Článek
To je tak, když dceři z bohatého rodu hledají ženicha vznešeného, ale zadluženého, kam se podívá. Nevěstou byla Perchta, dcera Oldřich II. z Rožmberka. Ženichem čerstvý vdovec Hanuš z Lichtenštejna. Otec nevěsty chtěl zetě vlivného, mocného a bohatého. Budoucí ženich zase obstojné věno a finanční injekce do svého panství. Oba se ve svých kalkulacích spletli. Ale mýlit se je lidské.
Vztahy založené na penězích obvykle neměly trvání. Navíc tehdy, když věno bylo výrazně menší, než strana ženicha očekávala. Oněch 1,000 kop českých byla žebrácká almužna vzhledem k ročním výnosům rožmberského panství. To dělalo 8,000 kop.
Manželství nebylo šťastné. Cizí vetřelec, který nepřinesl do vztahu to, co se očekávalo, v podstatě vězeň střežený strážci jako byla tchýně nebo švagrové. A navíc z rodu kacířského. To na mikulovském panství nebylo vítané.
O neradostném údělu mladé nevěsty vypovídají její dopisy otci na Krumlov: „Milý pane, věděti Tvé milosti dávám, že já se mám tak jako jedna sirá a žalostivá žena, a od vás všech příliš opuštěná. Milý pane, milý otče, slituj se nade mnou jako otec nad svým dítětem a rozpomeň se, že jsem se ze své vlastní vůle nevdávala. Rozpomeň se na svou vlastní krev. Pro Boží milosrdenství.“
Tchyně i obě švagrové, z nichž jedna byla psychicky narušená, připravily novomanželce peklo na zemi. A novomanžel ještě přitvrdil. Ze vztahu vzešly dvě děti. I ony trpěly jako nevítaní vetřelci. S matkou bydlely v nevytápěné místnosti, často trpěly hladem, fyzickým násilím a o nějaké otcovské lásce nikdy ani neslyšely.
Když už se Perchta obávala o holý život, zasáhl král Jiří z Poděbrad. Přeci jen životní podmínky dcery jednoho z nejmocnějších mužů v zemi nebyly dobrou reklamou. Zvěsti o zoufalé situaci Perchty z Rožmberka a jejím tyranském muži se šířily po celé zemi. Nakonec mohla opustit Mikulov a odešla do Vídně, do benediktinského kláštera, kde působila její dcera. Přežila muže i obě své děti. Zemřela ve čtyřiačtyřiceti letech, když se při ošetřování nemocných nakazila morem.
Bohuslav Balbín, historik a jezuita, v archívech jindřichohradeckého panství našel množství příběhů o strašidlech a přiřadil je nešťastné Perchtě. Perchta nebo Berta vystupovala v dávných příbězích jako bytost trestající zlo. Samozřejmě celá v bílém. Tak historik stvořil Bílou paní na rožmberském panství. Ochránkyně rodinného krbu, která hlídala děti, trestala provinilce a chudým vařila sladkou kaši.
Nechávala se vidět, jak stojí u okna, někdy v poledne, někdy v noci. Vždy celá v bílém s bílým závojem. Celé generace se snažily rozluštit záhadné znaky na podobizně paní Perchty na hradě Rožmberku. Ten, kdo znaky vyluští, objeví ukrytý rožmberský poklad.
Historikové ovšem tvrdí, že na onom slavném obrazu je zcela jiná šlechtična, a ne nešťastná Bílá paní, Perchta z Rožmberka.
Zdroje:
