Článek
„Braunův Betlém“ u Kuksu je dnes torzem. „Vedle Brauna je i Michelangelo učiněný hasič“ nebyl ojedinělý názor umělců
Hrabě František Antonín Špork neměl takový rodokmen, aby ho česká šlechta přijala mezi sebe. Jeho dědeček byl sedlákem ze dvora Sporck höfen kdesi ve Vestfálsku. Syn Jan, otec hraběte Šporka, se dal raději zverbovat k armádě, kde začal jako tambor. Ale byl na straně vítězné armády a po bitvě na Bílé Hoře byl císařem odměněn. Postupně dosáhl hodnosti generála a majetky zabavené nekatolíkům shraboval jako spadané listí na zahradě.
autor Jan Valtr
Jeho dva synové byli svou povahou a schopnostmi naprosto rozdílní. František Antonín byl vzdělaný, zcestovalý barokní kavalír. Mladší syn byl psychopat se sklony k sadismu. Zavraždil svého štolbu a pokusil se otrávit manželku, komorníka a zálusk měl i na majetek staršího bratra.
Když František Antonín pochopil, že jako vnuk sedláka se mezi českou šlechtou neuchytí, opustil hlavní město a Prahu označil „za doupě mordýřské, kam není třeba jezdit.“ Svůj svět si začal budovat na venkově ve východních Čechách.
autor Jan Valtr
V zimě roku 1717 koupil sedmdesát hektarů lesa blízko Žirče u Dvora Králové. V tamních pískovcových skalách založil dvě poustevny. Svatého Antonína poustevníka a Pavla poustevníka. Hrabě se zřejmě shlédnul v poustevnickém životě nebo ho přitahovala poustevnická literatura.
Za dva roky najal do svých služeb barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, který kromě soch přímo v areálu Kuksu začal pracovat na zhotovení galerie pod širým nebem, dnes známé jako Braunův Betlém. Nejprve vytvořil reliéf „Vidění svatého Huberta“.
Kdysi dávno, když měl Hubert ke svatému hodně daleko, uviděl na lovu jelena s křížkem mezi parohy. To ho dostalo na kolena, měl zvolat: „Jáť, o pane, jsem příčinou utrpení tvého!“ Skončil s lovem, dal se na pokání a po své smrti byl svatořečen.
V období mezi roky 1726-1729 vznikly další reliéfy „Klanění pastýřů“, „Příchod tří králů“ a „Jákobova studna“.
autor Jan Valtr
Betlém, jak byla a jsou díla nazývána, tvořilo dvacet šest postav. U Tří králů to bylo dvacet tři figur i s koňmi a velbloudy. Sochy poustevníka Garina a Onufria, kamenná rozevřená kniha jako sedátko, ležící Maří Magdaléna, torza svatého Jana Křtitele, Krista a Samaritánky a několika psů.
Barokní skvost měl vždycky namále. Část skály, v níž Betlém vznikal, patřila hraběti a část Žirči, proto následovaly soudní tahanice a nařízení zastavit veškeré práce. Proti dílu i proti hraběti se postavili místní jezuité, kteří měli v Žirči rezidenci.
Hrabě Špork byl známý svými soudními spory, které vedl proti komukoliv po celý svůj život. Nesoudil se jen s jezuity. V žaludku mu ležel i notář, kterého dokonce nechal vytesat do pískovce jako ďábelskou postavičku Ficli-Pucli. Z jeho břicha vylézali tři ďáblové a mezi jeho kozlími kopyty držel kalamář čert. Nápis na podstavci byl jasný: „Hohl dich der Teufel!“ Tedy „Čert tě vem!“
autor Jan Valtr
A další soudy. S notářem, s kancléřem Františkem Ferdinandem Kinským, s advokátem Neumannem. Soudní procesy tvořily část Šporkova života, stály množství peněz i energie a tisíce popsaných stran i množství inkoustu.
Betlém mezi tím chátral jak vlivem počasí, přírodních podmínek, tak i lidskou rukou. Okolní vesnice i města si začaly pro sebe odsekávat různé části, vojáci ranění ve válkách v letech 1778 a 1886, kteří se zotavovali na Kuksu, si také něco odlomili na památku nebo jen tak, z čistého vandalismu.
Takže není divu, že byl Betlém jako významný barokní skvost zařazen americkým fondem World Monument Watch mezi stovku nejvíce ohrožených památek světa.
Benefiční koncert v Praze, jehož výdělek měl přispět k záchraně Braunova díla, vynesl „celých“ tisíc korun českých!
autor Jan Valtr
I přes to, že se francouzští umělci Tristan Tzara a Fernand Léger k umění Matyáše Bernarda Brauna vyjádřili slovy:
„Vedle Brauna je i Michelangelo učiněný hasič.“
Zdroje:
