Článek
Puškinův tragický osud předpověděla událost během jeho svatebního obřadu
Toho dne se v moskevském kostele Nanebevzetí Krista konala velká slavnost. Bylo 18. února 1831. Své „ano“ si zde před pravoslavným knězem řekli Natálie Gončarovová a Alexandr Puškin. Měla to být událost, kterou si novomanželé budou pamatovat po celý život. Nikdo nemohl tušit, že se tak stane, i když jinak, než si všichni zúčastnění představovali.
Když chtěl Puškin zpečetit svůj novomanželský slib, prsten neskončil na prsteníčku novomanželky, ale na zemi. Všichni přítomní zbledli, protože to bylo zlé znamení. Když se Puškin ohnul, aby prsten ze země zvedl, hořící svíčka v jeho ruce zhasla. Všem zúčastněným bylo jasné, že toto manželství nemůže skončit šťastně. Zlověstné znamení to bylo i pro oddávajícího popa.
Alexandr Puškin se seznámil s Natálií na jednom z plesů v roce 1828. Jí bylo šestnáct let, on byl o třináct let starší. Když ji spatřil v bohatě řasených šatech a se zlatými prsteny v dlouhých vlasech, okamžitě se do ní zamiloval.
V dubnu 1829 Puškin pověřil svého přítele, aby jeho jménem požádal krásku o ruku. Rodiče odmítli s ohledem na nízký věk dcery. A také pro pověst, která už slavného básníka a milovníka krásných žen provázela.
Přesně za rok Puškin požádal rodiče Natálie znovu a tentokrát svolení dostal. Jenže líbánky netrvají věčně a brzy se dostavily problémy.
Ono nebylo divu. Puškin byl sice políbený múzami, ale jinak věčně zadlužený milovník žen a hazardu. Bohémský život nemohl vydržet dlouho. V roce 1836 mu dokonce poskytl finanční půjčku samotný car, ale i tu brzy dokázal rozházet. Po smrti jeho matky osobní krize vyvrcholila.
Natálie sice porodila během šesti let čtyři děti, ale domácí puťka se z ní nestala. Plesy, zábavy, koketerie s muži, dokonce i se samotným carem.
Manžel žárlil, zuřil, hledal klid a porozumění u milenek. Až do oné osudné události, která ukončila jeho trápení i život.
Jmenoval se Georges d´Anthes. O třináct let mladší francouzský dobrodruh a playboy, který si vzal mladší sestru Natálie. Byl tedy Puškinovým švagrem. Což mu nijak nebránilo zajímat se o krásnou švagrovou Natálii. Pro básníka to byla poslední kapka.
Přestože byl Puškin zkušeným mazákem i co se týká soubojů, měl jich mít za sebou údajně kolem devadesáti, měl být tento jeho posledním.
Duel na předměstí Petrohradu měl domluvené neobvykle tvrdé podmínky. Místo běžné vzdálenosti 25 až 30 kroků stáli od sebe soupeři pouhých 10 kroků. Což dávalo jasnou výhodu tomu, kdo měl právo prvního výstřelu. A tím byl podle pravidel vyzvaný, tedy D´Anthes.
Osmého února 1837 se za přítomnosti několika diváků, přátel, sekundantů a notáře postavili s nabitými zbraněmi proti sobě. První výstřel srazil Puškina k zemi. Byl zasažen vpravo do spodní části břicha. Přesto se zvedl a vystřelil. Svého soka zranil jen lehce na pravé ruce a poté se sesul k zemi.
Těžce raněného Puškina odvezli domů, kde carův osobní lékař konstatoval roztříštěnou pánevní kost a proděravění tenkého střeva, což byla zranění neslučitelná se životem. Po dvou dnech, 10. února 1837, básník umírá. Bylo mu 38 let.
D´Antes byl degradován na vojína a vyhoštěn zpátky do Francie, kde odstartoval úspěšnou politickou kariéru.
Velkorysý car se postaral o rodinu mrtvého. Splatil všechny Puškinovy dluhy, rodině nechal vyplatit jednorázovou částku 10 000 rublů, vdově přiznal důchod a dcerám věno a na svoje náklady nechal vydat soubor Puškinových děl.
Mladá vdova Natálie, které bylo v té době dvacet pět let, se po šesti letech od smrti manžela provdala za velitele osobní carovy gardy generála Lanského, kterému porodila tři dcery.
Po zbytek života musela snášet narážky na to, že zavinila smrt největšího ruského básníka. Sužovaná výčitkami a depresemi zemřela bývalá „nejkrásnější žena Ruska“ v necelých jedna padesáti letech.
Zdroje:
