Článek
Dne 23. 4. 997 zavraždili pohanští Prusové biskupa Vojtěcha. Jeho ostatky prodali jako posvátnou relikvii polskému králi. Záhadou zůstává, proč je jedna světcova lebka v Praze a další v Hnězdně a v Cáchách
V České republice máme několik lebek světců, uctívaných jako vzácné relikvie. Nejznámější je lebka sv. Václava, vystavovaná na světcův svátek. Lebka sv. Zdislavy z Lemberka byla dokonce nedávno zcizena a zalita betonem a měla skončit na dně řeky. Ta už vystavována nebude. Další uctívanou relikvií je lebka sv. Vojtěcha. Tady je menší problém, protože lebku tohoto světce mají také v polském Hnězdně nebo německých Cáchách. Zástupci všech tří měst logicky tvrdí, že pravá je ta jejich a nehodlají o tom diskutovat.
Svatý Vojtěch se narodil na slavníkovském hradišti Libice. Devět let studia v Magdeburgu ho předurčilo k velké církevní kariéře. Ve třiceti letech obdržel biskupské svěcení ve Veroně, kde se zdržel další rok. Vzhledem k dlouhodobému pobytu v cizině viděl po návratu do Čech svoji vlast jinýma očima. Na působení v takové společnosti ho na školách nepřipravili. Noví křesťané zachovávali pohanské zvyky, incest, mnohoženství, obchodování s otroky, alkoholismus, a především vedli spory s místním kněžstvem. Sv. Vojtěchovi se nedostalo podpory ani od knížete Boleslava II. Po pěti letech v roce 988 se rozhodl letech odejít zpět do italského kláštera.
Od byzantské princezny Theofanie dostal peníze na pouť do Jeruzaléma, což byl jeho velký sen. Skončil v Neapoli. Pobýval v několika italských klášterech. U benediktýnů na římském Aventinu složil v roce 990 řeholní slib. Kníže Boleslav II. si chtěl vylepšit pošramocenou reputaci a tlačil na papeže, aby přinutil sv. Vojtěcha k návratu do Prahy. Ten sice nerad, ale poslechl. S několika italskými mnichy založil Břevnovský klášter v Praze, ale na společenské poměry neměl žádný vliv.
Mravy mezi kněžími se nezměnily, u lidu to bylo ještě horší. Rok po vysvěcení Břevnovského kláštera se sv. Vojtěch rozhodl s Čechy definitivně skončit. Další rok 28. září 995 byli na hradišti v Libici nad Cidlinou vyvražděni všichni Slavníkovci. Naživu zůstali pouze tři muži. Sv. Vojtěch, protože byl v zahraničí, jeho bratr Soběslav a nevlastní bratr Radim. Nad vražděním držel ochrannou ruku kníže Boleslav II. a bylo jasné, že pro jednoho z posledních tří Slavníkovců byly Čechy definitivně uzavřenou kapitolou. Češi si návrat sv. Vojtěcha nepřáli.
Detail z Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi
Z jistého úhlu pohledu byl sv. Vojtěch smolař. Dvakrát biskupem v Čechách a pokaždé raději uprchl do ciziny. Cesta do Jeruzaléma skončila v Neapoli. Jeho rod byl vyvražděn. Není se tedy čemu divit, že dal přednost životu v cizině. Dva roky v klášteře sv. Alexia na Aventinu v Římě. Poté v Uhrách a nakonec Polsko.
Když katolické misie v Čechách selhaly, nabídl sv. Vojtěch králi Boleslavu Chrabrému, že se pokusí obrátit ke křesťanství pobaltské Prusy. Poláci a Prusové mezi sebou stále válčili a bylo jasné, že mise křesťanského vyslance z Polska neskončí dobře. Dnes se mnozí historikové domnívají, že tato mise byla od sv. Vojtěcha dopředu naplánovanou sebevraždou. Z jeho pohledu se mu na církevním poli nic nepodařilo, jeho rod vyvraždili, ale sáhnout si na život jako katolík a biskup nesměl.
Jeho mise nabrala hned na začátku nešťastný spád, neboť se biskup Prusům představil jako vyslanec Boleslava Chrabrého, který jim přináší spásu. Být vyslancem jejich úhlavního nepřítele nebylo úplně nešťastnější rozhodnutí. O nějakou spásu skrze Ježíše Krista nestáli. Takže mu několikrát vzkázali, že na jejich území není vítaný. Sv. Vojtěch jejich výzev nedbal a katastrofa mise byla na dohled.
Když pronikl se skupinou vojáků na území Prusů, nechal kácet jejich posvátné duby, u kterých prováděli svoje pohanské rituály. 23. dubna 997 vstoupil do svatého háje Kunterna, kam mohli jen nejvyšší duchovní. Některé zápisy tvrdí, že úmyslně, jiné, že to byla náhoda. Každopádně byl okamžitě zajat, protože to bylo znesvěcení posvátného místa. Tam měli přístup jen nejvyšší pohanští duchovní a vstup křesťanů byl brán jako znesvěcení jeho posvátnosti. Dvakrát ho Prusové vyvedli ven s varováním, ať už je nechá na pokoji a neznesvěcuje jejich posvátný prostor. Sv. Vojtěch se pokaždé vrátil s nadějí a vírou, že bude zabit. Při třetím vstupu do posvátného háje ho bodl oštěpem pohanský kněz Sikka. To byl signál k útoku. Když se skácel k zemi, bylo na jeho těle patrno sedm bodných ran. Prusové oddělili hlavu od těla a nabodli ji na kůl. Jiná verze uvádí, že sv. Vojtěcha ubili vesly nebo sťali sekerou.
Boleslav Chrabrý od Prusů mučedníkovo tělo za „… mnoho peněz vykoupil…“. Ostatky nechal uložit na svém sídelním hradě v Hnězdně a na podzim 997 nechal Vojtěcha prohlásit za svatého.
Náhrobek sv Vojtěcha v Hnězdně
Samozřejmě, že se ke svatému začal hlásit i český kníže Břetislav I. Ale jak od Poláků získat ostatky? Jedině silou. Vtrhl s vojskem do Velkopolska a obsadil Hnězdno. Po třídenním pokání přikázal pražský biskup Šebíř otevřít hrob. Údajně neporušené světcovo tělo s těly dalších mučedníků včetně Radima, bratra sv. Vojtěcha, přinesli s velkou slávou do Čech. Kosmas návrat světce popsal takto: „Přišli se vším svatým nákladem šťastně a vesele do Čech (…) kníže sám a biskup nesli na ramenou sladké břímě mučedníka Kristova Vojtěcha“. Dne 24. srpna 1039 pak byly Vojtěchovy ostatky slavnostně uloženy v chrámu svatého Víta poblíž hrobu svatého Václava.
První otevření hrobu sv. Vojtěcha nařídil Karel IV. V březnu 1880 byl hrob znovu otevřen. Poslední narušení věčného spánku sv. Vojtěcha bylo v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy se velice populární profesor Emanuel Vlček a jeho spolupracovníci zaměřili na lebky. Obvykle člověk mívá lebku jen jednu. S výjimkou význačných světců. V současnosti jsou za světcovu lebku považovány tři lebky. A každá je samozřejmě pravá.
Po podrobném zkoumání lebky pražské profesor Vlček tvrdil, že tato je ta pravá světcova lebka. Podrobně popsal výsledky zkoumání včetně zubů, poranění, stáří, krevní skupiny.
Poláci těžce nesli krádež ostatků „svého světce“ a tvrdí, že před příchodem českého vojska tělo sv. Vojtěcha ukryli a do hrobu uložili ostatky neznámého muže. Tedy Češi si slavnostně odnesli falešnou relikvii. V kronice je psáno, že 23. února 1127 byla na hradě v Hnězdně nalezena „pravá“ lebka svatého Vojtěcha.
Třetí lebka světce se nachází v Cáchách. Císař Ota III. ji daroval osobně kolegiální kapitule na jaře roku 1000. Profesor Vlček po zkoumání lebky uložené v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha dostal možnost prozkoumat lebku v Cáchách. Ta byla velice podobná pražské lebce včetně vyražených zubů v horní čelisti nebo poškození na stejných místech. Nabízí se vysvětlení, že jedna z lebek byla vědomě poškozena podle druhé, a že se tedy jedná o záměrné falzum. Ale která je ta falešná? K lebce uložené v polském Hnězdně se profesor Vlček nedostal. Kardinál Stefan Wyszyński jakékoliv zkoumání striktně zakázal.
Záhada tří lebek sv. Vojtěcha zůstává nevyřešena. Podle profesora Vlčka je pravá ta pražská. Samozřejmě, že duchovní v Hnězdně i Cáchách tvrdí totéž.
Zdroje:
