Článek
Křtiny zná většina lidí jako významné mariánské poutní místo a vstupní bránu do Moravského krasu. Jen málokdo ale tuší, že zde archeologové objevili nález, který nemá ve střední Evropě obdoby. Desítky lidských lebek zdobených červenou barvou. Kdo byli lidé, kterým patřily? Proč byly jejich ostatky pomalovány? A jaké teorie se dnes snaží tuto tisíce let starou záhadu vysvětlit?
Křtiny leží na okraji Moravského krasu, kraje vápencových skal a stovek jeskyní. Zdejší krajina přitahovala lidi odpradávna. Dostatek vody, úrodná údolí i množství přírodních úkrytů vytvořily ideální podmínky pro osídlení už v pravěku. Ve středověku se zde začala psát jiná kapitola dějin. Podle tradice zde působili už první křesťanští misionáři přicházející na Moravu a místo získalo pověst posvátného poutního centra. Největší rozkvět nastal v období baroka, kdy byl podle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichela vybudován monumentální chrám Jména Panny Marie, který dodnes patří k nejvýznamnějším barokním památkám na Moravě. Každoročně sem míří tisíce poutníků i turistů obdivujících architekturu i jedinečnou atmosféru Křtinského údolí. Jenže dávno před vznikem poutního místa se zde odehrávaly příběhy, kterým dodnes úplně nerozumíme.
Křtinské údolí s výhledem na kostel
Moravský kras patří mezi nejvýznamnější archeologické oblasti České republiky. Prakticky každá větší jeskyně vydala stopy po pravěkém člověku. Jedním z nejpozoruhodnějších objevů byly lidské lebky nalezené v okolí Křtin. Archeologové zjistili, že část z nich nese stopy červeného pigmentu, okru. Právě tato červená barva udělala z nálezu světovou raritu. Okrové barvivo bylo v pravěku mimořádně ceněné. Používalo se při pohřebních obřadech od paleolitu až po dobu bronzovou a symbolizovalo život, krev, znovuzrození nebo ochranu zemřelého. Nanášení barvy přímo na lebku však představuje mimořádně neobvyklý zvyk. Nejde přitom o náhodně zabarvené ostatky. Analýzy ukázaly, že pigment byl na lebky nanesen záměrně, což svědčí o promyšleném rituálu.
Právě tato otázka zaměstnává archeology už několik desetiletí. Jedna z teorií předpokládá, že šlo o významné členy pravěké komunity, náčelníky, šamany nebo duchovní vůdce. Lebka byla v mnoha dávných kulturách považována za sídlo lidské identity a mohla být uchovávána odděleně od zbytku těla jako předmět úcty. Jiní badatelé se domnívají, že šlo o součást kultu předků. Po určité době od pohřbu mohly být lebky znovu vyzvednuty, očištěny, pomalovány okrem a vystaveny při obřadech připomínajících zemřelé členy rodu. Existuje také hypotéza, že červená barva měla čistě symbolický význam. Představovala návrat života nebo měla zesnulým zajistit bezpečnou cestu do světa mrtvých. Podobné používání okru je známé z celé Evropy, avšak právě kombinace samostatně uložených lebek a jejich pomalování činí křtinský nález mimořádným.
Lebky s písmenem T
V únoru roku 1991 prováděli členové České speleologické společnosti průzkum pod věží poutního chrámu Jména Panny Marie ve Křtinách. Vedl je speleolog Marek Šenkyřík a nikdo tehdy netušil, že několik metrů pod podlahou kostela se nachází zazděná krypta. Po jejím otevření se ukázalo, že jde o rozsáhlou kostnici s ostatky přibližně 974 lidí. Nález následně převzali antropologové z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, kteří prováděli několik let trvající výzkum. Zjistili, že kosterní pozůstatky pocházejí především ze středověku a raného novověku. Jednalo se o ostatky ze starších hřbitovů a původních kostelů, které musely ustoupit výstavbě dnešního barokního chrámu podle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichela na počátku 18. století.
Mezi stovkami lebek čekalo archeology překvapení. Dvanáct z nich bylo pečlivě pomalováno černým pigmentem. Kolem temene hlavy byl namalován vavřínový věnec a na čele se nacházel znak připomínající velké písmeno T, případně takzvaný tau kříž. „Jsou to jediné pomalované lebky nalezené na území České republiky,“ uvedl už při zpřístupnění kostnice křtinský farář Tomáš Prnka. Podle něj muselo jít o osoby, kterým byla po smrti prokazována mimořádná úcta. Antropoložka doc. Ladislava Horáčková, která se výzkumem kostnice dlouhodobě zabývala, označila soubor za naprosto unikátní nejen v českém prostředí, ale i v rámci střední Evropy. Výsledky výzkumu byly vystavovány v odborné expozici Kostnice ve Křtinách při jejím zpřístupnění veřejnosti v roce 2005.
Na rozdíl od pravěkých pohřbů, kde se běžně používal červený okr, jsou křtinské lebky zdobeny černým pigmentem. Odborníci se shodují, že kresba byla provedena úmyslně až po očištění lebek. Přesné chemické složení barvy ale nikdy nebylo jednoznačně prokázáno. Nejčastěji se předpokládá použití uhlíkové černi nebo sazí, tedy pigmentů běžně využívaných v raném novověku při výzdobě i písmomalířství. Žádná odborná studie však zatím neurčila složení barvy s definitivní jistotou, a proto zůstává otázka použitých materiálů otevřená. Právě křehkost pigmentu dnes představuje problém. Podle Marka Šenkyříka začala kresba po letech vystavení světlu postupně blednout a odborníci upozorňují, že bez restaurátorského zásahu může část výzdoby časem zmizet.
Co znamená písmo T na lebkách?
Co znamená tajemné písmeno T? Tady začíná skutečný detektivní příběh. Nikde se nedochoval jediný dokument, který by vysvětloval význam černých symbolů. Historici proto pracují pouze s hypotézami. Jednou z nejčastějších je, že znak představuje tau kříž, symbol známý z raného křesťanství a později oblíbený zejména u františkánů. Vavřínový věnec by pak mohl symbolizovat vítězství nad smrtí nebo věčný život. Jiní badatelé uvažují, že šlo o označení významných duchovních, dobrodinců chrámu nebo členů některého církevního bratrstva. Objevila se dokonce domněnka, že by lebky mohly souviset s popravenými českými pány po bitvě na Bílé hoře. Tato představa se ale opírá spíše o historickou spekulaci než o archeologické důkazy a většina odborníků ji dnes nepovažuje za pravděpodobnou.
V alpských oblastech Rakouska, zejména v okolí Hallstattu a Salzburgu, existuje tradice malovaných lebek známá pod názvem Totenschädel. Tam však byly lebky zdobeny především v 18. a 19. století barevnými květinami, jmény zemřelých a daty úmrtí jako součást lidové pohřební kultury. Křtinský nález se od nich výrazně liší. Zde nejde o lidovou výzdobu, ale o jednoduché symbolické označení pouze dvanácti lebek z téměř tisícového souboru. Právě tato výjimečnost činí nález natolik zajímavým, že pro něj zatím archeologové nenašli přesnou obdobu.
Pomalované lebky z okolí Hallstattu a Salzburgu
Moderní antropologie dokáže určit věk zemřelých, jejich zdravotní stav i některé nemoci, které prodělali. Umí zrekonstruovat způsob života lidí pohřbených ve Křtinách a popsat historii samotné kostnice. Na jednu otázku ale stále nezná odpověď. Proč právě těchto dvanáct lidí získalo výsadu být po smrti označeno symbolem, jehož význam dnes už nikdo nezná? Možná šlo o významné duchovní. Možná o mecenáše poutního místa. A možná o příslušníky dnes zapomenutého náboženského společenství. Dokud se nenajde nový písemný pramen nebo se nepodaří odhalit další podobný nález, zůstanou pomalované lebky ze Křtin jednou z největších nevyřešených záhad moravské a evropské archeologie.
Zdroje:
gyaneshwarpuri.cz/speleohistorica/acta_speleohistorica_krtiny_web.pdf
