Článek
Když se v roce 120 před Kristem ve Stradonicích objevili Keltové, usadili se na kopci zvaném Hradiště. Na místě bylo později objeveno více než 100 000 kusů předmětů
„Na vysoké pláni, při ústí Habrovského potoka do Berounky, kde dnes rolník v kamenité půdě mělkou vede brázdu, kypěl někdy bujný život.
Z povrchu zemského zmizelo znamenité město, o jeho někdejším bohatství, vydávají svědectví zlaté a stříbrné mince, občas na povrchu půdy nalézané, jakož i drobné předměty ozdobné, při orání tak často se objevující.“
Z Prahy se dá dojet do Nižboru za hodinu s jedním přestupem v Berouně. Tedy čas pro dojezd optimální. Cesta vede od kostela podle ukazatele po silnici, ale za chvíli už po turistické značce do kopce. Na malém rozcestí se nabízí i varianta vyšlapané polní cesty. Cesta lesem nabízí v závěru nádherný výhled po okolí a po pár minutách chůze i v dálce patrný památný kříž.
Ale ještě před ním je krátká odbočka doleva, kde se nachází zbytky opevnění se vstupem do pevnosti. Archeologové typují jeho nejstarší části do roku kolem 120 před Kristem. Mnohem mladší je ohniště, na kterém si výletníci opékají buřty nebo jen tak posedí, posilní se a odpočívají.
Dřevěný kříž stojí v „dukátovém poli“ na místě, kde byl roku 1877 nalezen zlatý poklad. Už v polovině 19. století vyorávali rolníci staré kosti, které prodávali na výrobu „kostního uhlí“, což byla důležitá komodita pro cukrovary. Postupně začali zemědělci vykopávat kosti i na loukách a mezích. Ke kostem přibyly hroty šípů nebo zbytky zbraní. Ale z nich žádné peníze nebyly. Zatím!
Stradonice – val pravěkého hradiště s rozhlednou
Jednoho dne na kopci Hradiště vykopal hledač kostí Liborin Lebr zároveň i něco lesklého. Z hlíny vyhrabal asi dvě stě kusů zlatých mincí. Další dny bylo Hradiště plné lovců pokladů, takže z dálky připomínalo mraveniště. Kopec byl po jejich řádění prokopaný, ale podobný poklad už nikdo nenašel. Anebo se s ním nepochlubil. Našla se jen hromada střepů a drobnosti z bronzu, pro hledače bez ceny Za čtvrt století bylo oppidum Stradonice místními kopáči zdevastováno a teprve v roce 1902 začal první profesionální výzkum. V pověstech se sice hovoří o zlaté horečce a „českém klondajku“, ale šlo pouze o několik zlatých drobností a se zlatou horečkou to nemělo nic společného.
Co je dnes pro člověka mnohem působivější kromě velké rozlohy oppida je naprosté ticho. Slyšet jsou jenom ptáci, kteří přelétávají nad Hradištěm. Občas projde člověk s detektorem kovů. I kdyby už nic nenašel, užije si pobyt v krásné nezničené přírodě.
Keltské oppidum Stradonice začalo vznikat někdy kolem roku 120 před Kristem, ale jeho trvání mělo jepičí život.
Zbytky opevnění keltského hradiště
Opevněno bylo kamennou zdí vyztuženou zapuštěnými kůly. Za ní byla hradba z hlíny a kamenů. Uvnitř byly dvě části. Jedna na kopci, centrum hradiště, druhá hospodářská se studnou, chlévy a obytnými budovami. Zásobování vyžadovalo chov velkého množství dobytka, protože úrodné půdy bylo málo. Hlavním jídlem bylo maso, hrachová a ovesná kaše.
Důležitou komoditou byla železná ruda z Habrovanského potoka. Archeologové našli několik bývalých kováren a zbytky kovářského nářadí. A nejznámější Stradonickou sošku, která je ovšem z bronzu. Jedná se o nahého muže s velkým přirozením, který drží v pravé ruce nástroj podobný trumpetě.
Ovšem nejdůležitější bylo mincovnictví. Vzor měli Keltové v Řecku a v Itálii, kde mince platily už ve 4. století před Kristem. Většina mincí na našem území byla zlatá díky zlatu v řece Otavě. Ve Stradonicích byly nejcennější „duhovky“, nazvané podle jejich lesku. Na nich je hlavním motivem do kruhu stočený drak, později už jen dračí nebo ptačí hlava. Stříbrné mince měly koně ve skoku s perlovitou hřívou.
Celkem bylo na oppidu Stradonice nalezeno více než 100 000 kusů předmětů. Kromě zlatých a stříbrných mincí množství náramků, korálků, i keramika, zdobená červenou a bílou malbou. Železné nářadí, kovotepecké formy, dokonce i lékařské nástroje jako pinzety, ušní lžičky a podobně. Na nalezených lebkách byla provedena trepanace, ale dnes už nezjistíme, jestli pacient zákrok přežil.
Žádná civilizace netrvá věčně, ani ta keltská. Vlna germánských kmenů se mezi lety 40 až 20 před Kristem přelila přes naše území a oppidum bylo Markomany vypáleno. Vyspělá keltská civilizace byla nahrazena společností, která byla sice na podstatně nižší úrovni, ale vojensky silnější.
Zdroje:
eldar.cz/kangaroo/keltove/stradonice/index.ht
www.keltove.cz/?view=article&id=1501:oppidum-stradonice&catid=24
