Článek
V Čechách si s notnou dávkou nadsázky označení Bermudský trojúhelník „vysloužil“ 88. kilometr na dálnici D1. Na onom úseku sice nikdy nic nezmizelo, ale poté, co tam havarovalo několik známých osobností, se 88. kilometr na dálnici Praha–Brno dostal do zájmu nejen dálniční policie, ale i konspirátorů a médií, komunikujících s duchy i s mimozemskými civilizacemi.
Havarovali zde totiž také československý ministr zahraničního obchodu Jozef Bakšay a bývalý poradce prezidenta Havla Martin Bútora. Hromadná nehoda čtyřiceti automobilů v roce 1995, v níž se ocitl i herec Petr Haničinec, si vyžádala dva lidské životy a sedm těžce zraněných. Bouraček na onom úseku bylo za ta léta nepočítaně, ale žádná z nich nevzbudila tolik emocí jako ta z 1. září 1992, ke které došlo kolem deváté hodiny ráno.
Se služebním vozem BMW 735i tam havaroval Alexander Dubček.
Památník nedaleko místa nehody Alexandra Dubčeka. Autor pomníku Teodor Baník
Muž, který se stal symbolem Pražského jara a později byl zbavený všech funkcí, se po listopadu 1989 znovu vrátil do veřejného života a stal se předsedou Federálního shromáždění.
Dubček byl při nehodě vymrštěn z vozu a utrpěl velmi vážná poranění páteře, hrudníku i vnitřních orgánů. Následně byl převezen v umělém spánku do pražské Fakultní nemocnice Na Homolce, kde podstoupil náročnou léčbu. Přestože se jeho stav zpočátku zdál stabilizovaný, zdravotní stav se postupně zhoršoval. Večer 7. listopadu mu selhalo srdce, plíce i ledviny. Více než dva měsíce po nehodě Alexander Dubček zemřel.
Vyšetřování české policie dospělo k závěru, že šlo o běžnou dopravní nehodu, která byla způsobena kombinací nepříznivého počasí, vysoké rychlosti a ztráty kontroly nad vozidlem. Nebyly nalezeny důkazy o technické závadě ani o zásahu další osoby.
Přestože byl případ oficiálně uzavřen, pochybnosti se objevily téměř okamžitě. Důvodů bylo hned několik. Prvním byla samotná politická situace. Československo se nacházelo v období složitých jednání o rozdělení federace a Dubček patřil mezi zastánce zachování společného státu. Někteří lidé proto spekulovali, zda jeho smrt nemohla někomu politicky vyhovovat.
Další otázky vyvolával průběh nehody. Objevovala se tvrzení, že automobil jel příliš rychle, jiní naopak tvrdili, že zkušený řidič by vůz za podobných podmínek zvládl. Pozornost vzbudilo i to, že Dubček při nehodě utrpěl výrazně těžší zranění než řidič. Spekulovalo se také o možném technickém zásahu do vozidla nebo o účasti dalšího automobilu. Tyto teorie však vyšetřování nepotvrdilo. Experti nenašli stopy po manipulaci s brzdami ani řízením a neobjevily se ani důkazy o kontaktu s jiným vozidlem.
Konspirační teorie posílila i skutečnost, že Dubček zemřel až po více než dvou měsících hospitalizace. Někteří lidé se domnívali, že jeho zdravotní stav byl zpočátku příznivější, než později uváděly lékařské zprávy. Ani tato tvrzení se však nikdy nepodařilo doložit.
Ministerstvo vnitra definitivně uzavřelo vyšetřování až v roce 2000 se závěrem, že Dubček zemřel na následky nehody. Což samozřejmě pochybám a podezřením nijak nezabránilo. Spoustě lidí se totiž Dubčekova smrt mohla hodit.
Na podzim 1992 byl rozpad federace hotovou věcí a slovenský premiér Vladimír Mečiar rozhodně netoužil vidět Dubčeka na Bratislavském hradě. Další spekulací měla být Dubčekova svědecká výpověď před ústavním soudem v Moskvě při procesu proti strukturám KGB a Komunistické straně Sovětského svazu.
Ve stejném procesu tam měl vypovídat i bývalý polský premiér Piotr Jaroszewicz. A ve stejný den, kdy havaroval Dubček, byl Jaroszewicz ve své varšavské vile uškrcen koženým páskem. Vrazi ho před smrtí mučili a jeho manželku zastřelili. Poslankyně ruské Státní dumy Galina Starovojtová, která řešila důvody neúčasti Jaroszewicze na moskevském procesu byla v roce 1998 před svým domem zastřelena. Dalším svědkem při procesu měl být „osmašedesátník“ Oldřich Černík. Ten zemřel v roce 1994 při autonehodě.
Hrob Alexandra Dubčeka v Bratislavě
V průběhu let se objevily různé knihy, dokumenty i svědectví, které naznačovaly možnost atentátu nebo účasti tajných služeb. Žádný z těchto materiálů ale nepřinesl přímé důkazy, které by zpochybnily závěry policejního vyšetřování. Historici proto většinou upozorňují, že řada tvrzení stojí spíše na domněnkách než na ověřitelných faktech.
Havárie Alexandra Dubčeka patří k nejdiskutovanějším dopravním nehodám moderních českých a slovenských dějin. Oficiální vyšetřování označilo za příčinu tragédie aquaplaning, nepříznivé počasí a ztrátu kontroly nad vozidlem. Přesto se kvůli politickému významu Dubčekovy osobnosti i době, ve které k nehodě došlo, dodnes objevují pochybnosti a nejrůznější spekulace. Ani třicet čtyři let po tragédii však nebyly předloženy nové důkazy, které by oficiální závěry vyvrátily. Smrt muže, který se stal symbolem Pražského jara tak zůstává událostí, která je vedle historických faktů stále obestřena řadou otazníků.
Zdroje:
