Článek
Podivné přemety předváděli někteří z majitelů hradu Trosky, postaveného na skalnatém útvaru sopečného původu.
Na konci 14. století zdejší panství patřilo Čeňkovi z Vartemberka. Ten založil na hřebenu mezi oběma vrcholy vnitřní hrad s obytnými paláci. Na vrcholu obou skal vyrostly obranné věže. Na nižším a rozložitějším s názvem Baba stávala dvoupatrová stavba přístupná z paláce. Na vyšším vrcholu nazývaném Panna stával palác původně třípatrový, v jehož prostoru byla prý i hradní kaple.
Výrazné výškové uspořádání staveb a převýšení Panny oproti prvnímu nádvoří umožnilo vybudovat téměř dokonalý systém obrany. Paláce byly obydlené pouze v horních patrech. Spodní části byly využívané jako sklady pro dobu obléhání. Vodu měl hrad z vlastní asi třicet metrů hluboké studny. Kromě ní byly ve skále vybudované důmyslné cisterny na dešťovou vodu. Pod hradem se nacházela rozsáhlá sklepení a množství jeskyní, které ústily do skalního systému Sklepy nebo Apolena.
Pověst o Apoleně vypráví, že jednou se dívka jménem Apolena zamilovala do chudého chlapce. Otec však pro dceru plánoval lepší budoucnost, a tak zařídil, aby jejího milého naverbovali na sedm let na vojnu, kde také padl. Když se věrná Apolena dozvěděla o smrti svého milovaného, ztratila ze žalu rozum a odešla z domu svých rodičů neznámo kam. Novým domovem se jí stala jeskyně ve skalním městě. Zde jí také nakonec našla její matka nemocnou a promrzlou. Dívka se s ní odmítla vrátit domů a zemřela jí posléze v náručí.
Zakladatel hradu Čeněk z Vartemberka pocházel z mocného rodu severočeských Markvarticů, jejichž majetek tehdy sahal od pohraničních hvozdů až po Jičín. Jako příznivec kalicha se stal hlavním iniciátorem protestního listu proti upálení Mistra Jana Husa. Tento list byl podepsán 452 českými a moravskými šlechtici, jeho pečeť byla na prvním místě.
V roce 1417 unesl titulárního biskupa nikopolského Heřmana na svůj hrad Lipnici poté, co pražský arcibiskup vyhlásil zákaz kalicha v celé diecézi. Tady byl biskup přinucen světit kněze podobojí. A ještě téhož roku přikázal na rožmberských statcích podávat z kalicha.
Když ale Zikmund Lucemburský s křižáckým vojskem přitáhl k Praze, tak mu pravděpodobně pod vlivem jeho úspěchů sedmého května Čeněk Vartemberk otevřel brány Pražského hradu a stal se katolíkem.
O rok později znovu přešel na stranu husitů poté, co v květnu 1421 dobylo spojenecké vojsko Pražanů a Táborů, Jaroměř. Poklekl před Janem Želivským a poprosil o odpuštění. Ještě jako kališnický šlechtic se zúčastnil čáslavského sněmu v červnu 1421 a byl jmenován do prozatímní vlády.
V srpnu 1421 po vpádu Zikmundova vojska do Čech opět změnil strany a byl opět katolíkem. Veřejně se v Jihlavě zřekl kalicha a přísahal Zikmundovi věrnost. Jako katolík se zúčastnil svatohavelského sněmu a opět byl vybrán do zemské vlády.
Zemřel po nakažení morovou nákazou 17. září 1425 na hradě Veliš opět jako kališník. Ke konci svého života se zadlužil tak, že roku 1394 musel své panství Nový Bydžov a Trosky postoupit králi Václavu IV., svému největšímu věřiteli.
Vlastní systém tří obranných pásů hradu Trosky tvořily hradby široké dva a vysoké patnáct metrů. Za vstupní branou jsou zbytky bývalého purkrabství a strážnice, kde ještě v 19. století byly zbytky krbu. Tento prostor prvního nádvoří sloužil i jako menší hospodářské zázemí. Za druhou branou byly prostory vnitřního hradu, kde u jižní zdi stávaly konírny a po stranách menší obytné budovy.
V místě nového schodiště na věž Babu stál vysoký dřevěný palác, kterým se vystoupalo až do vrchního kamenného paláce vytápěného původně kachlovými kamny. Vlevo z tohoto nádvoří byl přístup po kamenných schodech malou brankou pro pěší do nejlépe chráněné části hradu, dnes se zbytky hlavního paláce. Ten byl původně podélně dělený, s trámovými stropy, čtyřpatrový, s viditelnými zbytky děr jednotlivých podlaží. Vybudované točité schodiště vzniklo v prostoru pravého paláce o staletí později, někdy v letech 1841-1843.
Král Václav IV. hrad po čtyřech letech prodal mocnému rodu Bergovců, který na Troskách hospodařil až do roku 1455, kdy poslední z rodu Jan prodal panství Janu Zajíci z Hasenburka, majiteli nedaleké Kosti. V této době byl hrad plně funkční, obýván a sloužil jako mocná pevnost a nikdy nebyl vojensky dobyt. Ani roku 1424, kdy ho krátce obléhal Žižka, ani roku 1428, kdy ke hradu po požáru věže Baby přitáhli Sirotci. Bergovci coby tvrdí katolíci v této době pevně vládli celému okolí.
Ota III. z Berkova získal kromě hradu Trosky i Hrubý Rohozec a Zbiroh. Jeho syn Ota IV. byl jedním z vůdců protihusitského boje. A také lupič a vrah. V roce 1415 spolu s Janem Městeckým přepadl opatovický klášter.
„Jan Městecký z Opočna, vybujnělý potomek svého rodu… a Ota z Bergova spáchali na kněžstvu skutek násilný a loupežný, a to nikoli z náboženského stranictví, nýbrž ze zisku mrzkého. Slezli totiž 1. listopadu 1415 v temné noci Opatovický klášter, chtíce se velikých tajných pokladů jeho zmocniti. Proto učinili násilí mnichům a chtíce od opata Lacury o pokladech zvěděti, tak ho utrýznili, že v krátkém čase zemřel. Nenalezše pokladu, jehož žádostivi byli, vybrali klášter i chrám a s velikou loupeží odtud odešli. Král Václav opomenul pachatele za ten zločin stíhati.“
Po svém otci zdědil Ota IV. nejen hlavní rodinné sídlo Trosky, ale také panství Chlumec nad Cidlinou, na které roku 1424 zaútočili Pražané pod vedením Zikmunda Korybutoviče a Jana Hvězdy a dobyli je. Chlumecké panství bylo zřejmě předáno panu Hynku Bočkovi z Poděbrad, který se husitské výpravy také účastnil. Krátce poté se ale panství ujímá znovu Ota se svým synem Janem, tentokrát už ale oba jako kališníci. Zřejmě změna víry za navrácení města stála.
Později se Ota přidal k odpůrcům husitů a dokázal před nimi uhájit rodový hrad Trosky. Na základě této události vznikla pověst o tom, že je v hradu ukryt značný poklad.
Jeho syn Jan naproti tomu v bitvě u Lipan bojoval na straně husitů. Po jejich porážce odešel na hrad Sion, po jehož dobytí byl spolu s Janem Roháčem z Dubé zajat a později propuštěn. Stal se spojencem Jiřího z Poděbrad.
Podle dobových zpráv byli ale všichni muži zajatí na Sionu v železech odvezeni do Prahy a pověšeni.
„Hrad byl zbořen, a loupežníci, kteří se tam uchýlili, byli pochytáni, a kněz, přívrženec husitské zběsilosti, který podával kacířům svátosti, je spoután. Všichni byli dovedeni do Prahy a skončili život oběšením. Šibenice, na kterých odsouzenci odpykali trest, byla trojího druhu: na nejvyšší visel Roháč, na nejnižší devadesát loupežníků, na prostřední byl oběšen kněz, který se jmenoval Prostředek. A tak Prostředek vypustil prokletou a satanu oddanou duši na prostřední šibenici.“
Bylo jich devadesát. Jak je možné, že Jan z Begova byl propuštěn a následně se postavil po bok husitského krále?
A to už je labutí píseň hradu Trosky. Během vlastnictví Jana Zajíce ztrácí postupně na své důležitosti. Panstvo pobývá spíše na Kosti, a hlavně na pohodlné Hrubé Skále. Z hradu se pozvolna stávají skutečné trosky.
Zdroje:
