Článek
Jezuitský kněz Arnold Engel sepsal pro své gymnazijní studenty příběh „O smrti a lásce“. Ty dvě spolu vedou spor o tom, kdo z nich je horší, až si omylem vymění zbraně. Engel byl vzdělaný pedagog a spisovatel podobných barokních her a kousků.
Sepsal i spisek určený přímo Jejímu Veličenstvu ohledně zvýšeného výskytu čarodějnictví na severní Moravě. Knížka, která svým obsahem spustila z řetězu ty nejhorší lidské vlastnosti.
Toho se chytila lakotná vrchnost (která není lakotná?) a začala si brousit zuby na zabavený majetek případných odsouzených. A také by to mohlo držet na uzdě ještě těch pár evangelíků, co zůstali a nepřevlékli kabát v době rekatolizace.
Povel ke spuštění dala samotná vrchnost. Angelia Anna Sibyla, hraběnka z Galle, rozená Žerotínová to odmávla. Pronásledování čarodějnic na severní Moravě mohlo začít.
Ještě najít vhodného soudce pro tento proces. Zločinců v taláru, paruce nebo jen s vizitkou advokáta se vždycky našlo dost. V tomto případě se našel sadista, psychopat a sexuální deviant Jindřich František Boblig z Edelstadtu. Šlechtický titul získal jeho otec, purkmistr ve Zlatých Horách. Mladý Boblig studoval ve Vídni práva a skončil jako „kandidát“, tedy bez doktorského titulu.
Do Velkých Losin přišel až jako šestašedesátiletý kmet, který měl za sebou čtyřicet let praxe v inkvizičních procesech a stále neměl dost. Jako mladý advokát sbíral zkušenosti v procesech v Dolním Slezsku. Výsledkem jeho řádění bylo přes dvě stovky upálených.
Ale advokát Boblig měl i literární talent. Sepsal množství textů, které se vyšetřovaní museli naučit zpaměti a potom před tribunálem opakovat. Pokud to někomu připomíná praxi soudruhů v jiných procesech a v jiném století, jedná se o podobnost čistě náhodnou. Nešlo jen o pouhé doznání se k čarodějnictví. Byly to modlitby, které se ženy modlily k satanovi.
Jenže Losiny nebyly pro Bobliga žádné velké sousto. Pořádná šunka od kosti, to byl Šumperk. Bohatí měšťané, jejich domy na náměstí, jejich dcery a služebné a plné truhlice. Šumperk, to byl zlatý důl. Takže se snažil z losinských vyslýchaných získat co nejvíce udání na šumperské. Pokud je to nenapadlo samotné, rád jim v tom pomohl.
Tak dlouho manipuloval Boblig s výpověďmi mučených v Losinách, až konečně padlo to správné jméno. Marie Satlerová, manželka nejbohatšího měšťana, konšela, obchodníka se suknem. A protože každý v Šumperku věděl, že se u Sattlerů pořádají čas od času zábavy a hostiny, byl to pro Bobliga jasný důkaz čarodějnictví.
Boblig se rozhodl učinit z celé Sattlerovy rodiny zplozence pekla, aby mohl zabrat jejich obrovský majetek. Tak se v mučírnách ocitli všichni včetně mladé hospodyně kněze Lautnera, Zuzany Voglické. Na mučidlech se přiznávali k orgiím na Petrových kamenech a do detailů popisovali sexuální výstřelky s démony, které měl organizovat právě děkan Lautner.
Boblig nakonec shromáždil svědectví ze třiceti šesti mučených osob proti Lautnerovi. Čtyři roky kněz odolával nátlaku až byla biskupem povolena tortura. Deset dnů trvalo děkanovo strašlivé mučení, než se začal přiznávat k obvinění, které sepsal Boblig. 18. září roku 1685 byl Kryštof Alois Lautner upálen v Mohelnici.
Dalších deset let řádil Boblig a jeho pacholci v mučírnách, dokud se mezi obviněnými z čarodějnictví nezačaly objevovat jména olomouckých měšťanů, a dokonce i šlechty. Radní města poslali císaři Leopoldovi I. svůj protest se zprávou o činnosti Bobligova tribunálu. A to byl konec jeho působení na Šumpersku.
Osmdesátiletý inkvizitor odešel na odpočinek a poslední léta svého života strávil v poklidu, zaopatřen obrovským jměním, které získal mučením a upalováním nevinných lidí.
Zemřel v Olomouci 27. ledna 1698.
Jindřich František Boblig z Edelstadtu byl evidentně psychicky narušený jedinec. Sadista se zálibou v mučení s důrazem na popis sexuálních scén. Kromě uspokojení jeho zvrácených sexuálních představ byla důvodem jeho inkviziční činnosti touha po vlastním obohacením se majetkem obětí.
Zdroje:
Neubauerová-Polách, Zpráva o nevíře
