Článek
Italská vesnice Re je vzdálená osm set kilometrů od Klatov. Kopii obrazu plačící Madony z daleké Itálie přinesl do Klatov potulný kominík Bartolomeo Rizzolti
Re je italská vesnice vzdálená čtyřicet kilometrů od Lago de Maggiore a sedm kilometrů od švýcarské hranice. A osm set kilometrů od Klatov. A právě v Klatovech obraz „Plačící Madony“ z daleké Itálie přitahuje množství poutníků i turistů.
V bezvýznamné vesnici Re večer 29. dubna 1494 hrálo před kostelem svatého Mořice několik mladíků hru zvanou „piodella“. Tak se nazývá kámen, kterým se hráči snaží trefit malý váleček, na který dali několik drobných mincí. Kdo trefí váleček, získá všechny mince, které se po nárazu ocitnou nejblíž jeho kameni. Bylo úterý večer a hráči se jmenovali Giovanni Zucono a jeho přítel Comolo. Oba už pod vlivem zuřivě házeli svoje kameny a Zucono prohrával. Na průčelí kostela byla namalovaná tvář Madony a Zuconemu se zdálo, že se mu vysmívá. Vztekem mrštil svůj kámen na její obraz.
Jeho spoluhráč ho okamžitě umravnil, ale bylo už pozdě. Když hříšníka opustila vlna hněvu, začal na kolenou prosit o odpuštění. V 15. století taková opovážlivost vzbuzovala hrůzu a oba mladíci z místa strachem utekli.
Zázračný obraz Madonna del Sangue di Re
Později šli kolem kostela dva přátelé. Giovanni di Minola di Re a Antonio Ardicio di Craveggia. Už z dálky byla vidět pod podloubím silná záře. I oni se báli a raději utekli. Po nich přišel kostelník, aby otevřel kostel k večerní modlitbě „Ave Maria“. U zdi klečela bíle oděná žena a modlila se. Kostelník si myslel, že je to sousedka a slušně ji pozdravil. Když otevřel kostel, žena už tam nebyla. Přišel další muž Bartolomeo a jak bylo jeho zvykem, před vstupem do kostela se dotknul prsty fresky Madony. Na prstech ucítil cosi vlhkého a když se pořádně podíval, viděl na nich krev. Pramínek krve vytékal z rány na hlavě Panny Marie.
Na scénu se ihned dostavili kněz, představitelé obce a množství vesničanů. Zpráva o krvavém obrazu se během noci roznesla po kraji. Shromážděným davům vykřikujícím v extázi modlitby a prosby se zdálo, že se země chvěje. Lidé zapalovali stovky svíček a kněz sbíral krev do bílého plátna, které ukrýval v kalichu. Dvacet tisíc poutníků už druhý den zachytávalo krev do ampulek, namáčelo do ní látky, obvazy, šátky a první nemocní se začali uzdravovat. Krev proudila s krátkými pauzami až do 18. května.
Události oněch dnů byly ihned sepsány a potvrzeny představenými obce a podpisy čtyř notářů. Pergamen se dochoval dodnes v dobrém stavu a je v něm podrobně popsán „zázrak“ se jmény kněží a šlechticů, kteří byli jeho svědky.
Obraz Madony je v románském stylu tak zvané „Madonna del latte“, tedy kojící Madona. Sedící na trůně s malým Ježíšem na klíně, který uděluje požehnání, je zde zachycena ve své roli kojící matky Božího Syna. V pravé ruce drží tři růže a symbol růžence. U paty obrazu je nápis „In gremio Matris sedet sapientia Patris“. V matčině klíně dlí Moudrost Otce. Autor obrazu zůstává neznámý. Církev uznala událost za zázrak a umožnila vytváření kopií obrázku Madony, které se šířily nejen po celé Itálii, ale i za hranice.
Panna Maria Klatovská s Dítětem
Bartolomeo Rizzolti byl italský kominík, který obrázek Madony zdědil po rodičích. Šel za prací, potuloval se Evropou a roku 1650 dorazil do Klatov. Tam se usadil a zbohatl.
Protože neměl děti, obraz zdědila jeho schovanka, která se provdala za krejčího Ondřeje Hiršpergera. Ale přišla bída, krejčí se čím dál víc věnoval alkoholu a objevily se dluhy. Nakonec se musela celá rodina vystěhovat z domu do místní pastoušky. Obraz prodat nechtěli a poradili se s místním knězem. Když se manželé s knězem před obrázkem modlili, všimli si na čele Matky Boží kapky krve. Bylo osmého července 1685, den svatého Kiliána.
Kněz, Ondřej i jeho žena Anna seděli ohromeni v kostelní lavici a s nábožnou úctou sledovali několik krvavých kapek na čele Madony. Večer už o zázraku mluvily celé Klatovy a obraz byl přenesen na oltář kostela Narození Panny Marie, ale i tady Madona dál krvácela.
Další zázrak se konal 20. července. Množství lidí shromážděných v kostele vidělo, že Madona otevřela oči a několikrát zamrkala.
Jeden ze svědků přítomný události napsal:
„Jedni s strachem a bázní na to patříce, druhý s podiwením a bázní, třetí s radostí a pláčem, čehož jak žiwi newiděli spatřili, w Kostele hlasytě křičeli, a se modlili, oči otewirala a zawirala jako živa by byla“.
A pak už šla událost cestou církevního práva do Prahy a 6. září 1665 vydal pražský arcibiskup Jan Bedřich hrabě z Valdštejna následující prohlášení: „Obraz Panny Marie krev potil, zázrakem se stal, vystaven proto budiž na oltáři ku veřejné úctě!“
Začaly se množit zprávy o zázračných uzdraveních a na místě doškové ratejny, ve které bydlela rodina krejčího Ondřeje, byla vystavěna kaple Zjevení Panny Marie. Klatovy se rázem staly centrem křesťanství v západních Čechách.
Pouť k Panně Marii Klatovské
V pozdějších staletích se do zázračného obrazu pustila i věda. Zkoumání fresky v italském Re v roce 1962 potvrdilo, že dochovaná krev je ženská, skupiny AB. V Klatovech v roce 1985 vědci potvrdili shodnost ženské krve skupiny AB. Už samotná shoda se rovnala malému zázraku.
V roce 2006 klatovský obraz zkoumala skupina českých kriminalistů. Zjistili jakousi tekutinu na krku a rtech Madony. Dokonce i na tváři a kabátku Ježíška. Výsledky testů DNA byly rozporuplné. Píše se pouze o jakési kontaminaci tekutinou lidského původu.
Druhý rozbor v kriminalistické laboratoři přítomnost lidské krve popřel. Mýlily se snad oba předchozí lékařské týmy, když se shodly na lidské krvi skupiny AB?
Další záhada přibyla ve chvíli, kdy kriminalisté našli vzorky odebrané a zkoumané v roce 1985. Žádná krev v nich zjištěna nebyla.
Poslední zkoumání DNA potvrdilo, že dva ze čtyř vzorků nesly profil mužské DNA a na dalších dvou vzorcích byla zjištěna DNA více osob. Přitom obraz je od počátku uchovaný za sklem a není možné, aby se ho někdo dotknul.
Zdroje:
