Článek
Pařížský hrob, kterého se lidé dotýkají. Jak se z neznámého novináře stal symbol plodnosti
Kdo přijde na pařížský hřbitov Père Lachaise poprvé, většinou rychle pochopí, že to není jen místo ticha. Mezi hroby slavných spisovatelů, hudebníků a politiků se pohybují turisté, průvodci i lidé, kteří se u některých náhrobků chovají způsobem, jenž by na jiném hřbitově působil nepatřičně. Jeden z nich je navíc nápadný na první pohled.
Bronzová postava ležícího muže má po celé ploše nazelenalou patinu, jakou čas a počasí vtisknou kovu. Jenže na dvou místech se barva mění. Rty a oblast v rozkroku jsou hladké a lesklé, jako by se jich někdo dotýkal znovu a znovu. A skutečně – dotýká se jich už více než sto let.
Jmenuje se Victor Noir.
Portrét Victora v postoji zobrazující novinářovu hrdost a odhodlání
Muž, který neměl vstoupit do dějin
Victor Noir nebyl spisovatel, umělec ani politický vůdce. Byl mladým novinářem, pracujícím pro radikální list La Marseillaise. Jeho jméno by dnes s největší pravděpodobností nikomu nic neříkalo, kdyby se v lednu roku 1870 neocitl ve špatný čas na špatném místě.
Francii tehdy vládl císař Napoleon III. a politická atmosféra byla napjatá. Radikální tisk otevřeně kritizoval císařský režim i rodinu Bonapartů. Jedním z terčů se stal princ Pierre Bonaparte, císařův bratranec, známý spíš výstředním chováním než státnickými kvalitami.
Po sérii urážlivých článků vyzval princ vydavatele listu na souboj. Majitel novin však na jednání poslal dva mladé novináře jako sekundanty. Jedním z nich byl Victor Noir.
Setkání neskončilo soubojem. Když se novináři pokusili princi předat dopis, Bonaparte je odmítl přijmout. Následovala hádka, facka – a pak výstřel. Victor Noir se zhroutil k zemi mrtvý.
Ilustrace mrtvého novináře v dobovém tisku
Vražda, která pomohla změnit režim
Zabití neozbrojeného novináře vyvolalo v Paříži obrovský rozruch. Pohřbu Victora Noira se zúčastnily desetitisíce lidí a událost se stala symbolem nerovnosti mezi aristokracií a obyčejnými občany.
Soud s Pierrem Bonapartem skončil osvobozujícím rozsudkem. Ten ale situaci ještě vyhrotil. Následné nepokoje přispěly k politické krizi, která o několik měsíců později vyústila v pád císařství a vznik Třetí republiky.
Z Victora Noira se stal mučedník republikánského hnutí. Alespoň na čas.
Socha, která položila otázku
V roce 1891 byly jeho ostatky přeneseny na hřbitov Père Lachaise. Sochař Jules Dalou dostal zakázku na náhrobek a vytvořil bronzovou postavu mladého muže v životní velikosti, ležící přesně tak, jak podle soudních nákresů po výstřelu padl. Klobouk položený vedle těla, klidný výraz ve tváři.
Jednoho detailu si však všimne každý. V oblasti rozkroku je na soše výrazný reliéf, který působí až překvapivě realisticky. Neexistuje žádný dochovaný dokument, který by vysvětloval, zda šlo o záměr, symbol, nebo prostý sochařský detail. Právě tato nejasnost se stala zárodkem legendy.
Victor Noir dodnes přitahuje páry i samotné ženy s nadějí, že jim pomůže k těhotenství
Od památníku k rituálnímu místu
Postupem času se kolem hrobu začal rodit mýtus. Podle něj Victor Noir pomáhá ženám otěhotnět a zlepšuje milostný život těch, kteří se jeho sochy dotknou. Vznikl přesný „návod“: květina do klobouku, polibek na rty, dotek pravé či levé nohy podle přání.
Bronz reagoval. Místa, kterých se lidé dotýkali nejčastěji, se začala lesknout. Víra v účinek rituálu tím paradoxně sílila – fyzická stopa lidského dotyku se stala důkazem, že se zde „něco děje“.
Na náhrobku se dodnes objevují fotografie dětí, poděkování nebo vzkazy psané různými jazyky. Victor Noir se z politického symbolu proměnil v patrona naděje, plodnosti a intimních přání.
Víra, která přežila století
Správa hřbitova se pokusila situaci řešit. Socha byla na čas oplocena, aby se zabránilo nadměrnému dotýkání. Oplocení ale vyvolalo odpor veřejnosti a bylo odstraněno. Mýtus zvítězil nad regulací.
Dnes není výjimkou vidět u hrobu mladé ženy, páry i osamělé návštěvníky, kteří se zde zastavují déle než u hrobů světoznámých osobností. Ne kvůli historii, ale kvůli víře, že bronzová postava neznámého novináře může zasáhnout do jejich osobního života.
Victor Noir se tak stal jedním z nejpodivuhodnějších případů toho, jak se tragická smrt, umění a lidská touha mohou spojit v příběh, který přežije celé generace. Ne jako kapitola v učebnicích, ale jako lesklý otisk ruky na studeném kovu.
Zdroje
epochaplus.cz/victor-noir-odvazny-novinar-laka-zeny-az-po-smrti/
www.amusingplanet.com/2017/07/victor-noirs-mysterious-erection.html
whereshouldigo.travel/who-is-victor-noir-and-why-are-his-genitals-among-the-most-visited-sites-in-pere-lachaise
Oficiální stránky hřbitova Père Lachaise
Robert Gildea: Children of the Revolution
Paris Historique / Société de l’Histoire de Paris
