Článek
Se zbraněmi onen večer vešli do školy Ladislav Malý a Antonín Mityska. Střílelo se z pistole a ze samopalu. Venku před budovou hlídali Antonín Plichta mladší a Stanislav Plichta.
Vesnici sevřel strach, protože si všichni dokázali představit, co bude následovat. Možná nedokázali, protože s hrůzou, které měli čelit, se dosud nesetkali. A to většina vesničanů přežila dvě světové války. Více než stovka lidí prošla peklem mučení, aby skončili na dlouhá léta v pracovních lágrech a bolševických kriminálech. Desítky rodin vyhnaných z rodných domů se zákazem návratu. Jedenáct popravených, oběšením. Z toho tři kněží.
Dodnes je v případu mnoho nejasností, které už zřejmě nebudou nikdy zcela vysvětleny. Na místě vražd nebyla provedena balistická expertíza, neví se, kdo střílel a zabíjel. Neví se, proč vlastně ke střelbě došlo. Jestli to byly plánované vraždy nebo to byl výsledek momentálního zkratu, nešťastné shody okolností.
Kdo vůbec byl „vůdce skupiny“ Ladislav Malý?
Prvorepublikový četník, za Protektorátu dobrovolník ve vládním vojsku, který skládal slib Adolfu Hitlerovi, byl nakonec propuštěn z důvodu neschopnosti. Po válce úředník na ONV v Moravských Budějovicích, později na berním úřadě. Účetní v lázních. Opilec, výtržník, rváč, podivná existence.
Byl trestně stíhaný za výhružky předsedovi místní organizace KSČ v Dolní Lipové. Měl tedy utéct do Rakouska a přihlásit se k americké tajné službě. Od roku 1949 byl nezvěstný. Dva roky korespondoval se svým otcem, odesílací adresa Vídeň. Zpátky v Československu se objevil v roce 1951. Snad proto, že mu v Rakousku hrozilo trestní stíhání za zpronevěru.
Přespával u známých, skrýval se a vyprávěl báchorky o svém postavení u CIC. O tom, jak unesl z domácího vězení arcibiskupa Berana. Vyhledával lidi, kteří nesouhlasili s politikou komunistů a kteří uvěřili jeho blábolům.
Jeho působení vzbuzovalo od samého počátku podezření, že není všechno tak, jak vyprávěl. Lidi, se kterými se bavil, obvykle hned druhý den zatkla StB. Kněz v Rokytnici Jan Bula se odmítl podílet na jeho aktivitách a následující den byl zatčen. Skončil na popravišti.
Kněz Jan Podveský byl předem informován svým přítelem, komunistickým funkcionářem Josefem Ošmerou. Doslova řekl: „Dejte si pozor, něco se tady v Jihlavském kraji chystá a bude to strašné.“ Podle něj byla celá akce připravena dopředu.
V letech 1948 až 1949 se v oblasti Moravských Budějovic zformovala skupina lidí, shromažďovala informace a rozšiřovala letáky.
V roce 1950 ji kontaktoval „major Vašek,“ což byl agent StB František Mareček. Patrně se mu nedařilo plnit svěřené úkoly, kterými ho instruovala jihlavská úřadovna. V únoru 1951 se na scéně objevil Ladislav Malý.
Dva nebo tři dny před událostí se do okolí Babic stahovali vojáci, milice, Sbor národní bezpečnosti a StB.
O aktivitách Malého StB věděla a jeho pohyb monitorovala. Proč ho nechávali být, je nezodpovězená otázka. Pravdou je, že StB byla připravena na obrovský zátah.
Po zavraždění funkcionářů útočníci ozbrojení samopaly uprchli z obce a skrývali se v obilném poli u blízkých Bolíkovic, kde je tehdejší bezpečnostní složky hned druhý den dopadly. Při zásahu zahynuli dva členové skupiny, jedním z nich byl Malý, dva se vzdali. Přestože mohli všichni během noci uprchnout pěšky do Rakouska, z nějakého nelogického důvodu se vrátili k Babicím. Navíc na sebe Malý upozornil střelbou na policejní letadlo, které nad polem přelétávalo.
Dokonce se objevila legenda, že Ladislav Malý v poli u Bolíkovic nebyl zastřelen a jeho úmrtní list byl zfalšován.
Vesnici Plánici zná každý, kdo alespoň jedenkrát sledoval seriál Třicet případů majora Zemana. Konkrétně díl Vrah se skrývá v poli. Filmovými Plánicemi se tehdy na krátkou dobu stala vesnice Vojkov u Sedlčan. Poprava funkcionářů se natáčela v jedné ze tříd místní školy. A do zdi se skutečně střílelo ostrými náboji. Zasádrované díry po kulkách mohli žáci vidět ještě dlouhá léta.
Ze školy, ve které se střílelo, je dnes lahůdkářství i když některým obyvatelům to není moc po chuti. Přišli tak o komunitní centrum, hasiči o klubovnu. Kostel i fara, kde se filmovalo, stále stojí stejně jako rodinný domek, kde žila Blanka alias Jaroslava Obermaierová. Jen ten rozhlasový amplion, který instaloval Karel Mutl alias Petr Oliva byl přestěhován na jiné místo.
Zdroje:
