Článek
Oběšením Osvalda Závodského se komunisté zbavili svého nejvěrnějšího služebníka. Mučením ho nutili přiznat se ke členství v trockistické skupině, jejímž cílem bylo zavraždění Rudolfa Slánského, tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ. Poté, co došly jiné příkazy od sovětských poradců, byl nucen přiznat se, že se Slánským naopak spolupracoval. V tom byl hlavní rozdíl mezi gestapem a StB. Ti první nutili zadrženého k přiznání, co udělal nebo o čem věděl. Ti druzí k tomu, co neudělal a nevěděl. Stal se tak posledním ze zavržených.
„Je pro mne ctí, že strana mne na takové místo postavila. Strana mi radí, znám sílu strany, viděl jsem stranu za různých okolností. Bez strany si úkol, který jsem dostal – vést službu, která je tak důležitá, nyní, kdy se zostřuje třídní boj – nemohu představit.“
Kovaný bolševik, pokřtěný jako Osvald František, toho za svůj krátký život stihl hodně. Interbrigadista ve španělské občanské válce ve funkci politického velitele a člena brigádního vedení KSČ. Po porážce odešel do Francie, kde byl krátce internován. Po propuštění se zapojil do bojů v Gien na Loiře. Francie padla a jako ilegál se zúčastnil bojových akcí v okolí Paříže. Po dopadení byl vězněn ve věznici Fresnes a poté odeslán do Mauthausenu, ze kterého se dostal až v květnu 1945.
A okamžitě naskočil do aparátu ÚV KSČ, kde získával kompromitující informace o politicích včetně těch komunistických. Když v září 1950 nahradil Jindřicha Veselého ve funkci velitele StB, měl prsty ve všech politických procesech. Věděl o všech akcích, které komunisté rozjížděli. Výslechy, mučení, používání elektrického proudu, provokace, to všechno byly aktivity, kterými se snažil zalíbit svým chlebodárcům.
Zatčení nařídil generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský, aniž by sám tušil, že stín šibenice už se vznáší i nad ním. Po smrti Stalina čistky mezi bolševiky přestaly. Některé rozsudky smrti byly změněny na doživotí a Závodský dál ve vazbě čekal na soud. V neveřejném řízení den před Štědrým dnem roku 1953 byl za sabotáž a zradu odsouzen k trestu smrti.
Sovětští poradci přikázali a politický sekretariát ÚV KSČ trest schválil. Udělení milosti prezident Zápotocký odmítl. Oběšen byl 19. března 1954. Bylo mu pouhých 43 let. Tělo hodili jeho straničtí kolegové do šachty č.35 u zdi Ďáblického hřbitova.
Skončil podle tehdy populárního hesla, které sám razil: „Psům psí smrt!“
Zdroje:
