Článek
K jedné z nejtajemnějších smrtí v historii naší země došlo desátého března 1948. Snad kolem žádného úmrtí nevzniklo tolik teorií a vyšetřovacích verzí.
Silvestrovská oslava v Černínském paláci v roce 1947 probíhala v dost ponuré atmosféře. Bolševici už zaťali své krvavé drápy a drali se bezohledně k moci. Těsně před půlnocí ve slavnostním sále najednou zhasla všechna světla. Nastal chaos a lehká panika. Pro některé to bylo špatné znamení ohledně věci budoucích.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 odmítl Jan Masaryk jako jediný nekomunistický ministr Gottwaldovy vlády rezignovat. Den před svou smrtí se připravoval na vystoupení v Národním shromáždění a ve vile v Sezimově Ústí hovořil s prezidentem Edvardem Benešem.
Poté se vrátil do Černínského paláce, aby si připravil projev k oficiálnímu představení nové vlády a odpoledne se sešel se zástupcem britského velvyslanectví.
Před osmou hodinou mu přinesl komorník Bohumil Příhoda večeři a otevřel velké vysoké okno v ložnici. To zůstalo až do rána otevřeno a k němu přibylo otevřené osudové okno v koupelně. V půl sedmé ráno byl Masaryk nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci. V koupelně byl nepořádek, rozházené polštáře z ložnice, z nichž jeden se nalézal přímo ve vypuštěné vaně.
Pár hodin poté už přečetli na zasedání Národního shromáždění oficiální zprávu o jeho úmrtí, která hovořila o sebevraždě z depresí, i když byla vydána před výsledkem soudní pitvy. Dopis na rozloučenou se nenašel. Vyšetřování převzala od kriminalistů Státní bezpečnost.
Smrt Jana Masaryka byla předmětem několika vyšetřování: v roce 1948, 1968–1969, 1993–1996, 2001–2003 a 2019–2021, přičemž se jejich závěry různily nebo byly přímo v rozporu. Při vyšetřování z let 2001–2003 dospěl Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu k závěru, že Jan Masaryk byl ve svém služebním bytě zavražděn. Případ byl znovu otevřen v roce 2019 na základě nahrávky policisty Vilibalda Hofmanna což byl zvukový záznam svědka z roku 1968.
Fotografie mrtvého těla není původní snímek. Nebožtíka upravili, zní na nahrávce. To potvrdil také historik Jan Kalous. „Bylo s ním manipulováno. S tělem hýbal lékař, když ohledával tělo. Teprve poté ho nafotili“.
Hofmann zvukový záznam nahrál začátkem roku 1968 v Karviné krátce poté, co přišel znechucen z výslechu na generální prokuratuře, která znovu prošetřovala smrt Jana Masaryka a kde viděl fotografie pořízené pod okny na nádvoří Černínského paláce.
Toto poslední vyšetřování, uzavřené v březnu 2021, opět nedospělo k jednoznačnému závěru. Dosud poslední vyšetřování z roku 2003 bylo uzavřeno jako vražda provedená neznámými pachateli.
„Aktivní účast další osoby při pádu nelze potvrdit ani vyvrátit,“ oznámil soudce Muravský s odkazem na současné zjištění policistů. Ti si podle něj k případu nechali zpracovat také znalecký posudek – podle experta však není možné vyloučit ani jednu variantu.
Podle jedné z verzí stálo za Masarykovou smrtí rozhodnutí o provedení prohlídky v jeho ministerském bytě. Komunisté ji nařídili na tajné poradě s úmyslem získat určité kompromitující materiály.
Většina účastníků tajné schůzky byla popravena během politických procesů. Další spáchali podezřelé sebevraždy. Ve smrtícím kolotoči uvázlo i vedení Státní bezpečnosti.
Násilně ovšem zemřeli i údajní členové přepadového komanda. Augustin Schramm, označovaný jako možný velitel přepadovky, byl zastřelen ještě na jaře 1948. Vraždit měl Miloslav Choc. Jediný údajný člen komanda, který přežil, byl Vilém Krajčírovič. Utekl do Spojených států a žil tam pod jinou identitou.
Další podezřelou postavou byl generální sekretář Arnošt Heidrich, který měl vraždu Jana Masaryka nařídit dvěma zaměstnancům ministerstva zahraničí. Janu Bydžovskému a Františku Fryčovi. Bydžovský se údajně přiznal, že u vraždy byl a do detailů ji popsal.
Smrtící kolo podezřelých násilných úmrtí se znovu roztočilo v roce 1968. V dubnu se oběsil náměstek předsedy nejvyššího soudu Josef Brešťanský. Na jeho těle se našly cizí otisky, mrtvý nebyl zašpiněn ani od bláta ani od stromu, na který by musel vylézt. A od otisků prstů někdo očistil část předmětů doličných.
Jen několik dní předtím spáchal sebevraždu další z osnovatelů akce Bedřich Pokorný. Údajně se oběsil na špičkách a podřezal najednou. Jenže lano po přetržení prý dosahovalo až na zem.
V dubnu 1968 zemřela na infarkt i rodinná přítelkyně Masarykových herečka Olga Scheinpflugová. A to bezprostředně po návštěvě dvou spisovatelů, kteří tehdy měli zcela nestandardně přístup k jejímu živému spisu. Jeden z nich byl spolupracovníkem StB, druhý později napsal knihu o léčitelství a jedech.
Mrtvých kolem Jana Masaryka bylo víc než dvacet.
Drobná poznámka na závěr:
Teze, že „Jan Masaryk vyskočil z okna a zavřel ho za sebou,“ se na desetiletí stala součástí českého černého humoru, nicméně se zřejmě zakládá na omylu: osudové okno v koupelně, pod nímž se našlo tělo Jana Masaryka, bylo ráno otevřené.
Zdroje:
