Článek
Markéta z Valois byla vyhlášenou krasavicí a o nápadníky neměla nouzi. Jenže se zamilovala do katolického vévody Jindřich de Guise. Ovšem její matka byla kategoricky proti. Byla tak proti, že dceru zmlátila do bezvědomí. Ženicha vybrala sama. Tím šťastným vyvoleným byl Jindřich Navarský.
Překvapení to bylo veliké. Matka Kateřina Medicejská byla ortodoxní katolička a ženich Jindřich byl hugenot. Tento sňatek měl být jakýmsi aktem smíření nejen znepřátelených rodů, ale i ukázkou náboženské tolerance. Jak se později ukázalo, nápad to byl žalostný a předem odsouzený k zániku.
Královská svatba se samozřejmě měla konat v pařížské katedrále Notre-Dame. Jenže Jindřichovi jako hugenotovi byl zamítnut vstup do chrámu. Ani on sám neměl žádnou touhu být účastníkem katolické mše. Takže se novomanželé i část svatebčanů sešla na schodech před katedrálou. Na otázku, zda si bere dobrovolně zde přítomného Jindřicha, Markéta nijak nereagovala. Po chvíli ji zatahal za vlasy její bratr, král Karel IX., aby už konečně přikývla. Během celého obřadu na schodech se na ni ženich ani jednou nepodíval. To rozhodně nebyl dobrý start do manželského života.
Že se k sobě neměli novomanželé bylo spíše trapné. Že to postavilo proti sobě obě matky snoubenců se ukázalo jako tragické. Jak Kateřina Medicejská, tak Jeanne d´Albert svatbu jako ukázku smíření rozhodně nevnímaly. Navíc Jindřichova matka dva měsíce před svatbou zemřela, takže veškeré trumfy byly v rukou Kateřiny Medicejské
Svatba se uskutečnila 18. srpna 1572 a do Paříže přijela celá družina navarrského krále včetně mnoha hugenotských šlechticů z celé Francie.
Král Karel IX. si vybral mezi dvorními rádci svého oblíbence. Byl jím admirál Gaspard II. de Coligny. Protestant. Jeho rady a ovlivňování mladého krále ve prospěch protestantské strany se velice nelíbily jeho matce Kateřině a rozhodla se proto k radikálnímu kroku. Coligny musí zemřít.
To si vzal na starost jistý Maurevel, který po admirálovi několikrát vystřelil z okna domu. Zranil, ale nezabil. A bylo po svatebním veselí. Hugenoti požadovali po králi hlavu střelce a vypátrání toho, kdo stál za celým nepovedeným atentátem.
Na zasedání tajné rady 23. srpna, které se zúčastnil král Karel IX., jeho matka Kateřina Medicejská a králův bratr Jindřich, bylo rozhodnuto, že musí být urychleně odstraněni vůdcové hugenotů.
Brzy ráno 24. srpna 1572 na den svatého Bartoloměje vnikla skupina vrahů do domu, ve kterém se zotavoval admirál Coligny. V posteli ho ubodali a zohavenou mrtvolu vyhodili z okna. Tam další přívrženci katolické strany odťali hlavu a ostatky vláčeli ulicemi. Nakonec bezhlavé tělo pověsili za nohy na šibenici.
Povražděni byli všichni hugenotští šlechtici, kteří se nacházeli v Paříži. Seznamy jejich bydlišť byly k dispozici. Jediní ušetření hugenoti byli novomanžel Jindřich Navarrský a jeho bratranec Condé.
Zahájení masakru ohlásily zvony kostela Saint-Germain-l’Auxerrois. Paříž zachvátilo vraždící běsnění. Ten, kdo neměl na svém oděvu bílé znamení kříže, byl ubodán nebo utlučen k smrti. Hugenoté byli vražděni jako ovce na porážce. Katolíci vnikali do jejich domů a vraždili všechny, starce, ženy i nemluvňata. Král nechal uzavřít městské brány, takže protestanti byli v pasti.
Zfanatizovaný dav zase jednou ukázal svou pravou tvář. Protestanté byli mrzačeni na desítky způsobů, mrtvoly hanobeny, svlékány ze svých šatů a házeny do Seiny. Plavalo jich tam tolik, že si rybáři stěžovali, že nemohou chytat ryby.
Brzy se vraždění přeneslo i mimo Paříž. Masakry v jiných městech probíhaly až do října. Ty nejnižší odhady uvádí počet zavražděných v Paříži kolem tří tisíc, v ostatních městech přes deset tisíc obětí.
Náboženské války trvaly ještě několik let a Jindřich Navarrský, kterému byla udělena milost během vlastní svatby, se po dobytí Paříže stal 2. srpna 1589 francouzským králem.
Markéta žila osaměle na zámku Ussonu a už dávno nebyla jednou z nejkrásnějších dívek u dvora. Tloustla, sepisovala „Paměti“ a říkalo se jí „tlustá Margot“.
Zdroje:
