Článek
Perpetuum mobile, ruleta a Richard Wagner
Podle Wikipedie je „perpetuum mobile“ stroj, který vykonává práci bez vnějšího zdroje energie. Podle fyziků takový stroj nemůže existovat. Přesto byly stovky vědců, kteří o jeho sestrojení nepřestali usilovat. Podobně neúnavně – a někdy až destruktivně – se pohyboval životem i Richard Wagner.
Jedním z těch, kdo se pokoušeli sestrojit „věčně pohybující se“ stroj, byl i Blaise Pascal. Vypracoval model, perpetuum mobile z něj však nevzniklo. Bylo by škoda model vyhodit, a tak z něj Pascal vytvořil první ruletu. Ještě za jeho života se rozšířila do lepších hotelů a nová hra si rychle získala oblibu.
Během několika let vznikla mezi šlechtou a boháči skupina vášnivých hráčů – dnes bychom řekli gamblerů. Jedním z nich byl i Wagner.
Richard Wagner na vrcholu slávy
Wagner a doba, která ho formovala
Wagner tvořil v bouřlivém 19. století, které přálo nejen umění, ale i revolucím a velkým myšlenkám. Evropa tehdy procházela proměnou – vznikaly moderní národní státy a sílil důraz na národní identitu. Wagner na tuto atmosféru reagoval tím, že ve svých dílech čerpal z germánských mýtů, legend a starých ság.
Jeho opery tak nebyly jen hudebními díly, ale i vyjádřením tehdejších představ o národu, hrdinství a osudu.
O Wagnerovi se často mluví jako o německém skladateli – narodil se v Německu a jeho opery čerpaly z germánské mytologie. Ve skutečnosti byl spíše světoobčanem. Pobýval a tvořil v mnoha zemích, od Ruska až po Anglii, a nevyhýbal se ani Praze, kde uvedl několik svých děl.
Svého biologického otce nepoznal – zemřel na tyfus několik měsíců po jeho narození. Nevlastní otec ho podporoval při studiích v Drážďanech a Lipsku. Po jeho smrti Wagnerovi pomáhal bratr.
Zlom v jeho životě přišel v šestnácti letech, kdy ho zásadně ovlivnila opera Fidelio od Ludwig van Beethoven. Tehdy se rozhodl stát skladatelem.
Revoluce v opeře
Wagner zásadně změnil podobu opery. Odmítal tradiční rozdělení na árie a recitativy a snažil se o plynulý hudební tok – tzv. „nekonečnou melodii“.
Zavedl také tzv. leitmotiv – krátký hudební motiv spojený s konkrétní postavou, emocí nebo myšlenkou. Tento princip se později stal inspirací i pro moderní filmovou hudbu.
Jedním z jeho největších projektů je cyklus oper Prsten Nibelungův. Pracoval na něm více než 25 let a celek trvá přibližně 15 hodin.
Příběh čerpá z germánské mytologie a vypráví o moci, lásce, zradě a zkáze světa. Wagner si k tomuto dílu napsal i vlastní libreto, což bylo na svou dobu výjimečné.
Portrét Wilhelminy (Minny) Planer, první ženy Richarda Wagnera
Ženy, dluhy, politika
Wagner měl po celý život dva zásadní problémy: ženy a peníze. Jeho první manželství s Minnou Planerovou bylo bouřlivé. Střídal milenky, dluhy narůstaly, a přestože si získával uznání jako hudebník, finanční situace se nelepšila.
Manželství zůstalo bezdětné a útěk před věřiteli byl pro něj často jednodušší než splácení dluhů.
V revolučním roce 1848 se zapletl do politiky a vsadil na špatnou stranu. Po vydání zatykače 16. května 1849 byl nucen uprchnout – přes Francii do Švýcarska.
I jako uprchlík však neztrácel schopnost dostávat se do skandálů. V Paříži navázal vztah s Jessií Laussot a plánoval s ní útěk. Po trestním oznámení od jejího manžela se raději vrátil do Curychu ke své ženě.
Osudový trojúhelník
Velkým Wagnerovým obdivovatelem byl Otto Wesendonck, který mu poskytl azyl. Wagner se sblížil s jeho manželkou Mathildou, která ho inspirovala k vytvoření jednoho z jeho nejvýznamnějších děl – Tristan a Isolda.
Aféra se provalila poté, co Wagnerova manželka objevila milostnou korespondenci. Následovala hádka, odchod Minny a další Wagnerův útěk – tentokrát do Benátek.
Cosima Wagner na portrétu z roku 1870
Cosima: láska i osud
Klíčovou ženou jeho života se stala Cosima, dcera Franz Liszt a manželka dirigenta Hanse von Bülowa. Jejich vztah začal skandálně – během krátké doby se stali milenci.
Společně měli tři děti a po smrti Wagnerovy první ženy se Cosima rozvedla a provdala za něj. V té době už byl Wagner uznávaným skladatelem a jejich společenský okruh zahrnoval nejvýznamnější osobnosti Evropy. Ale ani druhé manželství nebylo idylické. Přibývalo hádek, Wagnerovy zdravotní problémy se zhoršovaly a z vášnivé milenky se postupně stávala ošetřovatelka.
Když mohl, utíkal z dusné atmosféry domova do kasina – jeho oblíbeným místem bylo Casino di Venezia.
Poslední Wagnerova milenka Carrie Pringle vlevo, v roce 1882 při premiéře Parsifala.
Smrt v Benátkách
Dne 13. února 1883 utrpěl Wagner infarkt. Podle některých šlo o důsledek prudké hádky s Cosimou kvůli další aféře – tentokrát s herečkou Carrie Pringle. O několik hodin později byl nalezen mrtvý. Cosima seděla u jeho těla 25 hodin bez pohnutí, několik dní nejedla a své ostříhané vlasy vložila do polštáře pod jeho hlavu.
Wagnerovy ostatky byly převezeny do Bayreuthu. Pohřeb provázel skandál – zdrcená Cosima skočila do hrobu na rakev a odmítala odejít. Nakonec ji musel vyprostit syn Siegfried.
Cosima Wagner v pozdním věku
Odkaz pod kontrolou
Po Wagnerově smrti se Cosima ujala jeho odkazu. Rozhodla se zachovat jeho památku „čistou“ – spálila deníky i autobiografické texty. Jeho odkaz tak byl do značné míry formován právě jejím pohledem.
Cosima zemřela 1. dubna 1930 ve věku 92 let v Bayreuthu a byla pohřbena vedle Wagnera na zahradě jejich vily.
Wagner byl nejen geniální, ale i rozporuplný člověk. Jeho antisemitismus vrhá stín na jeho odkaz dodnes. Ve 20. století byla jeho hudba zneužita nacistickou propagandou, zejména Adolf Hitler, který Wagnera obdivoval.
Život Richarda Wagnera byl plný extrémů – geniality, vášně, dluhů i útěků. Stejně jako perpetuum mobile se nikdy nezastavil. A i když takový stroj neexistuje, Wagnerův příběh působí dojmem, že jeho energie byla skutečně nevyčerpatelná.
Zdroje:
