Článek
Neviditelná moc Jany Nagyové. Jak milenka premiéra shodila celou vládu
Pády politických lídrů málokdy přicházejí náhle. Často jim předchází nenápadné posuny moci, které probíhají mimo svět voleb, programů a parlamentních lavic. Přesně takový byl případ „kauzy Nagyová“, která v roce 2013 vedla k pádu vlády Petra Nečase.
Ve Francii připravila Valérie Trierweiler prezidenta Hollanda o politický kapitál natolik, že už nikdy nekandidoval. V Itálii sehrála podobnou roli Veronica Lario po boku Silvia Berlusconiho. V Německu padla ministryně Anne Spiegel. Všude šlo o jednotlivce. Česká republika je v tomto ohledu výjimkou – zde pád vztahu znamenal pád celé vlády.
Jak chutná moc
Jana Nagyová se vyučila prodavačkou. Pracovala v podnikové kantýně na Sokolovsku, později vystřídala několik zaměstnání, která zjevně neodpovídala jejím ambicím. Její oficiální životopis byl později v řadě bodů zpochybněn, jedno je však jisté: Nagyová se nechtěla smířit s rolí „obyčejné“ zaměstnankyně.
Politika se ukázala jako ideální prostředí. Nabízela rychlý vzestup, zákulisní vliv a možnost být u moci bez nutnosti projít volbami. Když nastoupila jako asistentka karlovarské ODS, působilo to nenápadně. Ve skutečnosti šlo o první krok dlouhé strategie.
Karlovarský senátor Vladimír Kulhánek ji později popsal výstižně: „Upnula se na to. Evidentně ji bavilo být středobodem důležitého dění.“ Politickému zákulisí doslova propadla.
Moc bez mandátu – vliv, který nevychází z voleb.
Cesta k premiérovi
Zlom přišel v Praze. V Senátu a později v centrále ODS se Nagyová pohybovala mezi politickou elitou a našla muže, na kterého si vsadila – Petra Nečase. Jejich vztah se vyvíjel postupně, souběžně s jejím profesním růstem.
Nejprve se stala šéfkou provozního oddělení hlavní kanceláře ODS, následně ovládla i regionální struktury v Karlovarském kraji. Když si ji Nečas přivedl na ministerstvo práce a sociálních věcí, bylo jasné, že už nejde jen o asistentku. Jako vedoucí jeho kabinetu získala přístup k informacím, lidem i rozhodnutím, ke kterým se běžní úředníci nikdy nedostanou.
Plánovala premiérův diář, filtrovala schůzky, byla přítomna klíčovým jednáním i soukromým telefonátům. Kdo chtěl za ministrem – později premiérem – musel projít přes ni.
Dary, vliv a iluze nedotknutelnosti
S rostoucí mocí přišli i lidé, kteří o ni stáli. Lobbisté, manažeři státních podniků, podnikatelé i právníci. A nepřicházeli s prázdnou. Vyšetřování později ukázalo, že Jana Nagyová přijala dary v hodnotě přesahující deset milionů korun.
Mezi dárci byli mimo jiné:
- Vladimír Johanes (2,5 mil. Kč)
- Beata Rajská (1,3 mil. Kč)
- Petr Šťovíček (820 tis. Kč)
- Martin Horák (676 tis. Kč)
- Karel Muzikář (620 tis. Kč)
- Daniel Křetínský (508 tis. Kč)
Bývalý prezident Miloš Zeman vše bagatelizoval slovy o „dvou kabelkách“. Realita byla výrazně jiná – a bez zaplacení darovací daně.
Dary, které otevíraly dveře k rozhodování.
Překročení hranice
Zlomovým okamžikem se stala posedlost osobním životem premiéra. Podle dostupných informací Nagyová uvěřila kartářce, že manželka Petra Nečase má milence. Výsledkem bylo zneužití vojenského zpravodajství ke sledování premiérovy manželky – krok, který už nebyl jen morálně problematický, ale trestněprávní.
V lednu 2012 se do médií dostaly její platové výměry. Následovaly informace o darech, vazbách a vlivu. Dominový efekt byl neodvratný.
Dne 13. června 2013 provedla policie razii na Úřadu vlády. Jana Nagyová byla zatčena a obviněna z korupce, zneužití pravomoci a zneužití vojenského zpravodajství.
Pád
Soudní tahanice trvaly roky. Kauza se rozrostla o politické špičky, armádní důstojníky i zákulisní „kmotry“. Výsledkem byly podmíněné tresty a později prezidentská milost – typická ukázka českého přístupu ke kauzám elit.
Politický dopad byl však okamžitý. Premiér Nečas se během několika dnů změnil v politicky zlomeného muže. 17. června 2013 rezignoval. Spolu s ním padla celá vláda.
Dominový efekt kauzy Nagyová a pád vlády.
Dědictví kauzy
Kauza Nagyová změnila českou politiku víc než jedny volby. Oslabila tradiční strany, odhalila prorůstání moci, byznysu a zákulisí – a otevřela prostor pro nový typ politiky. Bez této krize by byl vzestup Andreje Babiše jen těžko představitelný.
Jana Nagyová nakonec nebyla příčinou, ale symptomem. Zrcadlem systému, ve kterém lze vládnout bez mandátu – stačí být blízko moci.
Zdroje:
