Článek
Podivnou vlastností těchto vrahů je schopnost své oběti, po nějaké době, glorifikovat. Nejdříve postřílet a ubodat. Později oslavovat.
Dne 17. července roku 1918 byla povražděn rodina ruského cara Mikuláše II. Spolu s ním jeho manželka Alexandra a pět jejich dětí. Osobní lékař a tři sloužící, kteří byli s nimi.
Jejich ostatky byly poprvé objeveny v roce 1978. Až v roce 1991 byly exhumovány a za dalších sedm let slavnostně pohřbeny v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě.
Opora současného báťušky Putina, ruská pravoslavná církev všechny členy rodiny prohlásila za svaté. Na místě vraždy byl vybudován Chrám Všech svatých Na krvi.
Protože nenávist bolševiků se nezastaví před ničím, byli už před vyvražděním rodiny Mikuláše II. zavražděni jeho bratr Michail, čtyři Mikulášovi bratranci a Alexandřina sestra. Kromě Michaila a Sergeje, kteří byli zastřeleni, byli ostatní brutálně domláceni zbraněmi, potom shozeni do železnorudného dolu, do něhož byly naházeny granáty.
Na takových krvavých základech byla vybudovaná země, kde zítra znamená už včera.
Po svržení z trůnu byl car i s rodinou vězněn v Carské Selu. Poté byli přesunuti do Tobolska, do vily bývalého guvernéra. Tam strávili necelý rok v každodenním ponižování a šikaně.
Naopak místní obyvatelstvo se snažilo uvězněným pomáhat a podporovalo je. Bolševici se těmto „caromilům“ odvděčili po svém. A místního kněze zaživa přivázali ke kolu jedoucího parníku.
Na začátku občanské války v dubnu 1918 a nástupu bolševiků k moci byli deportováni do Jekatěrinburgu. Tam, v domě, který dříve patřil důlnímu inženýrovy Ipaťjevovi, měly být jejich životy brutálně ukončeny. Přežívali v bídných podmínkách, povolené byly jen krátké, několika minutové vycházky do zahrady. Kolem domu byl vysoký plot.
V noci ze 16. na 17. července 1918 byli car s rodinou náhle probuzeni. Museli se obléknout a sejít do v suterénu. Mikuláš II. nesl v náručí svého jediného syna, který trpěl hemofilií. Za ním šla nemocná manželka Alexandra a čtyři dcery. Olga dvacet dva let. Táňa, dvacet jedna. Marie devatenáct. Anastasia sedmnáct. Spolu s nimi i čtyři členové doprovodu, včetně lékaře.
Pod vylhanou záminkou, že se budou fotografovat je rozmístili podél zdi. Do místnosti vtrhlo dvanáct ozbrojených mužů. Jeden z nich přečetl z papíru rozsudek: „Ve světle toho, že vaši němečtí příbuzní stále pokračují v útocích na Sovětské Rusko, uralský výkonný výbor rozhodl o vaší popravě.“
Hned poté spustili palbu. Tři sestry byly zraněné a s křikem začaly běhat po místnosti plné kouře. Vrazi zpanikařili a začali do zraněných bodat bajonety. Nemocnému careviči rozkopl velitel komanda hlavu a pro jistotu ještě dvakrát vystřelil.
Když vrahové vynášeli mrtvá těla ven, jedna z dcer ještě vykřikla. Muži k ní přiskočili a utloukli ji pažbami. Mrtvoly svlékli, naházeli na korbu nákladního auta a odvezli do Ganinu jamu, bývalého dolu.
Aby zahladili stopy po svém řádění, vytáhli bolševici mrtvoly z lomu, polili je kyselinou a ohořelá torza zakopali na dvou místech. Ve tři ráno mohl Jurovskij telegrafovat do Moskvy, že je úkol splněn.
Popravu nařídil místní Výkonný výbor Uralu s plným vědomím Lenina, Sverdlova a Dzeržinského.
Jména vrahů jsou známá, včetně jejich „kamandíra“ Jakova Jurovského. Ten o vyvraždění rodiny sepsal na stroji zprávu, kterou následující den odvezl Sverdlovovi do Moskvy. Zpráva byla v roce 1993 zveřejněna.
Vrahům se podařilo z Jekatěrinburgu utéct těsně před příjezdem československých legií. Konec carské rodiny na požádání admirála Kolčaka objasnil právník Sokolov. Nalezl dokonce i některé věci, které neshořely. Dámská náušnice, přezka carova opasku a sponka.
Právník Sokolovov se dostal do Francie, kde veškerá zjištění vydal tiskem. Inženýr Ipaťev, v jehož domě došlo k masakru dožil v Československu a je pochován na Olšanech.
Po exhumaci a testech DNA byly ostatky členů carské rodiny 17. července 1998 pochovány v Petropavlovském chrámu.
Slavnostního pohřbu carské rodiny se zúčastnil i tehdejší prezident Boris Jelcin s manželkou. Přitom to byl to právě on, kdo Ipaťjevův dům nechal v roce 1977 zbourat a na jeho místě nařídil postavit parkoviště. Tehdy ještě jako městský tajemník komunistické strany.
14. srpna 2000 prohlásila ruská pravoslavná církev cara Mikuláše II. a členy carské rodiny za svaté.
Zdroje:
