Článek
Svatý Mikuláš, tři rozřezané děti naložené v láku, kanibalismus a otec biče
Mikuláše u nás na vesnici dělávala po řadu let stejná trojice sousedů, takže každé dítě starší tří let bezpečně poznalo, že za Mikuláše je do kněžské rochetky převlečená Věra, kterou dlouhý bílý vous z vaty činil ještě půvabnější, než byla ve skutečnosti. Ti druzí dva, tedy čert a anděl, byla mírně slabomyslná dvojčata, dnes by se řeklo, že měla diagnózu ADHD. Zatímco Mikuláš po nás loudil informace, jak se učíme, jestli nezlobíme, popř. už trochu osobní, kdo očesal ty jabloně v sadu, které patřily Mikulášově rodině, ti dva stáli způsobně za ním.
Anděl se nudou dloubal v nose a jeho bratr čert se občas pokoušel udělat „bububu“ nebo „hudryhudry“. Většinou z to vyšel jen jakýsi sípot doprovázený výtokem z nosu, který si otíral do rukávu dědečkova kožichu, obráceného chlupem ven. Pravidelně už v chodbě zakopával o řetěz, který měl kolem sebe namotaný, takže jejich koza Líza bývala ten večer na volno.
Ale co. Dostali jsme malou čokoládu, tatranku, někdy pomeranč, častěji jablko, ne to od sousedů, a balíček lisovaných datlí. Takže se Mikuláš vždycky vydařil.
To děti, které měly tu čest se skutečným svatým Mikulášem, takové štěstí neměly. Hrály si na ulici a než si uvědomily kolik je hodin, byla tma. Měly hlad, byla jim zima, a tak zaklepaly na dveře jakéhosi řezníka, jestli by jim nedal najíst, popřípadě nechal přespat.
V kraji řádil hladomor a mnozí lidé byli ochotni pro kus žvance udělat cokoliv. A řezník děti vpustil dovnitř. Tam je na místě podřezal, naporcoval a naložil do sudu s lákem na okurky, aby z nich vyrobil tolik žádanou šunku.
Trvalo to sice sedm dlouhých let, ale zrovna v tu dobu šel kolem svatý Mikuláš, vstoupil do řeznictví a neomylně poznal sud s naloženým masem. Položil na něj tři prsty a děti vzkřísil. Ty měly dojem, že se probudily z hlubokého spánku. Tedy žádná traumata a šly si hned po svém. Co bylo s řezníkem kanibalem legenda neuvádí. Asi si šel také po svém.
Ve francouzském Lotrinsku nedoprovází svatého Mikuláše čert, ale Père Fouettard, což znamená Otec biče. Vypadá jako trhan s rozcuchaným plnovousem a jeho rekvizity jsou řetěz a bič. Profesí je, jak jinak, řezník.
Serióznější vědci tvrdí, že během první křížové výpravy jistý rytíř z Lotrinska navštívil v Itálii hrob svatého Mikuláše. Jak se dostal k jeho tělu není známo, ale vrátil se do své vlasti s jeho prstem. Relikvii uložil v kostele Saint Nicolas a světec je v celém Lotrinsku velmi uctívaným patronem.
O pár století později zachránila od vyhladovění město Nancy jen přímluva svatého Mikuláše. V roce 1476 bylo město obleženo a potraviny došly. Lidé jedly kočky, krysy a když i ty došly, uchýlili se ke kanibalismu. Ale René II., vévoda Lotrinský, se modlil za vítězství nad uříznutým a de facto ukradeným prstem svatého Mikuláše, a to úspěšně. Město se z obklíčení dostalo a patronem kraje se stal, kdo jiný než svatý Mikuláš.
V roce 1552 zase Karel V. císař Svaté říše římské, obléhal město Mety. Občané vytvořili groteskní podobiznu Karla V., kterou nosili ulicemi, než ji veřejně spálili. K ní vyrobili koželuhové biče a figura dostala posměšný název Père Fouettard, tedy Otec biče.
Ale svatý Mikuláš se ukázal jako záchrance dalších, v tomto případě třech dívek, panen z tak chudé rodiny, že je rodiče chtěly dát na dráhu prostitutek, aby si tak vydělaly na věno. Světec šel opět náhodou v noci kolem a oknem hodil do světnice tři měšce plné peněz, aby dívčí panenství byla uchráněna. Minimálně do jejich svatby.
Dodnes je svatý Mikuláš ochráncem a patronem dětí.
Obraz svatého Mikuláše s dětmi v sudu či v neckách u jeho nohou je nejrozšířenějším zobrazením tohoto světce v západní Evropě.
Zdroje:
