Vrch Velíz zažil slávu pohanství, konflikt Přemyslovců a Vršovců a mučení knížete Jaromíra

Na kopci Velíz stála v pohanských dobách svatyně s obětištěm. V křesťanství zde bylo zbudováno benediktinské probošství. Na počátku 17. století byl na místě postaven protestantský kostel, který byl později přestavěný na barokní katolický kostel Narození svatého Jana Křtitele

Za tajemné nebo mystické vrchy je v Čechách a na Moravě považováno několik kopců nebo hor. Každý takový vrch má své příznivce, kteří se k němu vrací a opakovaně na něj podnikají výlety nebo výpravy. Každý takový vrch má starou nebo pradávnou historii a je opředen množstvím pověstí. Jedničkou mezi všemi je dozajista kopec Velíz. V něm se snoubí staré pohanství, ranné křesťanství a historické události, které ovlivňovaly chod českých dějin. Dnes nenápadný kopec na jižním okraji křivoklátských lesů skrývá krvavé události středověkého křesťanství v zajetí ještě mnohem starších pohanských rituálů.

V dávných dobách, kdy bylo území osídleno slovanskými kmeny, byl kopec místem pohanských rituálů. Z dálky byl vidět posvátný oheň, který nikdy nevyhasl. V posvátném háji byly přinášeny oběti tomu, kdo vládnul všemu a chránil lid i jeho stáda. Bůh Veles, bůh východních Slovanů, jehož moc sahala až daleko na západ, ke kmenům západních Slovanů. Centrum jeho kultu bylo na východě, nedaleko Kyjeva až do 10. století. S příchodem křesťanství byly jeho sochy pokáceny, posvátné háje vypáleny a pohanský Veles byl nahrazen svatým Vasilijem.

Zhruba ve stejné době se schylovalo k soumraku bohů i v Čechách. Kníže Boleslav II. řečený Zbožný, což byla ironie vzhledem k jeho potomstvu, měl tři syny, kteří se nenáviděli k smrti a vraždili všechny, o kterých byli přesvědčeni, že se snaží dostat na knížecí stolec místo něj. Nejstarší syn Boleslav III. se ujal vlády a hned nechal vykleštit bratra Jaromíra, aby z jeho pokolení nevzešel potenciální uchvatitel trůnu. Nejmladšího bratra Oldřicha pozval do lázní, kde na něj už čekali kati. Pokus o vraždu byl vyzrazen a Oldřich s matkou a se svými lidmi se zachránil útěkem do bavorského exilu.

Povstání proti psychopatovi Boleslavovi III. ho přinutilo uprchnout a na uvolněný knížecí stolec dosadil další Boleslav, tentokrát polský kníže, notorického alkoholika Vladivoje. Nikdo neví, kde tohoto adepta na českého knížete polský Boleslav našel, ale nebyl to zdaleka poslední opilec na českém trůnu. Za několik měsíců se stejně upil k smrti. Na pražský stolec dosedl roku 1002, ale dlouho tam nevydržel.

„Vždy žízní trápen byv, ani hodinu bez pití trvati nemohl – umřel již na počátku roku 1003.“

A jak celý příběh tří bratrů souvisí s vrchem Velíz?

Když bylo knížecí místo opět volné, Oldřich s matkou se vrátil z exilu a dosedl na trůn. Na nátlak polského knížete Boleslava se vrátil do Prahy dříve zavržený Boleslava III. Oldřich se chystal znovu uprchnout.

Aby nevraživosti nebylo málo, na celém pozadí tehdejších českých dějin se navíc odehrávaly animozity rodové. Slavníkovci se nesnášeli s Vršovci. Ti zase nemohli přijít na jméno Přemyslovcům. A právě Vršovci pozvali Přemyslovce Jaromíra na lov. Je možné, že Jaromír ztratil po kastraci nejen mužství, ale i kus zdravého rozumu, když pozvání na lov přijal.

Jaromírova manželka zůstala doma. Měla zlý sen, že manželovi hrozí nebezpečí. Svolala skupinu ozbrojenců a poslala je za manželem na místo, kde se měl setkat s Vršovci. Ono místo bylo na kopci jménem Velíz.

Místo nebylo vybrané náhodou. Pokrytečtí Vršovci přijali křesťanství jen na oko, ale ve skutečnosti vyznávali staré pohanské bohy. Na vrchu Velíz měli svůj posvátný háj se sochami svých pohanských bůžků, kterým přinášeli své oběti. A Jaromír měl být jednou z nich. Hned jak dorazil, Vršovci se na něj vrhli a strhali z něj šaty. Posilněni alkoholem přivázali knížete za ruce a za nohy na zem ke čtyřem kůlům, u kterých ho mučili a přeskakovali ho na koních.

Knížecí myslivec Hora (možná Hovora nebo Dovora), který dlel na Velízu, byl vyrušen nezvyklým hlukem opilých Vršovců a vyrazil se podívat, co se na kopci děje. Když viděl týrání knížete Jaromíra, spěchal to oznámit, ale po cestě narazil na záchrannou výpravu, kterou poslala Jaromírova manželka. Mezi tím rozdivočelí a opilí Vršovci přivázali ztýraného Jaromíra ke kůlu a chtěli se do něj trefovat šípy.

Jenže záchranná mise byla na místě, a dokonce s myslivcem Horou vymysleli lest. Hora se objevil sám a Vršovci ho chtěli zabít jako nevítaného svědka svého řádění. Ten požádal o splnění posledního přání zatroubit si na svůj roh, což mu bylo umožněno. Když zatroubil potřetí, z křoví se vynořili knížecí zbrojnoši a udělali na posvátném okrsku Velízu pořádek. Z Vršovců se zachránil pouze jeden.

Věrný myslivec Hora se dočkal své odměny, dědičného práva lovčího v místních lesích. A kopec Velíz kapličky zasvěcené svatému Janu Křtiteli.

Historikové a jejich data sice některé z těchto událostí popírají a považují je minimálně za sporné. Což na významu Velízu jako historické lokality raně středověkých Čech nic neubírá. Později bylo na kopci zbudováno benediktinské probošství, které zlikvidovali husité. Dalších dvě stě let byl vrchol ozdoben pouze zříceninami a lesem, dokud nebyl na počátku 17. století na místě postaven kostel. Protestantský. Celé okolí až k hradům Žebrák a Točník bylo víry nekatolické, kterou si ve své většině podrželo i po bělohorské bitvě.

Teprve barokní přestavbou a přinucením většiny protestantů ke změně víry na katolickou se kostel na Velízu s cibulovou bání a farními budovami stal centrem náboženského a později i obrozeneckého života.

Velíz je dnes místem, kde z každého kamene dýchá starodávná historie umocněná starými stromy a téměř posvátným klidem. Z jedné strany se rozevírá pohled až ke hradu Točník a pásmu brdských hor. A nad tím vším se tyčí opět dřevěná socha pohanského boha Velíze, který bdí nad svým lidem i jeho stády.

Jen dovětek o smutném konci knížete Jaromíra. Poté, co byl vykastrován na pokyn svého bratra, nehrozilo pro Boleslava III. nebezpečí ze strany bratrových potomků. O způsobu, jakým byla kastrace provedena se kroniky nezmiňují. Jediným anestetikem byl alkohol, takže samotný proces byl možná bolestivější než celoživotní vědomí, že nebude mít potomky.

Při svém opakovaném návratu z exilu do Čech byl vykastrovaný Jaromír jako nebezpečný uchazeč o český trůn oslepen svým bratrem Oldřichem. Smrt si slepého eunucha nakonec našla v poloze velmi neuctivé a na trůnu zcela jiném než knížecím.

Kronikář Kosmas stručně zapsal: „Kochan poslal svého kata a když onen slepec, sedě na záchodě v hodině noční, vyprazdňoval břich, proklál ho ostrým oštěpem zezadu až do útrob břišních.“

Vypadalo to, že Přemyslovci vymřou.

Český kníže Boleslav II. měl tři syny. Nejstarší Boleslav III., strávil posledních třicet let svého života oslepený v kobce polského krále. Jaromír byl nejprve vykastrovaný, později oslepený, probodený na záchodě. Oldřich sice seděl na českém trůnu, ovšem bezdětný. Jeho syn Břetislav byl synem nemanželským.