Článek
Pokud máte rádi strašidelné příběhy a zároveň se toužíte nabít pozitivní energií, klášter Rosa Coeli v Dolních Kounicích je tím pravým místem
Jen málo míst na Moravě nabízí mix historie, romantiky a esoteriky, jako dávno zaniklý klášter Rosa Coeli. Temná gotika, zazděná jeptiška a pozitivní energie, kterou citlivý návštěvník pocítí v konečcích prstů. Tady si tvrzení mírně protiřečí, ale nakonec i zazděná může vysílat pozitivní vibrace. Je to už dávno, co na tomto místě tekly potoky krve, ale když se prý postavíte doprostřed hlavní lodi, která je ve tvaru kříže, pozitivní energie si vás najde.
Rosa Coeli tedy Růže nebeská. Gotické ruiny, zdi bez střech a hlasy, které jsou občas slyšet, vytváří z místa v Dolních Kounicích dvacet pět kilometrů od Brna tajemné místo, které přitahuje ročně desítky tisíc návštěvníků.
Křížová chodba kláštera v Dolních Kounicích
Klášter založil v roce 1181 šlechtic Vilém z Pulína, o kterém se v kronikách píše, že to byl bojovník v družině knížete Soběslava. Dnešní optikou to byl lupič, násilník a mnohonásobný vrah. Ve svých „válečných taženích“ z Moravy na území dnešního Rakouska vraždil, kradl a vypaloval celé vesnice. Na ruiny a spáleniště přeměnil i mnoho klášterů s jejich obyvateli. Když se zprávy donesly do Říma k papeži, dal šlechtice do klatby. Ale protože peníze jsou nade vše, stačilo slíbit, že vybuduje klášter na odčinění svých hříchů a byl z klatby venku. Na svém pozemku nechal postavit kláštera Rosa Coeli. Takový hrdlořez nemohl vymyslet lepší název. Růže nebeská.
Řádové sestry premonstrátky z kláštera Louňovice pod Blaníkem přišly do kláštera v roce 1183 a Rosa Coeli se tak stala nejstarším ženským klášterem na Moravě. Vilém z Pulína a nyní už i z Kounic se mohl dál bavit vražděním, protože slib papeži dodržel. Řeholnice, které měly z nového kláštera učinit místo pokání, rozjímání a modliteb, měly i jiné dary, než jenom duchovní a z kláštera se stalo vyhlášené místo. Ne pro svoji zbožnost, ale pro množství peněz, které přinášely různé pokoutní dohody církve. Schůzky mocných, vlivných a všehoschopných se odehrávaly přímo v klášteře.
Klášter Rosa Coeli těmito „podnikatelskými“ záměry nesmírně zbohatl a do jeho majetku se dostalo množství obcí na jih od Brna. Aby své zlato pečlivě střežily, nechaly ctihodné sestry postavit opevněný gotický hrad. Probošt, který v něm sídlil, nejenže spravoval rozsáhlé majetky včetně tisíců poddaných, ale disponoval i hrdelním právem. Přesně podle evangelia, kterým se denně během mše svaté oháněl.
V těchto dobách hojnosti musel být klášter několikrát „vyčištěn“ od hříchů řádových sester a kněží, kteří v něm pobývali. Buď práci „čističi“ odflákli nebo svěcená voda byla slabá, provoz chodu kláštera to nepoznamenalo. Nejenže se mluvilo o sexuálních aktivitách sester s místní šlechtou, ale objevily se i řeči o satanských praktikách a černých mších.
Kámen a břečtan
Je logické, že bohatství kláštera lákalo všelijakou sebranku ve snaze něco si nakrást. Údajně se o to marně snažili i Tataři. To husité byli jiná cháska. Někdy v roce 1423 klášter vyrabovali, osazenstvo povraždili a celé to všechno poručili ohni. I když bájný Fénix dokázal vstát z popela, klášter Rosa Coeli to nedokázal. Nikdy se už z husitského vpádu nevzpamatoval. Lid věřil, že to byl boží trest, který dopadl na bezbožné jeptišky.
Přesto v zachovalých částech hradu působil probošt Martin Göschl s řadou jeptišek. Původně byl olomouckým světícím biskupem a generálním vikářem. Přestoupil k luteránské víře a s jednou jeptiškou se oženil. To už vesničané z jeho panství neunesli, vtrhli do kláštera a čerstvého luterána i novomanžela z kláštera doslova vykopali. Žáhu si schladili i na jeptiškách, které byly také vyhnány, některé povražděny. Proboštovu manželku zazdili zaživa v chodbě severní části kláštera.
Jiná verze říká, že vyděšené jeptišky se rozprchly po okolí, shodily ze sebe řádový hábit nebo je přijali v jiných klášterech. Ten nejkrvavější příběh hovoří o místním řezníkovi, který je za pomoci rozzuřených poddaných všechny do jedné podřezal jako dobytek.
Martin Göschel utekl do Mikulova, kde se přidal k sektě novokřtěnců. Tam byl na základě výnosu olomouckého biskupa zatčen a po dlouhém mučení odsouzen k trestu smrti upálením. Trest byl nakonec změněn na doživotní žalář a bývalý probošt dožil svůj život v kobce kroměřížského zámku. Na základě těchto událostí byl kounický klášter Rosa Coeli v roce 1526 zrušen.
Zmínky o klášteru po jeho zrušení neupadly v zapomnění, ba právě naopak. Vzniklo množství pověstí a „zaručených zpráv“. Duchy a přízraky se to v nich jenom hemží. Samozřejmě nesmí chybět duch Martina Göschela, který bloumá mezi ruinami a hledá svoji jeptišku manželku.
V podzemní chodbě mezi klášterem a hradem je prý mnoho dětských hrobů, kam byla pochována těla dětí zemřelých v klášteře a okolí. Podle dobových záznamů zde byl souzen vysoký duchovní za vraždy dětí.
Neznámá jeptiška
První světský majitel kláštera Jiří Žabka z Limberka byl pochován v místě, které je dodnes vydáváno za silný energetický zářič. Nad jeho hrobem je kruhové místo, kde nic neroste. (i když občas roste!)
Ovšem zdaleka nejsytější energetické místo je před zdí, kde měla být zaživa zazděna jeptiška. Chodba vedoucí ke zdi je místem, kde se má každému rozbušit srdce a dostavit se pocit mravenčení v konečcích prstů.
Po zrušení kláštera se budovy i s polnostmi a lesy dostávaly do rukou soukromých vlastníků, kterých se vystřídala celá řada. Ale byl to už pozvolný sestup a následující události to celé zpečetily. Dne 4. července 1703 zachvátil celé Kounice obrovský požár. Čerstvě zrenovovaná střecha nad chrámem vzala za své jako první. Následovala kaple, křížová chodba a ložnice pro kněze. S renovací se mohlo začít téměř od začátku. Dostavěna byla pouze klášterní obydlí. Střecha nad klášterním chrámem už nebyla nikdy dodělána.
A pak už bylo všechno jenom horší. Po pruském a saském vpádu na Moravu roku 1742 byla situace kláštera Rosa Coeli tristní. Hospodářství sláblo, zvyšovaly se dávky, které byly klášteru v té době předepisovány, a samozřejmě přímo úměrně s tím rostly i dluhy. Budovy chátraly a pobyt uvnitř začínal být pro obyvatele nebezpečný. Rušením klášterů císařem Josefem II. definitivně ustaly jakékoliv práce na budovách. Císařský patent ze dne 29. listopadu 1781 nařizoval zrušení všech klášterů, které se nezabývají vyučováním, nepěstují vědy a nepečují o nemocné. Zkáza byla dovršena.
Romantický večer na závěr
Dnes kromě historie a pověstí zůstaly jen romantické ruiny.
Zdroje:
