Článek
Proroctví Sibyly ovlivňovalo životy mnoha lidí a jedno z nich věštilo i zničení Prahy
Sibyla. Jméno odvozené od latinského „sibbula“, což znamená „prorok“. Jméno ženské, protože ženy věštkyně jsou daleko slavnější a známější než jejich mužské protějšky.
Jejich počet kolísal od jedné do deseti. Ve starém Římě dokonce dvanáct. Nejstarší známá Sibyla je spojována se sumerskou bohyní Kubabou. Řekové ji už přisuzují jiným osobám, takže není jasné, kým vlastně byla.
I když sumerská Kubaba by se hodila nejlépe. Původně šenkýřka, která točila po sumerských hospodách pivo, národní nápoj nejstarší známé říše. Později její vládkyně a královna. Při takové kariéře má dotyčná právo věštit a prorokovat, protože životních zkušeností má na několik životů.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sibyla
Každá ze známých Sibyl byla pojmenována podle místa svého narození nebo působení. Velice originální a našemu národu blízká je Sibyla Lochotínská, přestože je u nás téměř neznámá.
V plzeňské čtvrti Lochotín se na začátku dvacátého století hovořilo o ženě, která dokáže předpovídat budoucnost. Místní jí říkali Bebu, ale protože zmínky o ní končí za první republiky, byla její věštecká kariéra velice krátká.
Věštby a proroctví, popřípadě výklady snů, byly v dobách starého Řecka a Říma něco jako kriminálky a thrillery dnešní doby. Lidé rádi četli příběhy, ve kterých byly popsány blížící se epidemie, války a rozličné katastrofy. Rádi se báli v klidu a míru svých domovů. Šokovat čtenáře, držet ho v napětí připoutaného tehdy k potištěnému listu nebo knize, dnes k televizi nebo k filmovému plátnu.
Optimální bývaly předpovědi katastrof doprovázené nebeskými úkazy, krvavým sluncem, ohnivým deštěm nebo vylitím vod moří a oceánů. Happy endem býval konec světa nebo soudný den.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sibyla#/media/Soubor:CumaeanSibylByMichelangelo.jpg
Ze středověku je dochovaných zhruba sto kopií starověkých proroctví. Obvykle to jsou kopiáře řeckých Sibyl. Tiburtinská Sibyla z konce 13. století je dochována v několika exemplářích uchovávaných v irských klášterech.
Nejznámější z nich byla Královna ze Sáby a delfská Pýthie.
Královna ze Sáby má zajištěnou publicitu díky zprávám uváděným ve Starém zákoně v souvislosti s dalším mudrcem Šalomounem. Vrána k vráně sedá, moudrý moudrého si hledá. Přijela se svým dvorem až z oblasti dnešního Jemenu a se Šalomounem počala několik dětí.
Své věštby sepsala, nebo nechala sepsat, do devíti prorockých knih, ve kterých se rozmáchla hodně ze široka. Od předpovědi o smrti Ježíše až po události týkající se Evropy, včetně naznačení Posledního dne. Knihy nebo svitky se údajně dostaly do Jupiterova chrámu v Římě, kde byly nakonec při požáru zničeny.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sibyla#/media/Soubor:Erythraean.jpg
Pýthie věštila v řeckých Delfách v posvátném háji. Příchozí vítal nápis nad vchodem – „Gnóti seautón“, tedy „Poznej sám sebe“.
Ani počet Sibyl v Delfách nebyl vždy stabilní. Někdy jedna, jindy tři. Všechny byly kněžky Apollónova chrámu a po rituální koupeli vysedávaly na trojnožce, kde vdechovaly výpary z různých bylin, což je přivedlo do transu. To se to pak věštilo.
Jejich zlatá éra byla v 6. a 7. století před naším letopočtem. Po roce 395, kdy císař Theodosius vydal dekret o zákazu uctívání pohanských kultů, zmizely ze scény.
Pro Římany měla největší význam obdivovaná desátá Sibyla Tiburtinská z města Tibur, dnešního italského Tivoli. Její proroctví byla shrnuta do knihy někdy kolem roku 380. Ve větě ''Král Římanů si pro sebe nárokuje celou křesťanskou říši“ viděli mnozí vykladači císaře Konstantina, který nařídil jako jediné správné náboženství křesťanství a za jeho panování nastalo období velké prosperity. Je možné, že ze všech proroctví právě tato jedna jediná věta proslavila tuto Sibylu ve středověku.
Sibyla kumská pocházela z Eritreje a objevila se na dvoře posledního římského krále Tarquinia Superba. Nabídla panovníkovi svoji knihu s recenzí, že obsahuje mnoho různých proroctví o událostech odehrávajících se v budoucnosti. Král na nabídku nereflektoval. Možná se mu zdála cena příliš vysoká, možná i počet svazků. Bylo jich devět. Kdo by to všechno pročítal?
Odmítnutá spisovatelka vzteky hodila tři z knih do ohně a zbylých šest opět nabídla králi. Tentokrát koupil a neprohloupil. Hned se do knih začetl a když se dozvěděl, co čeká jeho říši i další, které vzniknou, došlo mu, jaký byl blázen, protože to, co bylo v těch třech zpopelněných už se nikdy nedozví.
Možné poučení pro redaktory a nakladatele, kteří odmítají rukopisy neznámých autorů, včetně těch mých. Abyste později nelitovali!
Zachovalé knihy byly v řečtině psané ve verších na palmových listech. Knihy nakonec shořely během požáru Říma. Z nařízení senátorů se dohledávaly ve všech městech jejich části a opisy a vznikla nová sbírka proroctví Sibyly kumské.
Spis je rozdělen do čtrnácti částí. Nejstarší vznikla už ve 2. stol. před n.l. ve starém Egyptě. Čtvrtá kniha je mladší a obsahuje proroctví o výbuchu Vesuvu, zničení Pompejí nebo Jeruzalemského chrámu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sibyla#/media/Soubor:Michelangelo_Buonarroti_036.jpg
Pro naše domácí poměry připravil Alois Jirásek ve svých Starých pověstech výtah ze Sibyly, o které tvrdí, že to byla ta ze Sáby. Českým zemím prorokuje zbudování mnoha měst, „jedno nadmíru veliké a slavné. Od něho se však rozšíří různé ohavnosti a hříchy.“
Jelikož se jako hříšníci moc nepolepšíme, kromě Tábora, Ústí, Soběslavi a Mělníka budou všechna ostatní města zničena. Z Prahy zůstane jen změť kamenů jako důsledek povodně a požáru. Samozřejmě že celé té české apokalypse budou předcházet jasná a viditelná znamení. Nastane zatmění slunce, den se zkrátí, během sklizně udeří velká zima a o zbytek se postará smrtelná epidemie.
Slovy klasika Járy Cimrmana: „Vše záleží jen na vás, na nás, ale hlavně teda na těch vlevo“.
Zdroje:
