Článek
V roce 1412 ještě nebyl ani dostavěný, ale král už sem jezdil za zábavou a odpočinkem. Hrad byl postavený zhruba za rok a do dnešního dne se dochovala pouze malá část.
Hlavním důvodem k jeho stavbě bylo zřejmě zhoršení panovníkova zdravotního stavu. Právě proto zvolil klidnou lokalitu v lese, která byla dostatečně vzdálená od rušného středověkého města, ale současně i jednoduše dostupná. Chtěl, aby hrad nesl jeho jméno, podobně jako tomu bylo u Karla IV. a Karlštejna. Tedy Wenzelstein. Ale takové pojmenování se neujalo. Byl to jednoduše Nový hrad nebo hrádek u Kunratic.
Nový hrad tvořily dva paláce s hranolovou věží se dvěma vstupními bránami. Neopevněné předhradí bylo od hradu odděleno další hradbou s příkopem. Ačkoliv to tak podle dochovaných zbytků zdiva nemusí na první pohled vypadat, hrad byl poměrně mohutný a na tehdejší poměry nadmíru luxusní. Kromě vyzdobených komnat, královské kanceláře nebo velké knihovny nechybělo ani dobré opevnění a hluboký bezpečnostní příkop okolo celé stavby.
Dodnes se zachovaly jen skromné zbytky zdí obdélného paláce a věže. V předhradí jsou stále patrné zbytky husitských valů z doby obléhání hradu.
Roku 1419 zde král Václav IV. přijal zprávu o červencové defenestraci novoměstských konšelů, která u něj vyvolala záchvat zuřivosti a lehkou „mrtvici“. Ráno 16. srpna si stěžoval na silnou bolest v levé ruce a po poledni byl zasažen dalším záchvatem, tentokrát již mnohem silnějším, než byl ten první. Po něm následovala už jen tříhodinová agónie, která vyvrcholila mohutným královským křikem, kdy se celé jeho tělo nejprve zhroutilo bolestí a pak znehybnělo. Český král Václav IV. byl mrtev. O příčině smrti dodnes panují nejasnosti a názory se různí. První záchvat mohl podle doktora Thomayera způsobit lehčí embolii a teprve po řadě dalších dní mohlo následovat definitivní ucpání srdečních tepen, což vedlo k rozsáhlému infarktu, který už Václav IV. nepřežil. Ale k něčemu takovému zpravidla nedochází, neboť ve chvíli silného záchvatu většinou následuje rychlé bezvědomí a smrt. To by hypotéze Thomayera odporovalo.
Doktor Ivan Lesný proto vyslovil jinou teorii. Podle ní byl příčinou skonu Václava IV. epileptický záchvat jako důsledek postupující alkoholické demence, což se stává u notorických alkoholiků. „Jinými slovy se král upil k smrti. Příčina jeho skonu každopádně zůstává nejasná a možností, které ho sklátily do hrobu, je více. Druhá manželka Václava nechala ostatky krále pohřbít v klášteře na Zbraslavi. Jenže následující rok v srpnu byl vypleněný a Václavovo tělo bylo dokonce vytaženo z hrobu. Až 25. července 1425, kdy došlo k potlačení husitských radikálů, byly královy ostatky umístěny na důstojné místo.
Po Václavově smrti v roce 1419 na Novém hradě krátce pobývala královna Žofie a během roku 1420 ho několikrát navštívil Zikmund Lucemburský.
Defenestrací v době Václavových posledních dní na kunratickém hradě se ohlásil počátek husitských válek. V polovině prosince 1420 byl celý kopec obsazen Pražany. Dobývání trvalo přibližně tři týdny a dodnes jsou na místě patrné zbytky obléhacího valu. Posádka se vzdala a Nový hrad mohl dál existovat. To by ale nesměla dorazit rozhořčená pražská revoluční chudina. Hrad nejdříve vyrabovala a pak zapálila. Památka již nikdy nebyla obnovena a o několik století později z ní zbyly jen základy. Velká část opracovaných kamenů byla rozebrána a použita na další stavby v okolí Kunratic.
Roku 1736 byla na pokyn majitele kunratického panství Jana Arnošta z Golče ve zříceninách hradu postavena kaple sv. Jana Nepomuckého a hájovna se zahradou, ke které byla ze západní strany přivedena přístupová cesta. Kaple byla po několik let cílem svatojánských poutí, nicméně roku 1787 byla zrušena.
Zříceniny hradu byly výborně dochovány až do osmdesátých let devatenáctého století. Jediným vyobrazením zachycujícím tehdejší stav je kresba Eduarda Herolda vytvořená kolem roku 1850. Je na ní část hradu, který se v této době ještě tyčil do značné výše. Socha sv. Jana Nepomuckého byla později od zrušené kaple přemístěna k dnešní restauraci Zelené domky, kde stojí poznamenaná časem dodnes.
Zdroje:
