Článek
Sergej Jesenin vypadal téměř nevinně. Světlé vlasy, modré oči, mladistvý obličej. Na fotografiích by člověk jen těžko hledal muže, který dokázal během krátkého života nahromadit tolik milostných zmatků, alkoholových excesů a skandálů.
Narodil se roku 1895 ve vesnici Konstantinovo v Rjazaňské oblasti. Rusko, které později opěvoval, nebylo Ruskem salonů a velkoměst. Byly to břízy, pole, vesnice, koně, kostely a řeky. Právě z tohoto světa si odnesl obrazy, díky nimž se stal jedním z nejoblíbenějších ruských básníků 20. století. Jenže život venkovského poety mu dlouho nestačil. V sedmnácti odešel do Moskvy. Pracoval mimo jiné v tiskárně a začal publikovat. A také se zamiloval.
Jeseninův rodný dům ve vsi Konstantinovo
Jednou z prvních důležitých žen jeho života byla Anna Izrjadnovová, s níž měl syna Jurije. Rodinná idyla však nebyla disciplína, ve které by Jesenin vynikal. Pak přišla Zinaida Reichová. Vzali se v roce 1917 a měli dvě děti. Ani tento vztah ale nevydržel. Reichová se později provdala za slavného divadelního režiséra Vsevoloda Mejercholda a stala se významnou herečkou. Jesenin mezitím stoupal vzhůru literárním světem.
Revoluční Rusko bylo zemí, kde se hroutily staré pořádky. Pro mladého básníka to byla téměř ideální kulisa. Vystupoval na veřejnosti a budoval kolem sebe pověst básnického rebela. A pověst nebyla úplně vymyšlená. Alkohol, výtržnosti a konflikty se postupně stávaly stejně známou součástí Jeseninova obrazu jako jeho verše. Básník začal připomínat dnešní celebritu, jejíž nové dílo se probírá zároveň s tím, co provedla předchozí večer. Pak potkal ženu, vedle které vypadal jeho dosavadní život skoro spořádaně.
Sergej Jesenin v roce 1922
Isadora Duncanová nebyla obyčejná tanečnice. Byla jednou z nejslavnějších umělkyň své doby a průkopnicí moderního tance. Vystupovala bosá, odmítala svazující pravidla klasického baletu a žila podobně svobodně, jako tančila. Když se roku 1921 v Moskvě setkala s Jeseninem, bylo jí přes čtyřicet. Jemu šestadvacet. Dělilo je osmnáct let. A ještě jedna drobnost. Duncanová neuměla rusky, Jesenin neovládal angličtinu. Pro běžné manželství by to mohla být komplikace. Pro dva lidi jejich temperamentu to zřejmě byla jen technická nepříjemnost. V květnu 1922 se vzali. Vznikl jeden z nejslavnějších uměleckých párů své doby. Světově proslulá americká tanečnice a mladý ruský básník se zlatými vlasy. Společně vyrazili do Evropy a Spojených států. Jenže Jesenin nebyl muž, kterého by šlo jednoduše představit západní společnosti jako exotického ruského génia a očekávat, že se podle toho bude chovat. Cesta byla provázena hádkami, alkoholem a skandály. Jesenin navíc těžce snášel, že na Západě je často vnímán především jako manžel slavné Duncanové. Doma byl Sergej Jesenin. V zahraničí se z něj snadno mohl stát „pan Duncan“. Pro jeho ego to nebyla ideální role. Manželství se brzy rozpadlo.
Sergej Jesenin a Isadora Duncanová v roce 1923
Jesenin si mezitím vypěstoval pověst muže, kolem něhož se neustále něco děje. Hospody, alkohol a noční Moskva se dostávaly i do jeho tvorby. V roce 1924 vyšla sbírka Moskva krčem, která patří k jeho nejslavnějším dílům. Bylo by však příliš jednoduché udělat z Jesenina jen opilého bohéma. Právě v tom spočívá zvláštní přitažlivost jeho příběhu. Člověk schopný něžných básní o krajině, matce, zvířatech a ztraceném venkovském světě dokázal zároveň ničit vztahy i sebe samotného. Ženy se v jeho životě střídaly, ale některé z něj nedokázaly odejít ani tehdy, když už odešel on. Nejtragičtějším příkladem byla Galina Benislavská. Byla Jeseninovou blízkou přítelkyní, sekretářkou, pomocnicí a určitou dobu také partnerkou. Starala se o jeho záležitosti a snažila se vytvářet řád kolem člověka, který měl mimořádný talent vyrábět chaos. Benislavská ho milovala. Jesenin však nakonec zamířil jinam.
Roku 1925 se oženil se Sofií Andrejevnou Tolstou, vnučkou Lva Nikolajeviče Tolstého. Spojení mělo téměř symbolický rozměr. Bouřlivák nové ruské poezie vstoupil do rodiny jednoho z největších spisovatelů světové literatury. Ani tentokrát se zázrak nekonal. Jeseninův psychický stav se zhoršoval a alkohol mu nepomáhal. Nějakou dobu strávil na psychiatrické klinice. Bylo mu přitom teprve třicet let. V prosinci 1925 odjel do Leningradu a ubytoval se v hotelu Angleterre. Dne 28. prosince byl nalezen mrtvý. Oficiální verze zněla sebevražda oběšením. Ještě před smrtí měl napsat vlastní krví slavnou báseň na rozloučenou Sbohem, příteli, sbohem. Okolnosti Jeseninovy smrti se později staly předmětem nejrůznějších teorií. Objevily se názory, že básník mohl být zavražděn a jeho smrt naaranžována jako sebevražda. Jednoznačně prokázaná však tato verze není a sebevražda zůstává obecně přijímaným vysvětlením jeho smrti. Ani tím ale tragédie neskončila.
Galina Benislavská se se smrtí muže, kterému věnovala velkou část života, nedokázala vyrovnat. Necelý rok po Jeseninově smrti přišla k jeho hrobu na Vagankovském hřbitově v Moskvě. A tam se zastřelila. Bylo jí devětadvacet let.
Hrob básníka
Isadora Duncanová přežila svého mladého manžela jen o necelé dva roky. V září 1927 zahynula v Nice při bizarní nehodě. Dlouhá šála, kterou měla kolem krku, se zachytila do kola automobilu. Jako by lidé kolem Jesenina neuměli odcházet obyčejně.
Sergej Jesenin se nedožil ani jednatřicátých narozenin. Za pouhých třicet let však stihl několik vážných vztahů a manželství, děti, literární slávu, revoluci, cesty po Evropě a Americe, hospodské rvačky, psychiatrickou léčbu i pověst jednoho z největších básníků své generace. Jeho osobní život bývá někdy romantizován. Bouřlivý básník, krásné ženy, alkohol a předčasná smrt vytvářejí dokonalou legendu. Ve skutečnosti na ní mnoho romantického nebylo. Za okouzlujícím obrazem blonďatého rebela zůstávaly rozpadlé vztahy, děti vyrůstající bez otce, ženy, kterým ublížil, a člověk, jenž očividně stále hůř zvládal sám sebe.
Jeho poezie dokáže být jemná a melancholická, zatímco jeho život byl hlučný, chaotický a často krutý. Jako by v jednom člověku žili dva různí muži. Jeden se díval na ruskou krajinu a psal o břízách, lásce a pomíjivosti života. Ten druhý se snažil před něčím utéct. A nikdy neutekl dost daleko.
Zdroje:
STERN, Carola. Isadora Duncanová a Sergej Jesenin: básník a tanečnice. Mladá fronta, 1998.
