Článek
Semínkový generál Šejna, obraz naší bývalé lidové armády
V pořadí třetí komunistický prezident Antonín Novotný zvaný s notnou mírou nadsázky Fešák Tony to začínal mít ve své funkci hodně nahnuté. To ještě netušil, že až zmizí jeho oblíbenec a na americké ambasádě v Itálii požádá o politický azyl, paluba, která se s ním dosud jen nebezpečně nakláněla, se definitivně převrátí.
V dávných dobách, kdy jsem vykonával nejčestnější povinnost muže jako vojín lidové armády, pologramotný alkoholik major Buško téměř denně na buzerplace vyřvával: „Súdružkovia, vjetě aký je najvetší nepriatěl vojaka? Baby a chlast.“
V případě generála Šejny byl nepřítelem ten první. Baby.
Zemědělský dělník s dokončenými čtyřmi třídami měšťanky samozřejmě netušil, že to dotáhne na generála. O tom, že byl schopným mužem navzdory absenci jakéhokoliv vzdělání, nemohlo být pochyb. Za války si s kamarádem vyrobil falešnou legitimaci úředníka cenové kontroly, se kterou vydíral lidi kvůli potravinovým lístkům. Když ho Němci sebrali, vyfasoval měsíc kriminálu v Klatovech. Po válce to vydával za odbojovou činnost.
Po odsunu Němců se rodina přestěhovala do lepšího, protože v pohraničí zabrali vystěhovaný dům i se zařízením. Zároveň se stal hrdým členem komunistické strany. Jistě pod vlivem četby děl velkého Marxe, Engelse a Lenina. A za rok už byl zemědělským tajemníkem v Horšovském Týně.
S nástupem na vojnu začala jeho závratná vojenská kariéra. Nejprve politický agitátor u ženistů v Terezíně, poté zástupce pro věci politické. Za čtyři roky byl už poslancem Národního shromáždění a kandidátem ÚV KSČ. Ještě mu nebylo ani třicet let a nosil výložky podplukovníka.
V roce 1956 se stal oblíbencem prezidenta republiky a díky přátelství s jeho synem se dostal mezi tehdejší elitu národa.
Podle vyjádření svého bývalého komplice Jaroslava Moravce, byl Šejna člověkem „který toužil být něčím, ale mnohdy sám nevěděl, co by to mělo být. Neměl ujasněnou životní perspektivu. Nejméně sedmkrát začal studovat Vojenskou politickou akademii, ale po měsíci toho nechal. Chtěl studovat práva, ale po měsíci toho rovněž nechal. Chtěl být spisovatelem, básníkem … Chtěl vyniknout, ale neměl na to.“
Na co bezesporu měl, byla šmelina. Dokázal z pozice svého vlivu sehnat a obstarat komukoliv cokoliv. A samozřejmě nezapomínal na sebe. Luxusní vila, luxusní milenky, luxusní život. Typický život bolševického papaláše se základním vzděláním.
Jenže takový život něco stojí. Přesněji řečeno stojí hodně. Jeho sekretářka a zároveň milenka, poté co ji vyměnil za jinou, ho vydírala. Aby ji umlčel, stálo ho to zhruba 70 000 Kč. V polovině šedesátých let obrovská částka. Její místo obsadila studentka Evženie Musilová. Ani ona nebyla z levného kraje.
Šejna jako lampasák a vysoce postavený komunista měl měsíční příjem přes 7 000 Kč. Cena chaty, kterou zakoupil v roce 1967 byla šestinou jeho měsíčního platu. Pouhých 1 200 Kč.
K tomu nutno připočíst všelijaké oslavy, mejdany, večírky. A dluhy narůstaly. Bylo třeba je řešit. Nejprve půjčky s úroky od „přátel“. Následoval pokus o výhru ve Sportce. Jeho podřízený podával každý týden čtyři sta tiketů po šedesáti korunách. Přepážkové pracovnice na poště se domnívaly, že sází celá rota.
V září 1966 už jeho dluhy dosáhly čtvrt milionu korun. Opustila ho manželka a zvažoval sebevraždu. Československá státní spořitelna mu poskytla půjčku 50 000 Kč. Tu splácel z další půjčky a smyčka kolem něj se stahovala.
Šance, jak se z ní vymanit přišla v roce 1967. V jisté restauraci se setkal s pracovníky JZD Úštěk, kteří ho prosili o větší množství travních semen. Oplátkou za 300 Kč z metráku do jeho kapsy. Generál se obrátil na ministra zemědělství a ten z pozice své funkce potřebné osivo zajistil. Zisk 160 000 Kč byl příjemný, ale tak ohromná částka vzbudila podezření. Od dalších družstev přišla následně „odměna“ v částce 337 000 Kč.
Kontrolní oddělení ÚV KSČ začalo sbírat materiály o generálových aktivitách, ale zatím nezasáhlo. Složky putovaly do trezoru. Mohly by se někdy v budoucnosti hodit. Dnes se tomu říká „kompro“.
Šejna byl ovšem v klidu. Věřil ve svoji neotřesitelnou pozici ve straně i v armádě, která byla navíc posílena jeho jmenováním do generálské hodnosti. Co na tom, že nesplňoval žádné kvalifikační požadavky. A tak se stal z bývalého zemědělského dělníka generálmajorem.
Jenže přišel rok 1968. Jeho ochránce Fešák Tony padl a v bolševické věrchušce ho střídal Alexandr Dubček. Vyšetřování spekulací a nezákonného obohacování s jetelovým semínkem se dalo do pohybu. Vojenská prokuratura vydala zatykač. Šejna na nic nečekal a v noci z 25. na 26. února 1968 překročil s diplomatickým pasem hranice. Vzal s sebou mladou milenku a syna. V Itálii požádal Spojené státy o politický azyl, který mu byl přidělen.
Z bolševického zloděje a šmelináře se v USA stal zapřisáhlý bojovník proti komunismu. Několik let ho vytěžovala CIA jako nového zaměstnance. Vydal své paměti, což byla snůška všelijakých informací ze zákulisní politiky za Novotného a fantasmagorických blábolů, kterými si chtěl zřejmě zasloužit pozornost americké vlády.
Ale to už je jiná kapitola života semínkového generála mezi prohnilými imperialisty.
Zdroje:
