Článek
Stalin vzal holčičku do náruče a za rok byl její otec popraven, matka podříznuta a jméno dívenky nahrazeno jménem jiné pionýrky
Oddaný komunista soudruh Markizov byl lidovým komisařem Burjatské republiky, dnes hraniční oblasti Ruska a Mongolska. Měl dvě děti a obě ve své fanatické víře pojmenoval po vůdcích světového proletariátu, kteří nikdy proletáři nebyli. Dceru Engelsinu po fabrikantovi Engelsovi a syna Vladlena podle masového vraha Uljanova zvaného Lenin.
V lednu 1936 byla delegace Burjat-Mongolska pozvána na schůzku se Stalinem. Pozvání bylo velkou ctí a lidé se těšili. V delegaci nemohl chybět ani soudruh Markizov. Když se to dozvěděla malá Engelsina, chtěla jet s otcem. Vidět Moskvu a možná, třeba i z dálky, největšího génia lidstva soudruha Stalina. Když z Kremlu přišlo povolení přijet i s dětmi, bylo rozhodnuto.
Autor: James Abbe/ commons.wikimedia.org/volné dílo
Do Moskvy se sjely vybrané delegace kolchozníků, které skládaly povinný hold Stalinovi, chlubily se svými úspěchy v zemědělství, v naprosté většině vylhanými. Pak se něco pojedlo, popilo, došlo i na drobné dárky od soudruha Stalina a jelo se zpátky domů.
Maminka Engelsiny koupila dvě kytice pro Stalina a nové boty pro dcerku. Konečně nadešel dlouho očekávaný den 27. ledna 1936, kdy se malá Engelsina spolu s otcem a matkou ocitli v Kremlu. Samozřejmě tam byli kromě Stalina i další vrcholoví bolševici jako Kalinin, Molotov nebo Vorošilov. Kolchozníky zastupovaly dojičky, předsedové kolchozů, pastýři, dělníci, samozřejmě všechno důkladně prověření, straně a Stalinovi oddaní bolševici.
Když se dostali ke slovu zástupci Burjat-Mongolské delegace, kteří se, jako i jiní, topili v nekonečných frázích, závazcích, slibech a plánech jak ještě lépe a radostněji, malá Engelsina se nudila. Ničemu z těch bolševických blábolů nerozuměla, a tak vzala obě kytice a vydala se k pódiu, kde seděla kremelská věrchuška.
Autor: Isvestia-Gelya.jpg/ru.wikipedia.org/volné dílo
Protože to bylo mimo pečlivě připravený scénář, Stalin se na vteřinku zarazil, ale pak se zasmál a Engelsinu vyzdvihl na stůl prezidia. Její rodiče zřejmě trnuli hrůzou, co bude následovat. Matka si všimla, že v tom stresu zapomněla dát dceři nové boty, zakoupené právě pro tuto příležitost. Engelsina tak stála na stole mezi největšími bolševickými hrdlořezi ve starých zablácených válenkách.
„Tyto květiny jsou pro soudruha Stalina od dětí Burjatsko-mongolské republiky,“řekla a po vteřině hrobového ticha se Stalin rozesmál. Vyzdvihl Engelsinu na stůl a ona ho objala kolem krku. Došlo i na polibek a následoval frenetický potlesk. Všichni přítomní fotografové pochopili, že se jim naskytla životní šance.
Druhý den ve všech novinách a filmových týdenících byly záběry rozesmátého Stalina s dívkou v náruči. Stalin miláček dětí. Fotografie se stala symbolem šťastného dětství v zemi Sovětů a všeobjímající náruči největšího génia lidstva, soudruha Stalina.
Samozřejmě došlo i na dárky, které měly rodině soudruha Markizova na věky připomínat nezapomenutelné chvíle v Kremlu. Zlaté hodinky a gramofon. Engelsina se stala ukázkovou reklamou na šťastné sovětské dětství.
Malou pionýrku, miláčka celého Sovětského svazu, při návratu domů vítaly davy nadšených lidí jako světovou celebritu nebo kosmonauta. Najednou jí bylo všude plno. Reprodukce fotografie se Stalinem byly ve školách, nemocnicích, na nádražích. Její sochy zaplnily parky a náměstí. Tvůrce originálu, sochař Georgij Lavrov, sice skončil později v gulagu, ale zatím bylo vše ještě zalité sluncem.
Ve škole jí dávali učitelé samé jedničky a na její zdraví vypili soudruzi moře vodky. Jenže co bývalo v Sovětském svazu na „věčné časy“ nemělo obvykle dlouhého trvání. V případě rodiny Markizových ono štěstí trvalo zhruba rok.
Autor: I. Ivanov / ru.wikipedia.org/volné dílo
Otce slavné Engelsiny Ardana Markizova sebrala tajná policie v roce 1937 a obvinila ho ze špionáže pro Japonsko. Aby toho nebylo málo, přidali ještě trockismus, terorismus a spiknutí proti Stalinovi.
Po dlouhém mučení byl 14. června následujícího roku popraven. Vdova s dětmi byla vyvezena do Kazachstánu, kde oficiálně spáchala sebevraždu. Jako lékařka byla nalezena během své noční služby s proříznutým hrdlem.
Mnohem později bylo z odtajněných dokumentů zjištěno, že o sebevraždu nešlo. Pokyn k likvidaci vydal náčelník NKVD Lavrentij Berija.
Najednou se osiřelá Engelsina stala nepohodlnou. Byla dcerou nepřátel lidu, ale její fotky a sochy byly po celé širé Rusi. To byl problém. Likvidace tak obrovského množství propagandistického materiálu byla obtížná. K tomu ta fotografie, na které objímá hodného strýčka Josifa. Vyříznout holku tak, aby zůstala neporušená tvář usmívajícího se Stalina, nebylo možné. A jednoduše zničit tuto fotografii i se samotným Stalinem si nikdo netroufl. Podepsal by tím sobě i své rodině rozsudek smrti.
Autor: Неизвестен/ ru.wikipedia.org/volné dílo
Proto Strana ve své moudrosti rozhodla jméno Engelsina odstranit ze všech soch i propagačních materiálů a její jméno a příběh nahradit jiným. Podobnou dívku našli v Tádžikistánu. Překonala pracovní normu při sběru bavlny, za což byla oceněna Leninovým řádem. Bylo jí jedenáct let a jmenovala se Mamlakat Nachangovová.
Sirotka Engelsinu i s bratříčkem si vzala jejich teta a se svým manželem je adoptovali. Engelsina dostala jejich příjmení Dorbejevová a žila v Moskvě, kde dokončila střední školu. Později vystudovala a stala se odbornicí na kulturu a historii východních národů. Zemřela v roce 2004 ve věku 75 let.
Zdroj:
