Článek
Tetín je zřícenina hradu vybudovaného okolo poloviny 13. století v sousedství tetínského hradiště. První písemná zmínka je až z roku 1321. Dřívější zprávy se týkaly pouze sousedního hradiště. Během vlády Václava II. byl hrad přestavěn pro potřeby přemyslovských levobočků. Později ho koupil Karel IV., ale tetínské panství připojil ke Karlštejnu a zdejší hrad zpustnul.
„Prostřední sestra Teta, pohanská kněžka, která prý mluvila s duchy a nechala si vystavěla hrad Tetín.“ Pověst o Krokových dcerách zpracoval Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých.
„První Kaše, druhá Tetka-a o třetí Libuši, zvlášť se zmínit přísluší. Kaše na Kašíně byla,T etka na Tetíně žila.“
Podle kronikáře Kosmase „ctihodná byla i Thetka, co do věku byla však druhá, žena to jemného citu, a bez muže svobodně žila. „Navedla hloupý a nerozumný lid, aby se klaněl vílám, jež vládnou horami, Oreády, Dryády a Amadryády. Zavedla též celou pověrečnou nauku a učila modloslužebným řádům; a tak dosud mnozí vesničané jsou jako pohané. Tetka vystavěla a svým jménem nazvala hrad Tetín… Polohou byl velmi pevný, na vrcholu strmé skály u řeky Mže.“
Tetín kdysi hradiště, dávno před tím předslovanské sídliště. Není jisté, že název Tetín skutečně vznikl z osobního jména Teta. Protože tehdy to bývalo jméno mužské.
Jisté je, že se jedná o jedno z nejstarších přemyslovských hradišť na okraji berounské kotliny. Nachází se na mohutném skalnatém ostrohu trojúhelníkovitého tvaru v blízkosti strategického brodu přes řeku Berounku.
Během archeologického výzkumu v roce 2006 byly na území hradiště odkryty tři desítky hrobů. Nejmladší z nich z první poloviny desátého století.
Nejlépe se dochovalo opevnění vnějšího předhradí, jehož pozůstatkem je 400 metrů dlouhý val lemovaný na vnější straně příkopem. Val se stáčí podél severní a jižní strany, kde se postupně ztrácí pod novodobou zástavbou.
V centru hradiště stál opevněný dvorec, který je nepřímo popsán v legendách o zavraždění kněžny Ludmily. Podle legendy útočníci nejdříve vyvrátili vrata vnějšího ohrazení dvorce a poté dveře vedoucí do Ludmilina domu. Tetín tak lze považovat za jedno z míst pobytu prvních křesťanů v Čechách a počátek písemně doložené české historie. Kostel v ranné fázi hradiště je doložen jen v písemných zdrojích a je známo, že tam byly slouženy mše. A tudíž zde byli kněží přítomni.
Výstavba hradiště zřejmě měla souvislost se zemskými stezkami, které přes Tetín vedly do jižních a západních Čech a dále pokračovaly do Řezna a Pasova. Opevnění Tetína spadá do konce 9. století nebo počátku 10. století. Blízké hradiště Hostim bylo tou dobou v úpadku a Tetín převzal jeho roli.
Tetínské hradisko vzniklo někdy v devátém století, doloženo je ve století desátém. Kněžna Ludmila na něm byla zavražděna roku 921. V době Kosmově už dávno ztratilo svůj význam a upadalo do zapomenutí. Jeho funkci převzal středověký hrad. Pověst o Tetce nějak časově nesedí. Zřejmě byla stejně jako její sestry Kazi a Libuše literární postavou, kterou Kosmas vytvořil.
I Bohuslav Balbín se ve svém díle Krásy a bohatství české země zřejmě mýlí. „Tetín. Hrad vznešený svou svatostí spíše než čímkoli jiným, založený v Podbrdském kraji, pět mil od Prahy Libušinou sestrou Tetkou roku 712. Když kníže Bořivoj a svatá Ludmila zanechali světských záležitostí a odložili knížecí odznaky, začali sloužit Bohu právě na tomto hradě…“
Rok 712 si vybájil „také historik“ Václav Hájek z Libočan. V letech 1527–1533 zde pobýval na zdejší faře a zřejmě toho na práci moc neměl. A tak vytvářel českou historii.
Když ti dva kníže Bořivoj a jeho žena Ludmila podle historika Balbína zanechali světských záležitostí, dnešním jazykem šli do penze, museli být velice mladí.
„Roku od narození Páně 894. Pokřtěn byl Bořivoj, první křesťanský kníže svaté víry.“
Svatý Metoděj pokřtil Bořivoje jako prvního křesťanského knížete. Bořivoj zemřel v roce 888 ve věku plus minus pouhých šestatřiceti let. Jeho ženě Ludmile, čerstvé vdově, bylo kolem osmadvaceti. Od té chvíle jí zbývalo do konce života ještě dlouhých třiatřicet let strávených na Tetíně. A její vražda na hradišti je už docela jiný příběh.
Zdroje:
