Článek
Během teroru spustil Stalin velkou krvavou čistku. Ani jeho nejbližší spolupracovníci si nebyli jisti životem. Jen v Moskvě se konalo tisíc poprav denně
Bývaly doby, kdy se do Sovětského svazu jezdili učit českoslovenští soudruzi, jak nekomunistickým politikům zakroutit krkem. Později i těm svým komunistickým. Jeden z alkoholiků v prezidentském křesle se tím nijak netajil. Druhá skupina, spisovatelé a umělci, jezdila poznávat výsledky budování beztřídní společnosti, aby se se svými poznatky o vzkvétající zemi podělila ve svých článcích a knihách. Titul jedné z nejznámějších knih novináře Julia Fučíka hovoří za všechny ostatní. Země, kde zítra již znamená včera.
Přesto, že moje generace vyrostla s kultem Julia Fučíka a jeho spisy, stejně tak plaketami, sochami a všelijakými hnutími, kterými se to v ČSSR jen hemžilo, neznám nikoho, kdo by onu knihu četl. K prvnímu vydání knihy došlo v roce 1932. V témže roce vypukl na Ukrajině hladomor. Vlastně nevypukl, ale byl uměle vyvolán kremelskými soudruhy. Stál život zhruba 3,3 milióny obyvatel a EU uznala hladomor na Ukrajině za akt genocidy.
Grigorij Zinověv, 1920
Což nebránilo levicově orientovaným umělcům ve vytváření rozsáhlých oslavných eposů o krásách Sovětského svazu a jeho šťastných obyvatel. Všude blahobyt a na plakátech usměvavé ženy na kombajnu, veselí horníci překonávající normy o stovky procent a šťastní komsomolci rozdojili i kozla.
Paranoidní Stalin se svými katy už vytvářel seznamy zrádců z řad nejbližších soudruhů. V roce 1934 byl v Leningradu zavražděn první tajemník leningradského oblastního výboru komunistické strany Sergej Kirov. Bez ohledu na to, kdo vydal rozkaz k jeho vraždě, smrt Kirova posloužila Stalinovi k rozpoutání velké čistky.
Mezi její první oběti se zařadili Stalinovi umírnění oponenti Grigorij Zinovjev a Lev Kameněv. Dvakrát byli zatčeni a dvakrát byli rehabilitováni. Stalin si s nimi evidentně pohrával jako kočka s myší. Potřetí a definitivně byli oba zatčeni v polovině prosince 1934.
Lev Kameněv
Aby jeho hra se životy druhých byla ještě napínavější, vydal Stalin 7. dubna 1935 dekret, který umožňoval udělení trestu smrti dětem od dvanácti let. To byl ideální způsob, jak přinutit k přiznání každého. I takoví vrazi, jako byli nejvyšší soudruzi, chtěli své děti ochránit, a tak se přiznávali ke všemu, co jim bylo předloženo. Kameněv se zlomil, když uvěřil NKVD, že ušetří jeho třináctiletého syna Jurije. Popravili ho až v roce 1937. Nebylo mu ještě ani sedmnáct let. Takovým způsobem poznávali soudruzi vlastní medicínu, kterou sami dávkovali lidu.
Grigorij Zinovjev se nechtěl dřít na poli jako jeho židovští rodiče a už v roce 1903 se přidal k bolševikům. Postupoval po kariérním žebříčku, až se stal nejbližším spolupracovníkem Lenina.
Kameněv sice studoval na technologickém ústavu Moskevské univerzity, ale i on pochopil, že práce pro revoluci bude zajímavější a lépe honorovaná. Stal se vášnivým propagátorem a agitátorem bolševických ideálů.
Ani jeden netušil, že revoluce požírá své děti i celé jejich rodiny ne zrovna bezbolestným způsobem. Naučili se pravidlům moci a po Leninově onemocnění ihned políbili prsten Stalina a stali se nejoddanějšími vykonavateli jeho maniakálních plánů. Dvakrát šlápli bokem a dvakrát provedli rozsáhlou a veřejnou sebekritiku, jak to mají komunisté v oblibě. Ponížit svého spolupracovníka až na dno a poté mu ukázat laskavou tvář. Tvář Jidáše Iškariotského.
Po vraždě Kirova rozpoutal Stalin teror po celé zemi a hra na kočku a myš skončila. Začal likvidovat své nejbližší. Ty, kteří mu dopomohli k moci. Zinovjev byl s Kameněvem obviněn z vytvoření teroristické organizace s cílem zavraždit Stalina. Přesto, že oba měli na svědomí tisíce nevinných lidských životů, smrti se báli víc než samotného Stalina.
Popravu řídil šéf tajné policie NKVD Genrich Jagoda, který si smrtící kulky nechal na památku. Sám skončil v popravčí cele v roce 1938. Stalin se výborně bavil předváděním scény, co všechno Zinovjev vyváděl, když ho vlekli na popravu. Odmítal jít, takže ho vojáci vlekli po zemi. Křičel, plakal, chytal se křečovitě nohou svých katů, líbal jejich boty. Dokonce si vybavil svůj židovský původ a volal: „Slyš, Izraeli, náš Hospodin je jediný Bůh!“ Stalin a jeho opilí kumpáni se mohli potrhat smíchy.
Hladomor v roce 1933
Spolu s nimi bylo popraveno šestnáct dalších vysoce postavených bolševiků. Celého krvavého divadla se samozřejmě zúčastnily další desítky oddaných soudruhů. Vytvořili písemné důkazy o zradě, další zatčené brutálním mučením nutili k podpisu a doznání a soudní moc celou frašku ukončila.
Generální prokurátor SSSR Andrej Vyšinskij v závěrečné řeči prohlásil: „Toto je bezedná hlubina degradace! Tohle je poslední mez morálního úpadku. Mám odvahu tvrdit v souladu se základními požadavky nauky o trestním řízení, že při spiknutí není možno klást takové požadavky, jako jsou důkazy. Žaluji tyto odporné zločince, kteří nezasluhují jiný trest než trest smrti zastřelením!“ Krysy začaly požírat jiné krysy….
I přes rozpoutání teroru, o kterém západní země musely vědět, došlo v roce 1935 k podepsání spojeneckých smluv mezi SSSR a Francií a další mezi SSSR a Československem. Čistky a vyvražďování vlastního národa nabraly obludných rozměrů.
Podle odtajněných sovětských archivů NKVD se celkový počet obětí v SSSR mezi roky 1929 až 1953 odhaduje na 22 milionů lidí. Přesto je dodnes Stalinovo vraždění mnohými bagatelizováno nebo dokonce ospravedlňováno jako jediný prostředek k vytvoření spravedlivého státu dělníků a rolníků.
Současní obdivovatelé masového vraha pří výročí jeho narozenin
Množství obdivovatelů měl nesmrtelný Stalin i mezi československým lidem. Problém byl, že naši soudruzi se často snažili být papežštější než papež a přicházeli až s křížkem po funuse. Sousoší Stalina, které mělo být vidět až z Kolína, začali budovat po tyranově smrti. Po odhalení kultu osobnosti Chruščovem, jedním z nejbližších Stalinových kumpánů, bylo sousoší zvané „fronta na maso“ pracně a potají likvidováno.
A tak je to u nás se vším.
Zdroje:
