Článek
Duch faraona Tutanchamona zničil ateliér sochaře Fota
„Spiritismus, způsob komunikace s duchy zemřelých, se zrodil v polovině 19. století z pouhého žertu dvou dívek, 14leté Margaret a 11leté Kate Foxových z Hydesvillu v USA, které se rozhodly strašit svou rodinu. Údajně slyšely divné kroky a klepání v domě a „objevily“, že jsou to duchové zemřelých osob. Pomocí klepání se s duchy dorozumívaly. Že šlo o podvod, přiznala Margaret až před svou smrtí. Možnost spojovat se s duchy zemřelých se stala rychle populární“. Alespoň toto tvrdí český spolek Sisyfos, jinak Český klub skeptiků.
Sestry Foxovy, údajné zakladatelky spiritismu. Z leva Margaretta, Kate a Leah
Masové rozšíření z Ameriky do Evropy už podvodem není. Počátek 20. století byl zlatou érou spiritismu. V Čechách se touha prohovořit s mrtvými rozmohla od podkrkonošských vesniček až do pražských měšťanských salonů. Po 1. světové válce lidé chtěli prostřednictvím média slyšet hlas mrtvého, který se nevrátil. Matky se snažily dopátrat, jak se daří jejich dětem zemřelým na španělskou chřipku nebo TBC.
Ale zároveň byli i předchůdci dnešních skeptiků, kteří ve vyvolávání duchů viděli podvodné jednání s cílem nezákonného obohacení se, řečeno dnešním jazykem.
Na jaře roku 1929 se skupinka takových nevěřících a posměváčků sešla na Vinohradech u sochaře Františka Vladimíra Foita a domluvili se, že odhalí spiritismus jako podvod a podají o tom osobní svědectví. V oné době byl nejvěhlasnějším spiritistickým médiem Srb Jovan Jović. O jeho minulosti se nic moc nevědělo. Pocházel z města Novi Sad, mělo mu být pětadvacet nebo devětadvacet let a mluvil lámanou češtinou. Na jaře roku 1929 přijel do Prahy.
Vyvolávání duchů bylo na přelomu 19. a 20. století velkou módou
Sochař Foit měl na spiritistická média pifku. Jeho příbuzní přišli o slušnou částku peněz právě při spiritistické seanci. Zaplatili a nic se nedozvěděli, kromě všeobecných a uklidňujících tvrzení, která změněným „záhrobním“ hlasem sdělovalo médium poté, co shráblo slušnou sumu peněz. To sochaře naštvalo a rozhodl se, že veřejně spiritismus zhanobí a odhalí jako podvod. Jenže Jović nebyl z nejlevnějších, a tak Foit musel oslovit několik přátel, se kterými by se na vystoupení společně složili a zároveň by byli svědky spiritistovi pohany.
Specializací Joviće byly slavné osobnosti. Tedy kdysi slavní nebožtíci. Bylo tedy jasné, že je třeba připravit několik dotazů, týkajících se známých velikánů. A tady sehrála jistou roli náhoda. Před šesti lety byla objevena v Egyptě hrobka faraona Tutanchamona, což způsobilo světovou senzaci, která se stále objevovala na titulních stranách novin a magazínů. A další senzační zprávy z Údolí králů se týkaly faraonovy kletby. Nápisy, které měly varovat nepovolané před vstupem. Kletba se projevila v mnoha případech. Smrt hlavního sponzora vykopávek George Herberta, hraběte z Carnarvonu, který zemřel na kousnutí jedovatým moskytem. Náhlá smrt muže, který rentgenoval mumii faraona. Zemřelo i několik dalších členů Carterova týmu. Jeden zemřel na otravu arzénem, druhý byl uškrcen a Carterův otec dokonce spáchal sebevraždu. Domluva skeptiků tedy byla, že kromě osobních otázek na příbuzné nebo známé bude i jedna přímo na faraona Tutanchamona.
Tutanchamon na trůnu
Ve skupině skeptiků byli sochař Foit, anarchistický básník a zapřisáhlý ateista Josef Svatopluk Machar, spisovatel Vojtěch Rozner a František Švec, synovec legendárního plukovníka Švece, který se jako legionářský důstojník zastřelil na protest proti obstrukcím bolševických vojáků v Rusku. Dále jistý novinář, který měl celou událost podrobně popsat v novinách. Tři dámy, z nichž dvě si přály zůstat v anonymitě. Tou třetí byla slavná herečka Andula Sedláčková a dva slavní šampioni v boxu. Prý pozvali i tatíčka osvoboditele T. G. Masaryka, ale ten s díky odmítl.
Celá seance se odehrála v sochařském ateliéru v Blanické ulici č. p. 8 na Královských Vinohradech. Byl čtvrtek 14. března 1929. Mistr Jović se dostavil jak se na mága a spiritistu sluší, oděn do dlouhého černého pláště s obrovským širákem. Už jeho balkánský profil s orlím nosem jako zobák dravce a hlubokýma černýma očima uchvacoval dámy tak, že mu věřily každé slovo.
František Foit (Světozor, 1925)
Když se přítomní shromáždili u stolu vedle kamen, které vydávaly příjemné teplo a plenta oddělovala prostor pro seanci od zbytku ateliéru, položili všichni ruce na stůl a bylo slyšet jen přerývané výdechy účastníků. Ve tmě se medium pozvolna dostalo do transu s rukama na očích se postavilo vedle stolu. Odbilo 17 hodin a nastal čas vyvolávání duchů zemřelých.
Jako první byl na řadě sochař Foit. Jeho kamarád Bartuška se v květnu otrávil. A tak chtěl vědět, jak se mu vede. Myslel, jak na spiritistu vyzrál hned na začátku a pak už si ho, jak se dnes říká, „namažou na chleba“. Medium začalo mávat rukama, vyvalilo oči a potom hlasem studenta Bartušky včetně jeho ráčkování odpovědělo: „Bolí mě břicho, kamaráde! Bolí a bolí! To jsou muka pekelná, proč jsem to jen dělal!“ Do Foita jako když píchne. Co může nějaký Srb vědět o Bartuškovi? To přece není možné? Odkud ví, že Bartuška vypil louh?
V ateliéru bylo cítit nezvyklé napětí. Jako druhý požádal médium o vyvolání plukovníka Švece jeho synovec. V tomto případě trvalo navázání s duchem plukovníka podstatně déle. Najednou se Jovićovo tělo proměnilo a mladý Švec vykřikl zděšením: „To je on, to je můj strýc. Ta postava, to držení těla.“ Médium hlasem plukovníka Švece přerušovaným pláčem popisovalo svou sebevraždu a kladlo všem na srdce, ať udrží republiku, za kterou bojoval. „Přátelé, udržte republiku, za niž jsem tak bojoval!“ Později v novinách zaznamenal účastník píšící pod značkou V. R. „Neskutečné stalo se skutečností! Švec mezi námi ze záhrobí!“
Sólistka Národního divadla Andula Sedláčková
Po této druhé komunikaci byl Jović unaven. Bylo na něm vidět, že je vyčerpán, na tvářích mu naskákaly rudé fleky a bělmo očí měl protkané krvavými žilkami. Herečka Andula Sedláčková se chtěla setkat se svým bratrem. Jára Sedláček byl začínající herec a jako člen tehdejší zlaté mládeže se zabil v autě. Jović chvíli navazoval spojení s duchem mrtvého a potom promluvil chlapeckým hláskem: „Aničko? Sestřičko, co tady děláš?“ Když slyšela hlas svého mrtvého bratra, členka Národního divadla omdlela. K vědomí ji přivedly další dvě dámy, které jí cpaly pod nos flakonek s čichací solí. Starý neznaboh a cynik Machar přestával dýchat. Představa, jak si médium podají, se nevyvíjela podle jeho přání. Pořád dokola, jako zaseklá gramofonová deska opakoval: „Tohle se musí nějak vysvětlit!“ Nakonec se částečně vzpamatoval a vzal si slovo: „Já chci Rašína. Chci mluvit s Rašínem.“ Už se nezjistí, co po duchu zavražděného ministra financí chtěl.
Spojení s duchem bývalého ministra bylo rychlé a když Machar uslyšel jeho hlas, který dobře znal, byl blízko mdlobám, podobně jako před ním Sedláčková. „To je jeho hlas!“ několikrát zopakoval, jako by mu osazenstvo u stolu nevěřilo. V. R. si zuřivě zapisoval vše, co Alois Rašín naléhavě sděloval: „S tou zlatou měnou by se mělo trošku počkat. Napříště bude se zdokonalovati kanalizace a silnice, ježto budou se stavěti z úplně nové hmoty!“ Poté udeřil na národnostní strunu: „Řekněte všem, že na nás Němci pletou bič. Musíme navázati na všeslovanskou otázku!“ Jenže nastal problém. Rašín, respektive jeho duch, odmítal opustit spiritistovo tělo a mluvil a mluvil, jako by byl ve vládě. Poslouchat politické řeči na seanci, která byla dost drahá, začínalo být nudné, což si duch bývalého ministra financí zřejmě neuvědomoval.
Anarchista, básník a ateista Josef Svatopluk Machar
Když se konečně spiritistovi podařilo zbavit se Rašínova ducha, nastala mezi účastníky krátká debata, koho si ještě ze záhrobí přivolat, když do toho vrazili takové peníze. A někoho napadl Tutanchamon. Byl v kurzu a jeho mumie hýbala světovým tiskem. Později už nikdo nedokázal říct, čí to byl nápad nechat vyvolat zrovna faraona, ale jednomyslně se shodli na tom, že na to, co poté nastalo, do smrti nezapomenou.
Když to z dálky zaslechl Rašínův duch, který se už vzdaloval, stačil ještě přítomné varovat: „Duch vás bude pronásledovati a mstíti se, že jej rušíte z klidu“. Ani Jovićovi tato volba nebyla pochuti. Začal se třást a vydával nesrozumitelné zvuky, takže se konečně do činnosti zapojili oba svalnatí boxeři. A měli co dělat, aby spiritistu udrželi na místě. Jeho tělo se prohnulo do takového oblouku, že normální člověk by se musel přelomit v pase. A ten řev! Dámy střídavě ječely hrůzou a omdlévaly, boxeři sténali bolestí, protože médium jim zatínalo prsty do paží s takovou silou, že jim tekla krev.
Za plentou v druhé části ateliéru měl sochař Foit těžké kovové sochy. Tam začal randál, rány, hromobití a mlácení kovu o kov. Spiritista řval jako smyslů zbavený a srozumitelné bylo jen slovo Tutanchamon. Motal se nekoordinovaně po místnosti a oba boxeři, kteří ho měli držet na uzdě, na něm viseli jako hadroví panáčci. Rachot za plentou připomínal bourání vysoké budovy. Účastníci seance se snažili utéct z ateliéru a obvyklá galantnost mužů v té době vzala za své. Slabší až nakonec. Jenže dveře byly zamčené. Spiritista řval, boxeři nadávali a ostatní změnili směr úprku. Vletěli za plentu, kde bylo boží dopuštění. Všechna díla sochaře Foita byla rozmlácená na kusy. Torza, která měl na policích, se válela všude možně, Egypťanka v životní velikosti měla uražené ruce. Socha přítomné herečky Anduly Sedláčkové, která vážila tři sta kilogramů, byla o dva metry dál, než původně stála a desetikilogramová socha s příznačným názvem Zajatec vyletěla oknem ven na dvůr.
Společnost během vyvolávání duchů
Když se podařilo odemknout dveře a všichni pádili z domu jako by hořelo, na dvoře už byl shromážděný dav lidí přilákaný rámusem. V čerstvém sněhu se válel Zajatec a vedle něj nechápavě přešlapující četník. Nevěřící Tomášové, kteří si chtěli medium „namazat na chleba“, zmateně odpovídali na otázky patroly, co že se vlastně stalo. Boxer Jára Svoboda roztřeseným hlasem řekl četníkovi: „Nikdy více. To byla hrůza! Já na tom byl poprvé a naposled. Kdyby mi slibovali království nebeské, nechci už nic podobného vidět!“
Vždy sebevědomý Machar, kterého všichni znali jen v bojové póze s vypjatou hrudí vypadal, že spadl do mlátičky. Bledý jako mrtvola se nemohl udržet na nohou a z utrpěného psychického šoku se dostával ještě hodně dlouho. Začal hned poté, co byl schopen se dopravit do nejbližší hospody, kde do sebe házel panáky lihoviny a zcela ožralý blábolil ostatním štamgastům, jak přežil řádění faraona Tutanchamona v sochařském ateliéru. Nebýt to známá figura, skončil by v Bohnickém ústavu.
Jako poslední se vypotáceli z domu spisovatel Rozner v obětí s naprosto zdevastovaným médiem. Ten na policejní dotaz odpověděl: „Mohl nás všechny zabíti! Už nikdy více žádný Egypt!“ Situaci před orgánem zachránil novinář V. R., který policajta přesvědčil, že se jednalo o zkoušku na nové divadelní představení. Byla tam přeci slavná diva z Národního divadla Andula Sedláčková.
České četnictvo ve dvacátých letech minulého století
Poté, co se shromáždění rozešlo do tiché březnové noci, oba boxeři následovali příkladu básníka Machara a v blízké vinárně se zlili do němoty. Synovec národního hrdiny plukovníka Švece se spisovatelem Roznerem vyprovokovali ve vinohradském bordelu rvačku a byli vyhozeni na mráz. K dámám, které postihla dušnost, byl přivolán lékař. Slavný spiritista Jovan Jović po události zmizel jako pára nad hrncem a o jeho dalších životních osudech nejsou žádné zprávy.
Snaha vysmát se duchovním pavědám jako je spiritismus se účastníkům seance jaksi vymkla z rukou.
Celou událost dopodrobna popsal přítomný novinář V. R. 16. března 1929. Titulek jeho druhého článku byl dost příznačný. „Kdo z nás první zemře.“ Otázka to byla namístě, protože za čtyři dny, 20. března zemřel otec sochaře Foita. Zdravý a silný venkovan padl během prací na zahradě mrtev k zemi. Podle pitvy srdeční mrtvice.
A tady nastává v celém příběhu menší problém. Pokud by sochařem byl František Vladimír Foit, tak jeho otec Ferdinand byl téhož roku v podzimních parlamentních volbách zvolen senátorem v Národním shromáždění.
Jak vysvětlit celou událost po sto letech? Mohlo se to skutečně stát, jak popisovali účastníci nebo to byla habaďůra a recese pražských zbohatlíků? Že by sochař Foit obětoval veškeré své sochy jen pro trochu legrace? Anebo skutečně duch faraona Tutanchamona řádil na pražských Královských Vinohradech v ulici Blanická č. p. 8?
Zlatá maska kryjící mumii Tutanchámona v rakvi
Zdroje:
