Článek
Studna. Příběh ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Co na tom, že výše uvedená věta v seriálu nezazněla. Lidová tvořivost je často populárnější než oficiální text. Kratší a údernější. V seriálu pravil mladší Jelínek toto: „Otce jsem si nevšímal, jen vím, že byl divně tichý, zádumčivý, uzavřený do sebe.“
Mrazivá noc 13. února 1968. Na hasičskou stanici v Radotíně někdo ohlásil požár v chatové oblasti Vonoklas. Po příjezdu museli vyrazit zamčenou bránu i dveře do domu.
První, co hasiči uviděli, byla zuhelnatělá mrtvola ženy s rukama ohořelýma až k loktům. Podle patologa se zadusila krví. Obličej byl zcela rozbitý po několika silných úderech a lebka proražená tupým předmětem. V zahradní studni plavalo utonulé mužské tělo s hlubokými řezy na levém zápěstí.
Když uhasili požár a rozhlédli se po okolí, uviděli obraz jako z apokalypsy. Stromy na zahradě posekané, včelín vyhořelý a nad tím vším se vznášel dým spáleniště. Noc začala ustupovat, ale s přibývajícím světlem byl obraz hrůzy ještě děsivější.
A v sousedních Černošicích u příbuzných zkrvavený a pološílený syn zavražděných. Stanislav Jelínek. Po převozu do psychiatrické léčebny se pokusil o sebevraždu. Během výpovědi nenápadně a nepřímo označoval za autory celé tragédie sousedy. Protože se do vesnice přistěhovali, všichni je považovali za „náplavu“ a nepřijali je. Starší Jelínek dokonce sousedy pobodal a byl za to trestně stíhaný. Takže mu měly ujet nervy a začal vraždit.
Jenže tuto historku kriminalisté mladému Jelínkovi neuvěřili.
Druhá verze byla o neznámém muži, který nejprve všechny pobodal a poté ho, stejně jako otce, shodil do studny. Když ho studená voda probrala, vydrápal se ven a utekl k příbuzným. Tady už bylo jasné, že lže, protože slaboučký, téměř rachitický vědec s následky po dětské obrně, by se ze studny bez pomoci jiných nikdy nedostal. Stal se tak hlavním podezřelým.
Kdo tedy byl inženýr Stanislav Jelínek mladší?
Absolvoval Fakultu technické a jaderné fyziky ČVUT. Uznávaný vědec, který žil na ubytovně. Překládal z angličtiny i ruštiny a psal odborné knihy. Možnost pracovat v USA po srpnu 1968 padla.
Poté, co StB uzavřela kauzu Vonoklasy, pracoval tři roky v radiochemické laboratoři ústavu Akademie věd SSSR v Moskvě. Po návratu mezi roky 1970 až 1975 se podílel na utajeném výzkumu v detašovaném pracovišti ČSAV v Novém Hrádku. Československá akademie věd měla v Orlických horách dvě laboratoře, které se později staly součástí Ústavu experimentální medicíny. A pár kilometrů odtud byla laboratoř Mikrobiologického ústavu ČSAV.
Prostory tam měl pronajatý vojenský ústav hygieny a epidemiologie, ve kterém probíhal výzkum ochrany proti biologickým zbraním. Údajně se tam pracovalo na látkách a vakcínách, zachraňujících život při nasazení chemických a bakteriologických zbraní. Tam žil deset let i s rodinou v izolaci a utajení.
Podle posudků, které se v těch dobách vedly na všechny zaměstnance, „byl amorální až psychopatický. S přehnanou touhou po sebeuplatnění, hysterickými rysy, kverulantními postoji a silnou citovou vazbou na otce.“
Vztahy se spolupracovníky zřejmě neměl nejlepší. Od jeho nástupu se o něm šuškalo, že je to „rusák, fízl a vůbec, dávejte si na něj bacha.“ Neustále si na něco stěžoval, podřízené buzeroval až na hranici šikany.
„Nechodil jinak než s vystřelovacím nožem. Když šel proti nám na schodech v práci, tak ho vytáhl a mířil na nás,“ popsal barvité vztahy v Ústavu jeho bývalý kolega.
Jak to výstižně vyjádřila jedna z jeho podřízených: „Ing. Jelínek byl psychopat.“ A tak nebylo divu, že jeho vědecká kariéra nabrala zpětný chod. Nakonec skončil jako knihovník v knihovně Ústavu experimentální medicíny v Praze-Krči.
Že o Jelínka měla eminentní zájem i StB je nad slunce jasnější. Několik složek na něj vedených je toho důkazem. Ale jaký důvod by měl k vraždě rodičů? Matku miloval, ona jeho. V Archivu bezpečnostních složek je záznam z roku 1976, kde se konstatuje: „Údajně měl mít v 16–17 letech pohlavní styk se svou matkou. Když otec toto zjistil, řešil to tím, že matku fyzicky týral, a nakonec se to vyřešilo záhadnou smrtí obou rodičů, kdy otec i matka byli nalezeni mrtvi ve studni.“
Jeho otec, Jelínek starší, byl propuštěn z armády a posléze superarbitrován. Příčinou byla „těžká neuropsychopatická konstituce.“ Jestli se jednalo přímo o schizofrenii se už nedá zjistit. Každopádně to byla nevyléčitelná duševní choroba. Nelze tedy vyloučit ani dědičné zatížení psychickým postižením.
V roce 1974 dokonce mladší z Jelínků vystoupil z KSČ, čímž si v dobách normalizace rozhodně nepomohl. Pobýval v Benátkách nad Jizerou, a nakonec v Praze. Zemřel v roce 2002 na mozkovou mrtvici. Bylo mu 73 let.
O tom, co se oné osudné noci ve skutečně stalo, nikdy nepromluvil.
Trestný čin dvojnásobné vraždy ve Vonoklasech je dávno promlčen.
Zdroje:
