Článek
Kniha, kterou zná alespoň podle názvu snad každý, vyšla poprvé v roce 1719 pod názvem „Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku“. Děj knihy je natolik známý, že není třeba „Robinsona“ představovat.
Příběh je inspirován skutečným osudem námořníka Alexandra Selkirka. Defoe ovšem změnil reálie a v podstatě dal vzniknout zcela jinému příběhu, něž kterým se inspiroval.
Alexander Selkirk se narodil ve skotském Lower Largo.
V románu byla jeho loď potopena během prudké bouře, když pluli „nedaleko břehů Guayany, severně Brazílie, nad Amazonkou, a směřujeme k ústí řeky Orinoko, nazývané všeobecně Velkou řekou.“
Ve skutečnosti se žádné ztroskotání nekonalo. V říjnu 1704 ho na ostrově vysadil kapitán anglické galeony „Cinque Ports“ Thomas Stadling, který měl s námořníkem ostré spory. Ironií osudu je fakt, že galeona později skutečně ztroskotala. Selkirk byl vysazen na ostrov Más a Tiera, patřící Chile. Takže žádný Atlantik a Brazílie, ale Tichý oceán a Chile.
Údajně měl ztroskotanec pouze „nůž, dýmku a trochu tabáku v tabatěrce“. Ve skutečnosti dostal ještě mušketu, sekeru, hrnec, ložní prádlo a Bibli.
A jeho oddaný sluha a přítel Pátek, to už je pouhá fabulace.
Během čekání na loď, která by ho z pustého ostrova odvezla, nechal bez povšimnutí proplout dvě španělské lodě.
Na ostrově měl Robinson strávit desítky let. Pravdou je, že vysazený námořník byl zachráněn po čtyřech letech pobytu na pustém ostrově. Ve čtvrtek 2. února 1709 zakotvily plachetnice „Duke“ a „Duchesse“ anglických kapitánů Woodese Rodgerse a Stephena Courtneye, aby doplnily zásoby a provedly nezbytné opravy. Ke svému překvapení narazili námořníci na muže oděného do kozích kůží. Představil se jako třiatřicetiletý skotský námořník Alexandr Selkirk.
Po návratu do Skotska žil nějakou dobu ve svém rodišti Lover Largo. Když mu bylo jednačtyřicet let, odjel se svojí šestnáctiletou milenkou Sophií Bruce do Londýna. Brzy vystřídal město i milenku a v Plymouthu se oženil s ovdovělou šenkýřkou. Byl obviněn z bigamie a aby unikl trestu, nastoupil opět na loď.
Umírá koncem roku 1721 jako námořní poručík na lodi „Weymouth“ u západního pobřeží Afriky. Příčinou smrti byla žlutá zimnice.
V Robinsonově příběhu chtěl autor předvést a vyzdvihnout ctnosti, tak jak je vnímali Angličané 18. století. Odvahu vzdorovat osudu a pomáhat, popřípadě zachraňovat „divochy holdující kanibalismu“.
Obrovský úspěch románu přinutil autora k sepsání pokračování a 20. srpna 1719 vychází „Další dobrodružství Robinsona Crusoea“. To už je našemu hrdinovi sedmdesát a odplouvá na „svůj“ ostrov se synovcem. Během bitvy s indiány zahyne Pátek a synovec se ukáže jako pěkný zmetek, když po odplutí na Madagaskar povraždí několik domorodců.
Strýc Robinson je opět vysazen kdesi v Indii, kde se dá dohromady s jistým anglickým obchodníkem. Během jejich cest do Indonésie je místní domorodci pronásledují a loď zaženou až k čínskému pobřeží. Starého Robinsona ještě čeká cesta na Sibiř, odkud se konečně vrací domů.
Podobně jako u současných seriálů se autor rozhodl i pro třetí pokračování Robinsonových cest. Tentokrát už mu zeměkoule byla těsná, tak rovnou do vesmíru. Po dlouhém putování sluneční soustavou se konečně usadí, kde jinde než na Měsíci, na kterém se dá žít klidným a zbožným životem. Konečně žádní lidojedi, kteří žerou jeden druhého, žádní Číňané, kteří se snaží okrást bližního svého, krvežízniví Tataři, afričtí neznabozi, to všechno zanechal na Zemi, kterou ovládá Satan.
Žít se dá jen na Měsíci.
Zdroje:
