Článek
Češi mají už nějak geneticky zakotvený negativní názor na šlechtu. V lepším případě slouží jako zdroj posměchu. Velkou měrou se na tom podíleli i obrozenečtí a národovečtí spisovatelé, později komunisté. Prototyp šlechtice je bezcitný tyran, cizinec, optimálně Němec. Patřičně vypasený s mnoha logopedickými vadami, zato s truhlicemi plnými zlata. A obvykle si pro něj přijde čert.
Jednou z mála postav urozeného, navíc zahraničního původu, kde bylo hodnocení opačné, přeci jen máme. Paní Božena Němcová o ní ve své Babičce napsala samé hezké věci. Samozřejmě, že idylka románu měla daleko ke skutečnosti. V knize je označována jako paní kněžna.
Ve skutečnosti se jmenovala Prinzessin Katharina Friederike Wilhelmine Benigna von Kurland. Tedy princezna Kuronská, což bylo území v dnešním Lotyšsku. Při třetím dělení Polska právě Kuronsko připadlo do sféry Ruska a otec princezny raději odjel s celým svým dvorem na Západ. Celkem logické a pochopitelné.
Petr Biron, kuronský vévoda a otec Vilemíny, odjel s početnou rodinou. O hodně mladší manželka Dorothea, v pořadí třetí. Kromě Vilemíny ještě Paulina s Johanou. Otcem nejmladší Dorotky byl další šlechtic, tentokrát hrabě Alexander Batowski.
Evropou obcházel duch „nové doby“ zvané osvícenství. Tyto ideály spolu s romantismem se staly základem výchovy dětí ve většině evropských rodech. Na začátku roku 1800 zemřel Petr Biron a vdova se s dcerami odstěhovala do malostranského Kuronského paláce. Přibyl i její milenec, v exilu žijící švédský generál Gustav Armfelt.
Přesto, že byl milencem její matky, nebránilo mu to navázat intimní poměr s její dcerou. Vilemíně bylo devatenáct a otěhotněla. Svatba nepřicházela v úvahu, protože generál měl ve své domovině manželku a taktéž čtyři dcery. Nezbývalo než těhotnou princeznu narychlo provdat. Tím šťastným se stal další emigrant, tentokrát Francouz, princ Louis de Rohan-Guémené.
Sedm měsíců po svatbě se narodila holčička, která dostala dlouhé švédské jméno, ale všichni jí říkali Vava. Porod byl těžký a Vilemína už později nemohla mít děti. Tím také padá jeden z mýtů, že by mohla být matkou slavné spisovatelky. Dítě bylo dáno k adopci a vyrostlo ve Švédsku, ve vlasti svého otce.
Manželství s princem Rohanem se nevyvedlo a skončilo po pěti letech. Toho roku Vileminina sestra Paula porodila nemanželskou dceru. Otcem je princ Rohan, právě se rozvádějící s její sestrou. Trochu chaos v nemanželských dcerách. Ale zase všechno v rodině, pod jednou střechou.
Poměry ve Švédsku se s nástupem nového krále změnily a generál se mohl vrátit ke své manželce a dětem. Vava byla uznána za vlastní a vychována v nové rodině. Se svou biologickou matkou se po létech setkala, ale neměly si co říct.
Druhý sňatek už byl zcela v režii „paní kněžny.“ Tím vyvoleným byl postarší ruský generál, kníže Vasilij Sergejevič Trubeckoj. Manželství vydrželo jeden rok.
V roce 1813 vstupuje na scénu nenáviděný kancléř, „krásný Klemens.“ Lothar Metternich byl, jak jinak, ženatý a o Vilemínu usiloval již delší dobu. Když bylo jasné, že se kvůli ní nerozvede, vztah ukončila.
Následovala řada dalších mužů, knížata, diplomaté, a dokonce i sám báťuška, car veškeré Rusi. Vztah to byl spíše korespondenční, ale dochované dopisy hovoří o lásce z celého srdce, o ubohém srdci a dalších podobách onoho orgánu, takže to jsou spíše slohová cvičení na téma „Moje srdce, tvoje srdce.“
Když do toho Vilemína praštila potřetí, nevybrala z nejvyšších pater společnosti, ale „prostého“ správce svého panství Karla Rudolfa ze Schulenburgu. A s ním se přestěhovala do Ratibořic. Kočího u nové rodiny dělal jistý Vídeňák Johann Pankel, manžel Terezie Novotné. Ti dva spolu vychovávali děvčátko, kterému říkali Barunka.
I když byl správce mladší o sedm let než kněžna, nebo snad právě proto, i toto manželství skončilo rozvodem. Možná sehrálo roli i kněžnino přestoupení ke katolické víře, čímž byl tento třetí sňatek podle církevního práva anulován.
Ve věku 59 let postihla kněžnu mrtvice, na jejíž následky 29. listopadu roku 1839 zemřela.
Po převozu ostatků z Vídně do Zaháně byla pochovaná v nové kryptě v zaháňském parku. Spolu s ní tam leží i její sestra Dorotea se synem. A manželé Therezia a Johann Pankel.
Zdroje:
