Článek
Gottwald na tom nebyl dlouhodobě se zdravím příliš dobře. Těžký alkoholik s obezitou a paranoiou z neustálé obavy před zatčením a popravou od svých bolševických kumpánů. A také syfilis, kterou se nakazil pravděpodobně někdy v době svého působení na Slovensku mezi lety 1921 a 1926.
Během druhé světové války, bezpečně ukrytý mezi Stalinovou věrchuškou v Moskvě, prodělal dva infarkty. První během roku 1942 a druhý v září 1944. V lednu 1945 mu lékaři zjistili hemiplegií, tedy obrnu poloviny těla. Právě při lékařském zkoumání tohoto onemocnění přišli lékaři na Gottwaldovu syfilidu.
Po převzetí prezidentského úřadu naplno propadl alkoholu. Mimo jiné i kvůli obavě, nejspíše oprávněné, že skončí jako jeho přítel Rudolf Slánský a další vysoce postavení bolševici. Když začal podepisovat rozsudky smrti nad svými známými a přáteli, všechny problémy ještě umocnil.
Jak uvedl člověk z jeho lékařského týmu „často pil tolik, že potom dva dny ležel a nebyl schopen pracovat.“
Podle dalšího moskevského kumpána z dob války Zdeňka Fierlingera pil Gottwald nad míru už v době svého působení v Moskvě, kdy prý býval ve večerních hodinách tak opilý, že jen obtížně telefonicky komunikoval.
Na Gottwaldovo zdraví, respektive choroby, doplatili i všichni jeho osobní lékaři. Přestože to byli nezpochybnitelní odborníci, Gottwaldův zhoršující se zdravotní stav vedl k tomu, že se jeden po druhém dostávali do problémů. Některé vyústily v soudní procesy a věznění.
V roce 1945 se stal Gottwaldovým osobním lékařem MUDr. Ladislav Haas. Odborník, který za druhé světové války působil na psychiatrické klinice v Londýně a získal tam praxi právě se syfilitiky. Haas o Gottwaldově zdraví informoval pravidelně Slánského, který předával tyto reporty Stalinovi. V září 1946 byl Haas ze své funkce odvolán. Navrhoval vzhledem k neuspokojivému Gottwaldovu zdravotnímu stavu jeho uvolnění z funkce, což se Stalinovi nelíbilo. Nástupcem by se s největší pravděpodobností stal Slánský. Jenže Slánský byl žid a Stalin židy nenáviděl.
Druhým Gottwaldovým lékařem se stal neuropsychiatr Vladimír Haškovec. Jako ošetřovatele svého muže jej údajně prosadila Gottwaldova manželka Marta, která trvala na tom, že jeho lékař musí být kapacitou ve svém oboru a současně komunistou.
V roce 1947 se Gottwald podrobil vyšetření na 3. interní klinice v Praze, které prováděl internista Richard Smělý. Ten zjistil u budoucího prezidenta rozsáhlou patologickou výduť srdeční aorty v důsledku prodělané syfilitidy a odhadl pravděpodobnou délku dalšího politikova života na dva roky. Nakonec žil Gottwald ještě pět dlouhých let. Zato doktor Smělý zemřel týden před legendárním projevem svého pacienta.
„Občané, občanky, soudruzi, soudružky. Právě se vracím z Hradu od presidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu presidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan president všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.“
Haškovec působil ve funkci osobního Gottwaldova lékaře do podzimu 1951, kdy byl samotným Gottwaldem náhle a nečekaně odvolán. Byť komunista byl vnímán jako Slánského člověk a spoluspiklenec. Do Prahy totiž přiletěl Stalinův pohůnek Mikojan a přivezl jasné pokyny k zatčení Rudolfa Slánského.
Nemocný a stále častěji úplně opilý Gottwald nedokázal nátlaku Stalinova muže vzdorovat, takže nechal Slánského v listopadu 1951 zatknout a v následujícím roce nad ním podepsal i rozsudek smrti. Slánský byl popraven 3. prosince 1952.
Těžký zápal plic, který brzy poté Gottwald prodělal, už léčil sovětský internista profesor Makarov. Své předchůdce ve funkci prezidentova osobního lékaře si přitom Makarov nemohl vyžádat ani ke konzultaci, protože byli oba už na jaře 1952 zatčeni.
V roce 1954 byli oba odsouzeni za trestný čin „spolčení se s Rudolfem Slánským s úmyslem ublížení na zdraví ústavnímu činiteli“. V rozsudku nad Haškovcem stálo, že zodpovídal „za špatnou péči o prezidenta, za nedůsledný dozor nad jeho životosprávou, za nekontrolovanou léčbu, za špatné ověřování diagnóz a absentování konsiliárních služeb sovětskými lékaři“. Vyprávělo se také, že byl odsouzen za to, že nechal vymalovat Gottwaldův pokoj olovnatými barvami, aby ho pomalu otrávil.
Haas si svůj trest odseděl, Haškovec byl propuštěn předčasně na podmínku v dubnu 1955. Mohl nadále pracovat jako lékař, ale jen mimo Prahu. Vězení ho zřejmě dostatečně poučilo, že mlčeti znamená zlato, takže až do konce svého života se už k otázkám o příčině Gottwaldovy smrti nevyjádřil.
Když ve čtvrtek 5. března 1953 zemřel „nesmrtelný“ Stalin, už v neděli 8. března tam dorazila letecky československá delegace s Gottwaldem v čele, aby byla účastna pohřbu. Protože oba někdejší Gottwaldovi osobní lékaři byli tou dobou už ve vazbě, kde se z nich vyšetřovatelé snažili dostat doznání, letěl s Gottwaldem jako osobní lékař internista Jindřich Karpíšek, který byl kvůli cestě odvolán z vizity ze svého pracoviště. Gottwald se už ten den necítil dobře a Karpíšek mu proto poradil, ať jede do Moskvy raději vlakem. Gottwald však jeho návrh odmítl.
Během obřadu prezident nastydl a otekly mu nohy. Nachlazený se cítil už předtím, takže byl pro jistotu převezen do kremelské nemocnice, kde se podrobil tříhodinovému vyšetření, prováděnému ruskými lékaři. Jeho závěry se Karpíšek nedozvěděl. Gottwald dostal vysoké dávky penicilinu a lékaři mu doporučili zůstat tři dny na lůžku. To znovu odmítl a nedal ani na jejich doporučení, aby se vrátil do Prahy raději vlakem.
Po návratu se prezidentův stav zhoršil. Odborník na plicní a srdeční onemocnění Jaroslav Procházka zjistil, že prezidenta bolí hlava i nohy, těžce dýchá a má problémy se posadit. Nasadil antibiotika.
Druhý den poslala Ludmila Köhlerová, manželka „šedé eminence“ KSČ Bruna Köhlera, vůz ještě pro několik dalších lékařů, ale Gottwaldův stav se nelepšil. Jelikož žádný z povolaných lékařů neznal jeho zdravotní stav, kvůli přísnému utajení měli jen velmi omezené možnosti stanovit správnou diagnózu. Naordinovali proto nemocnému pouze odpočinek, neboť doufali, že nejde o nic vážného. O syfilitidě a prasklé aortě samozřejmě nic nevěděli.
Teprve další den Gottwaldův zeť ministr obrany Alexej Čepička otevřel trezor a přinesl starší Gottwaldovy lékařské zprávy a zejména rentgenové snímky jeho hrudníku. Až nyní se lékaři dozvěděli o výduti aorty. Z Moskvy byl narychlo povolán Makarov s doktorkou Fjodorovovou. Po telefonické konzultaci další Rus profesor Bakulev navrhl otevřít Gottwaldovi hrudník a prasklou aortu sešít. Čeští internisté i chirurgové ale tento riskantní výkon odmítli. Jednak proto, že Gottwalda už nebylo možné transportovat a zákrok by se musel uskutečnit v provizorních podmínkách v jeho bytě. A možná i proto, že tušili, co by se s nimi stalo v případě neúspěchu operace. Gottwald dostal analeptika a kyslíkovou masku.
V noci čekal lékaře výslech na politbyru, jež se nakonec uvolilo vydat zprávu o Gottwaldově zdravotním stavu, kterou však po komunistickém zvyku zfalšovalo. Prezident měl chřipku, jejíž první příznaky se prý objevily až dva dny po návratu ze Stalinova pohřbu. Doktoři museli mlčet.
Další den dostal Gottwald ráno na uklidnění injekci morfia, poté si řekl o sklenku piva, talíř vývaru a jablečné pyré. Nikdo v tu chvíli netušil, že jde o jeho poslední přání. Po dvou hodinách nastala krize. Gottwaldovi zapadl jazyk, objevily se křeče končetin. Všechny pokusy prezidenta zachránit se v této fázi ukázaly už jako marné. Přesně v jedenáct hodin dopoledne mu sundali z obličeje kyslíkovou masku. Všichni přítomní lékaři konstatovali smrt.
Pitvu Gottwaldova těla provedli ve 2. patologicko-anatomickém ústavu sovětští patologové Uskov, Pavlov a Veščanov. Nikdo z českých lékařů se jí zúčastnit nesměl.
Zdroje:
