Článek
Trofim Lysenko sovětský biolog chtěl na Sibiři pěstovat pšenici, za což mu českoslovenští soudruzi udělovali řády
Zvrácená doba stalinismu vyplavila na povrch z kalu a sedliny lidstva děsivá monstra, která měla na svědomí miliony životů. Otrocké satelity Sovětského Svazu nezůstaly pozadu a generovaly obdobná individua, která v touze po moci šla přes mrtvoly. Ale byly i figurky z kategorie tragicko-komických, adorovaných v celé říši světového proletariátu. Dnes si vybaví jejich jména jen starší generace.
Jedním z takových komiků socialismu byl Trofim Děnisovič Lysenko. Agronom, který se rozhodl svými šílenými teoriemi zahltit svět. Jeho teorie, zvaná „lysenkismus“ byla snůška blábolů, nicméně mu vynesla nespočet nejvyšších státních vyznamenání a čestných doktorátů.
Navázal na svého předchůdce Mičurina a nasliboval zvýšení zemědělských výnosů stonásobně. V zemi, která se jen velmi pomalu vzpamatovávala z obrovského hladomoru, na to slyšel i největší genius lidstva Stalin a zahrnul Lysenka v jeho pokusech všemožnou podporou.
Jeho odpůrci nebo kritici z řad vědců většinou končili na Sibiři, a tak na konci čtyřicátých let „lysenkismus“ vládnul biologii i genetice.
Mezi největší kuriozity tohoto pavědce patřilo zasypávání ovocných stromů sněhem. Tímto mělo být dosaženo „jarovizace“ jabloní a hrušní. Fotografie Mičurina kterak pózuje s více než půlkilovou hruškou začaly být doplňovány akademikem Lysenkem, který lopatou přehazuje zrní a vytváří tak proces „jarovizace“.
Protože pravda, kterou buržousti tajili, aby uchovali svůj vykořisťovatelský systém je revoluční stejně jako bolševické ideje, vyhrneme si rukávy a pustíme se do práce. Soudruzi z Ústředního výboru si přejí vypěstovat mrazuvzdornou pšenici pro Sibiři? Žádný problém, za tři roky se Sibiř rozvlní lány zlatých klasů.
Lysenko dostal na své hokuspokusy volnou ruku a rozjel to ve velkém. Desetitisíce rolníků na obrovských plochách dělali, co jim přikázali. Jakýkoliv neúspěch byl považován za sabotáž a krutě se trestal. Po třech letech byl nápad se sibiřskou pšenicí v tichosti shozený ze stolu.
Ale přišly další revoluční myšlenky a pokusy. Letní výsadba brambor, jarovizace ozimní pšenice a umělé zvyšování tučnosti mléka. Přesto, že všechny pokusy se ukázaly velice brzy jako neefektivní nesmysly, Lysenko za podpory Stalina a později Chruščova dál řádil na poli biologie.
Genetika pro něj byla podvodná imperialistická pavěda a Darwinismus samozřejmě také. Vrcholem Lysenkových blábolů bylo vyjádření, otištěné v Pravdě 3.11.1950:
….. nekonečná různorodost forem a funkcí organizmu živočicha nebo rostliny je zaměřena k přímé nebo nepřímé spolupráci na zvětšení počtu jedinců daného druhu, i kdyby to v některých případech vedlo ke zkrácení života jedince, nebo dokonce k jeho smrti. (Pravda 3. 11. 1950).
To je ryzí logika komunistů. Vše je zaměřeno na zvětšení počtu jedinců i kdyby to vedlo k jejich smrti. Samozřejmě jen v některých případech.
Protože se Lysenkovy pokusy v zemědělství ukázaly v 50. létech jako nesmyslné, přestal se „lysenkismus“ prosazovat a on sám byl v tichosti odstraněn ze všech svých funkcí. V roce 1964 bylo jeho učení sovětskými soudruhy zavrženo.
Českoslovenští komunisté, obdivující a adorující kdejaký blábol pocházející ze Sovětského Svazu, nemohli ve svých úlitbách zůstat pozadu a udělili Lysenkovi řadu ocenění a titulů. Četný doktorát mu udělila Vysoká škola zemědělská v Brně za „za vynikající vědeckou činnost v oboru zemědělských věd“. Dokonce byl jmenován čestným čelenem Československé akademie zemědělských věd.
Stejně jako jiní proroci a šamani ze země kde zítra znamená už včera, skončil na smetišti dějin i akademik Lysenko. Jeho jméno zůstalo jen ve slovnících jako připomínka neuvěřitelné lidské blbosti, která, když bývá podporována neomezenou mocí vládce, stává se nebezpečnou.
Zdroje:
