Článek
Terorismus je termín, který se denně objevuje v novinách i internetových článcích. Postupně se jeho ohniska přelévají z muslimských států stále více na území Evropy. Poslední zaznamenané útoky jdou vystopovat k Moskvě a mají podoby požárů.
Datum 11. září 2001 je považováno za den největšího teroristického útoku moderní doby. Nejen New York, ale i Praha měla svoje 11. září. Tím dnem byl 21. červen 1689.
Toho dne vypukl v Praze požár nevídaných rozměrů. Židovské město a větší části Starého i Nového města pražského se ocitly v plamenech. Stopy nevedly do Moskvy, ale do Paříže.
V září 1688 vstoupila francouzská vojska o síle asi 30 000 mužů do říšského Porýní. Devítiletá válka, nebo také válka o falcké dědictví, byla v plném proudu.
Taktika spálené země se praktikovala i v 17. století, a tak v první polovině roku 1689 vypálili Francouzi přes dvacet měst. Však se také francouzskému králi kvůli takovým zvěrstvům přezdívalo „Turek Západu“. Francouz se stal synonymem barbara.
Na podzim roku 1688 se po vypalování měst na území dnešního Německa dostalo žhářství i do Čech. Šlo o snahu vyvolat chaos a paniku.
Několik týdnů před požárem Prahy upozorňovaly letáky na nebezpečí požárů způsobených francouzskými agenty nebo i Čechy v jejich žoldu. Během dubna a května 1689 byly vypálené Klatovy, Hořovice, Trutnov, Broumov. Jinde se našla skladiště se sudy střelného prachu.
V Praze vypukl požár v Kaprově ulici v hostinci U Černého orla. Zvony od svatého Valentina zvonily na poplach, ale oheň se šířil rychlostí blesku. Mimo jiné i pro nedostatek vody k hašení. Ohnivé peklo nad Prahou trvalo celých dvacet čtyři hodin a popelem lehlo 766 domů, šest kostelů, deset synagog, vodárna a obecní mlýny. V jedné ze synagog, kde hledali úkryt židé, zemřelo více než 150 lidí.
Už 1. července 1689 dostal císař Leopold I. hlášení o původci požáru. Byl zadržen francouzský agent Benedikt Durez pocházející z Lyonu. Na mučidlech se doznal a oznámil i další paliče. Tak bylo zatčeno a usvědčeno několik osob.
O pouhý rok dříve zajali Francouzi po dobytí porýnského města Philipsburgu několik set vojáků pěšího pluku pána z Eaisersteinu. Většina z nich byla naverbovaná v jižních Čechách. Za patřičnou sumu a propuštění ze zajetí byli někteří z nich ochotní vstoupit do služeb nepřítele a zavázat se k zakládání požárů v Čechách. V místech a městech, která dobře znali.
Jednu skupinu pod vedením setníka Sedmihradského tvořilo asi třicet mužů. Podobných skupin bylo několik. Vybaveni granáty, doutnáky a zápalnými látkami se bez potíží dostali zpátky do Čech.
Původcem pražského požáru byl jistý Vavřinec Procházka, který byl později odhalen a zajat spolu s dalšími asi sto padesáti žháři. Jak a kde skončili, není známo. V ortelových knihách pražského apelačního soudu, jakési obdobě dnešních trestních spisů, byla uvedena pouze čtyři jména odsouzených.
Benoit Durez, upálen za žhářství. Matěj Sobinský taktéž. Václav Pechovský, nedbalost s ohněm U Černého orla, pranýř. Vavřinec Procházka, upálen za žhářství. Ten byl dopaden v Krči u Protivína. Jeho mučení a poprava byly rafinovaně vymyšleny. Důvodem nebyl jen odstrašující trest, ale i poskytnutí „svérázné zábavy“ přihlížejícímu a zvědavému davu.
Říkalo se tomu odsouzení ke dvojí smrti. Nejprve byl částečně uškrcen a v okamžiku, kdy kat smyčku uvolnil a odsouzený se nadechl, byla pod ním zapálena hranice.
Příběh ohnivého Vavřince natolik zaujal historika Josefa Svátka, že se ho pokusil ještě vyšperkovat. Ze žháře udělal vnuka pražského kata Jana Mydláře. Toho kata, který 21. června 1621 popravil mečem i provazem dvacet sedm stavovských rebelů. Vnuk nejznámějšího českého kata, který sám skončil v rukou kata. Ale to už bylo jen „mírné ohnutí“ historie. Nebylo první ani poslední.
Zdroje:
