Článek
Pád hradu Montségur znamenal upálení více než dvou stovek katarů, kteří odmítli zapřít svou víru. Stalo se to 16. března roku 1244.
U bran a zdí Montséguru, krev na kamenech pevnosti…
Když je zabijeme, Bůh pozná své
Nevinní umírají pro papeže na trůnu
Chamtivost katolíků a její paranoidní zanícení
Prokletí grálu a krev na kříži
U bran a zdí Montséguru, krev na kamenech pevnosti…
Když v roce 2023 kapela Iron Maiden vydala své třinácté album Dence of Death, jedna ze skladeb byla věnována katarským, kteří šli raději dobrovolně na hranici, než aby se vzdali své víry.
Stalo se to 16. března 1244 pod hradem Montségur na francouzské straně Pyrenejí.
Té hoře se říkalo Puy de Montségur. Místo to bylo posvátné odnepaměti. Uctívalo se tam Slunce, později zavládl kult Mithry. Hora se původně jmenovala Mont Sigur, neboli hora Sigura, což byl Gót. Gótové tam totiž žili, už od začátku pátého století. V polovině šestého století se kolem Carcassa usadila druhá velká vlna Gótů, a to sice těch, kteří přežili války v Itálii. Gótští grofové, pozdější vikomti, sídlili právě v Carcassonne.
Hrad Montségur začal budovat v roce 1204 Raimond de Pereille. Nechal opravit opevnění a přestavět pobořené budovy na místě staré a zchátralé stavby. Před jeho zničením tam žilo asi tři sta katarských křesťanů a v době obléhání navíc nějakých pět set mužů najaté posádky. Na tak malém území bylo doslova přelidněno.
Zhruba od poloviny dvanáctého století se v Okcitánii, na území dnešní jižní Francie rozšířilo katarské hnutí. Kataři věřili že pravou Kristovou církví není církev katolická většinová, ale církev malá a věrná, které bylo Kristem předpovězeno pronásledování. Tedy církev katarská, předávaná v nepřerušené posloupnosti od dob Krista a apoštolů. Svátost křtu Duchem svatým je jedinou možností, jak dosáhnout spásy. To ona byla poslána „jako ovce mezi vlky.“
Ke konci dvanáctého století se katarské hnutí rozšířilo v hrabství Toulouse a v okolí měst Albi a Carcassonne. Vzrůstající popularita souvisela i s odporem venkovské šlechty k hospodářským nárokům církve a s příkladným prostým životem katarských duchovních, který kontrastoval s bohatstvím církevních hodnostářů.
Brzy bylo hnutí katarů vnímáno jako hrozba společenskému řádu a církev se proto rozhodla zakročit. Papež pověřil cisterciácké mnichy, aby v této oblasti kázali pravou víru, ale přesvědčování nepřineslo požadované výsledky. Proto byla v letech 1208 až 1229. vyhlášena křížová výprava.
Válka probíhala během vlády tří francouzských panovníků a její ukončení nastalo v roce 1244, kdy padla poslední významná útočiště katarů. Vesnice Minerve, hrad Montségur a hrad Quéribus. Výsledkem bylo připojení velké části jihu k francouzské koruně a postupná likvidace katarů.
Když začalo být jasné, že kataři a jejich víra mají být vymazáni z povrchu zemského, vytvořili jakousi základnu na hradě Montségur. Ten se stal na konci války jejich posledním útočištěm. Z původních trosek starého hradu se stala pevnost. Stála vysoko na těžko přístupném kopci, skoro na špičatém skalnatém vrcholu a stala se symbolem katarské naděje.
V květnu 1243 obklíčila Montségur armáda čítající deset tisíc křižáků, kterou vedl Hugues des Arcis z Carcassonu a Pierre Amiel biskup z Narbonne. Do vojska byli přibráni žoldnéři z Baskicka, zruční horolezci, kteří nejen že vyšplhali na vrcholek, ale donesli tam i velký prak, kterým hrad snadno a nepřetržitě ostřelovali.
Po deseti měsících obléhání, 1. března 1244, opustil hrad jeho guvernér Pierre-Roger II. de Mirepoix s vlajkou vyjednavače, aby dojednal kapitulaci. Jemu a jeho vojákům byl slíbený bezpečný odchod. Ale kataři se budou muset zříci své víry, vrátit se ke katolické církvi a prosit za odpuštění papeže i krále. Pokud to neudělají, zemřou na hranici. Na úpatí hory byly zapáleny obrovské hranice jako neklamné znamení jejich osudu v případě, že se nevzdají.
Vojenská posádka odešla z hradu ráno 16. března.
Dvě stě třicet katarů, kteří se nepodrobili králi ani katolické církvi odpochodovalo za společného zpěvu po svahu hory rovnou do plamenů.
Místu, asi dvě stě metrů pod hradem, kde našli smrt se říká Prat dels Cremats. Tedy Pole upálených a označuje je prostá kamenná stéla.
Mnoho lidí tvrdí, že zde cítí podivnou intenzivní energii a také prý z Pole upálených vzlíná až nahoru k troskám hradu strašidelná bílá mlha. Na čnících baštách hradu lze údajně spatřit duchy těch nejoddanějších tomuto řádu, takzvaných „perfecti,“ kteří se dodnes snaží chránit zde ukrytý poklad.
Podle legendy v pevnosti Montségur ukryli kataři svůj pohádkový poklad, jehož součástí byl i Svatý grál. Když byl hrad dobyt a věděli že se musí vzdát, vyžádali si čtrnáctidenní příměří. V té době se měl v pevnosti odehrát velmi důležitý rituál, po jehož skončení byl poklad čtyřmi muži tajně přenesen do bezpečí. Termínem se tento rituál shodoval s dobou ukřižování Krista, tedy s Velikonočními svátky.
Zdroje:
