Článek
Největší veřejná poprava v českých zemích, lupič Mikeš a Mistr Jan Hus
V místech dnešní křižovatky U Bulhara na pražském Žižkově stávala gotická brána. Byla součástí městských hradeb, odkud vedla cesta do Kutné Hory a Vídně. Oficiální název byl Horská nebo Vídeňská. Ale říkalo se jí Šibeniční. Tou odváželi odsouzené k trestu smrti na šibenici, která stála na rohu dnešních ulic Řehořovy a Příběnické. V době své „největší slávy“ to bývala největší šibenice v českých zemích. Mistr popravčí se svými pacholky dokázal na ni pověsit najednou padesát jedna chlapů.
Na konci 14. století nebyla situace v českém království dobrá. Ostatně kdy byla? Šlechta se bouřila proti králi Václavu IV. Ten si spíše než země a jejího lidu hleděl plných číší, panská koalice, která se proti němu vymezovala, byla čím dál větší, do toho jakýsi kazatel z Betlémské kaple. A ještě ten Mikeš. S tím by měl plné ruce práce i mnohem schopnější a střízlivější panovník než Václav IV., syn otce vlasti.
Mikeš Zoul byl sice rytíř, odbojník proti králi, ale hlavně lupič. Jeho zemanský rod pocházel z Ostředka a místo, kde působil, bylo na území dnešního Benešovska a Táborska. Jeh syn Jan z Čejchanova hrádku u Chocerad se k tatíkovi brzy přidal. Loupežení a rabování v oné neklidné době vypadalo na rozumný a jistý způsob obživy.
Báchorky o ušlechtilých skutcích lupičů, kteří bohatým brali a chudým dávali, neminuly ani Mikeše. Stal se v podání lidu jakýmsi českým Robinem Hoodem. Ve svém „podnikání“ nebyl sám. Podporovala ho i další nižší šlechta, samozřejmě že zcela nezištně. Buď z principu nebo z idealismu. Byl to jeho strýc Ahnik z křeštické tvrze, Vaněk z Dubé a Ondřejova a dokonce později neblaze proslulý Hynek I. Suchý, Čert z Kunštátu.
Kronikář Daniela Adama z Veleslavína Mikeše neboli Mikuláše rozhodně jako dobrodince neviděl. Ve své kronice zapsal: „Mikuláš Zoul, veliký loupežník, kterýž v Čechách mnoho škody s pomocníky svými činil, a od Zbyňka Zajíce z Hazmburka, arcibiskupa pražského, z rozkazu krále Václava IV. na Hrádku Cejchanově obležen a jat byl, ten toho dne s 50 služebníky na šibenici před Prahou oběšen a že na železném háku pověšen byl, visel až do 7 let.“
Panskou jednotu, kterou proti největší loupežnické hvězdě té doby vyslal král, vedl arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka. Podařilo se v krátké době dobýt oba hrady, kde se zdržovali otec se synem a svými druhy. Čejchanov i Dubou. Oba hrady byly srovnány se zemí a území připadlo králi.
Velká podívaná, o které se mluvilo v Praze a okolí, se konala 13. července roku 1404. Měla to být největší hromadná veřejná poprava. Padesát loupežníků, škůdců zemských, a Mikeš Zoul. Jako náčelník tlupy měl jistá privilegia i ve smrti. Nebyl oběšen jako ostatní, ale nabodnut na hák. Na něm zůstal viset jako odstrašující příklad dlouhých sedm let. Poslední slova útěchy a doprovod k šibenici mu na vlastní žádost poskytl kazatel z kaple betlémské, Mistr Jan Hus.
Těla popravených byla zahrabána na hřbitově u kostela sv. Štěpána Na Rybníčku v Praze.
Zdroje:
