Článek
Popeleční středa, den, kterým končí veškeré zábavy a začíná postní období trvající čtyřicet dnů
Popeleční středa znamená konec zábavy a všelijakých taškařic, kterými si naši předkové dokázali zpříjemnit nekonečně dlouhé čekání na jaro. Když už se masopustní veselí pěkně rozjelo, nikomu se nechtělo je ukončit. Pokud se v úterý před Popeleční středou pořádaly taneční zábavy, byli účastníci varováni, aby netančili přes půlnoc, protože potom by je chodil strašit čert v zeleném kabátě.
Masopust začíná po Třech králích, tedy 7. ledna, jeho konec a začátek půstu je ale pohyblivý. Odvíjí se od data Velikonoční neděle, která je vždy první nedělí po prvním jarním úplňku.
K mužům, kteří ve středu ráno bojovali s kocovinou, přicházely ženy vyzbrojené ubrusem a našlehaným bílkem v lavoru. Chlapovi rozetřeli bílek po tvářích a naostřenou třískou ho „holili“. Několik kapek šťávy z červené řepy symbolizovalo krev během „holení“.
Večer se tyto „pulbírky“, tedy „holičky“, sešly u některé na skleničku sladké rosolky. Říkalo se, že chodí „na kvok“. Věřily, že když si zavdají sladkého, bude ten rok hodně kůzlat, telat, selat, housat a slepice dobře ponesou.
Někde také chodíval od stavení ke stavení obecní chudý v roztrhaných hadrech s lucernou a předstíral, že hledá ztracený masopust. Obvykle dostal od domácích nějaké zbytky jídla.
Zcela zapovězeno bylo šití, a to proto, že by se tím slepicím „zašily ďupky“ a nenesly by.
Pixabay
Popeleční středa je druhý nejpřísnější den půstu po Velkém pátku. Středa proto, že v neděli je půst zakázaný. Začíná tak čtyřicetidenní postní období před Velikonocemi.
V tomto období by se nemělo konzumovat hlavně maso teplokrevných zvířat. Bývalo to odůvodněné tím, že toto maso v člověku probouzí touhu zabíjet a „takový jedlík nejinak než hovado smýšlí“. Omezit by se měly sladkosti i alkohol.
Popelem pak kněz udělá křížek na čelo všem, kteří chtějí přijmout pokání. Popel pochází ze spálených ratolestí požehnaných předešlý rok na Květnou neděli. Při malování křížku kněz pronáší onu slavnou větu „V prach jsi a v prach se obrátíš“.
Původně to byl zvyk praktikovaný individuálně, na křesťana, který spáchal smrtelný hřích. Uložené pokání biskupem přijal hříšník na kolenou, oblečený do kajícího roucha a hlavu si posypal popelem. Po vykázání z kostela do něho nemohl vstoupit po celou čtyřicetidenní postní dobu. Takové veřejné pokání postupně mizelo a na začátku tisíciletí začalo být sypání popele uplatňováno během bohoslužeb. Protože ženy byly povinny mít během bohoslužeb hlavu pokrytou šátkem, byl jim křížek nakreslen na čelo. Tento zvyk byl později přenesen i na muže.
Mše svaté bývaly tiché, bez zpěvů a obraz nad hlavním oltářem byl zakryt fialovým plátnem. Říkalo se mu „hladové plátno“, protože symbolizovalo počátek půstu.
Často bývá Popeleční středa označovaná za „Škaredou“, což je omyl. Škaredá středa je den před Zeleným čtvrtkem, kterým začíná pašijový týden. Připomíná den, kdy Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti Kristových učedníků, zradil podle legendy Ježíše za třicet stříbrných. Svého skutku později litoval a ze zoufalství se oběsil.
Zdroje:
