Článek
Vyvraždění bavorské rodiny, za které nebyl nikdy nikdo potrestán
Stín první světové války ještě ležel nad poraženým Německem a španělská chřipka zabíjela lidi stejně jako střelné zbraně. Jenže na bavorském statku Hinterkaifeck zabíjel ještě někdo jiný.
Byl březen roku 1922, všude sníh a v něm zřetelné stopy vedoucí do statku, ale ne už ven. Sedlák Gruber nad tím zakroutil hlavou, protože nevěděl o nikom, kdo by k nim přišel. Na vratech byl vytržený zámek, někým odvázané dobytče uteklo a klíč od vchodových dveří zmizel. To už nekroutil hlavou, ale pěkně od plic si zanadával. Vzal petrolejku a šel se podívat na půdu. Nikdo tam nebyl.
Gruberovi, kteří na statku hospodařili, se netěšili v okolí dobré pověsti. Uzavření, se sousedy se nestýkali, jen děti do školy a v neděli do kostela. Služka nebo čeledín vydrželi pár měsíců a pak utekli. Kolovaly řeči, že tam straší, a ještě mnohem horší věci. Prý tam vyvolávají ďábla a při černých mších souloží všichni se všemi. Matka se syny, otec s dcerou, ale byly to jenom řeči.
V roce 1922 bydlelo na statku šest osob. Hospodář Andreas, jeho o devět let starší manželka Cäzilia, dcera Viktoria Gabriel a její děti Cäzilia a Josef. Služebná Marie Baumgartnerová přijela na statek odpoledne, jen pár hodin před masakrem.
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=Hinterkaifeck+&title=Special:MediaSearch&type=image
Před pár lety si Andreas odseděl rok za pohlavní styk se svou dcerou Victorií. Ta vyfasovala měsíc kriminálu za incest. To už tak špatné pověsti, která se týkala několika generací dozadu, také neprospělo.
V březnu toho roku záhadných událostí přibývalo. Andreas našel na stole noviny z Mnichova, které nikdo nekoupil, protože ze statku nikdo nevytáhl paty a pošťák se dušoval, že on je tam nedal. Také proč?
Na půdě někdo opakovaně chodil, ale nikdy tam nikoho nepřistihl. Odvázání a vyhánění krav a koně z chléva a maštale se opakovalo. A sousedé později uvedli do protokolů, že v lese vídávali dvojici mužů, kteří nebyli místní. Do tváře jim nikdo neviděl a jediným poznávacím znamením byl klobouk. Trochu málo na to, že v té době nosil klobouk každý chlap. Není divu, že po pár skleničkách destilátu Andreas tvrdil, že na chalupě straší. Kvůli tomu odešla i předposlední děvečka a tím si zachránila život.
Když si sousedé povšimli, že už pár dnů nikoho od Gruberů neviděli, přišlo jim to divné. Cäzilia nebyla ve škole, rodina v kostele na nedělní mši, kterou nikdy nevynechala, a tak se jich pár rozhodlo, že na statek zajdou zjistit, co se děje. Bylo 4. dubna 1922.
To, co na místě uviděli, je potom ve snech pronásledovalo celý život.
Ve stodole na podlaze leželi manželé Gruberovi s dcerou a vnučkou bez známek života. Služebná a nejmladší dvouletý chlapeček byli zavražděni během spánku ve svých pokojích. Viktoria byla umlácená krumpáčem.
Babička Cäzilia měla několika údery rozbitou lebku a nesla známky škrcení. Andreas měl roztrhaný obličej, ze kterého trčely lícní kosti. Viktorie měla tupým předmětem roztříštěnou lebku. Malá Cäzilia měla roztříštěnou čelist a její obličej i krk pokrývaly řezné rány. Chomáče vlasů kolem jejího těla svědčily o tom, že ještě dlouho po útoku žila a vlasy si vyrvala ve smrtelné agónii.
Během vyšetřování se zjistilo, že vrah nebo vrahové zůstali s mrtvými těly na statku několik dnů. Vykonávali běžné hospodářské práce, krmili dobytek, vařili si, topili v kamnech a spali v postelích povražděných. Zámky do domu nebyly poškozené a vražedná zbraň, pravděpodobně krumpáč, nebyla nalezena.
Byla potvrzena manipulace s mrtvolami. Dokonce tělo hospodáře bylo přestěhováno nejméně třikrát. Viktorii vrahové převlékli a dvouletý Josef, ubitý v postýlce, měl přes rozbitou lebku přetaženou čepičku.
Vyšetřování, které v té době nemělo v Německu obdoby, prověřilo více než sto lidí. Protože množství peněz a šperky zůstaly v kuchyni netknuté, loupežný motiv byl rychle vyloučen. Jasné bylo jen to, že vrahové se museli vyznat v zemědělství, v péči o dobytek a koně, o které se po dobu, kterou tam strávili, vzorně starali.
Andreas Biegleder/ Wikimedia Commons/volná licence
Bývalý milenec Viktorie Lorenz Schlitenbauer byl nakonec hlavním podezřelým. I když ani proti němu důkazy neobstály.
Dalším horkým kandidátem byl pětadvacetiletý pekař Josef Bärtl z nedaleké vesnice. Trpěl formou agresivní psychózy, dokonce se měl v roce 1919 podílet na vraždě. Několik měsíců před vyvražděním rodiny Gruberovy dokonce utekl z blázince, kde byl hospitalizován. Ten by ale nebyl schopen sám povraždit šest lidí a postarat se několik dnů o dobytek a koně.
Dodnes zůstal neznámý vrah i motiv. Gruberovi v okolí sice nebyli zrovna oblíbení, ale takové nepřátele, kteří by se chtěli pomstít celé rodině, přece jen neměli. A hromada peněz, kterou si Viktoria z nějakého důvodu vybrala z banky a půjčila od sestry, zůstala nedotčena na kuchyňském stole.
Rok po vraždách byl statek Hinterkaifeck zbourán a Gruberovi byli uloženi k poslednímu odpočinku na nedalekém hřbitově. Pohřbu se zúčastnilo několik tisíc lidí. Na dopadení pachatele bylo vypsáno sto tisíc marek odměny.
Případ byl uzavřen v roce 1955, ale v průběhu dalších desetiletí byl několikrát znovu otevřen. K žádném výsledku to ovšem nevedlo.
O masakru rodiny Gruberových byly napsány dvě knihy a na jeho motivy vznikly tři filmy.
Zdroj:
https://www.guyhadleigh.com/blog/the-hinterkaifeck-mystery
https://kimparr.medium.com/horror-at-hinterkaifeck-20389315b83a
