Článek
Nikita Chruščov, stalinista, antistalinista, opilec, masový vrah, který přivedl svět na pokraj jaderné války. Jako jeden z mála Stalinových obdivovatelů neskončil v gulagu nebo na popravišti, ale zemřel v zapomnění přirozenou smrtí ve svém bytě.
Nikita Chruščov je téměř zapomenutá figurka z panteonu vrcholných ruských bolševiků. I ti, kteří si ho vybaví jako tlustého bodrého mužika s lysou hlavou, si matně vzpomenou na jeho reakci na zasedání OSN, když tloukl botou do řečnického pultu. Nebo jeho posedlost kukuřicí. A to je tak asi vše.
Zmizel v propadlišti dějin, do kterého ho odeslala nová garnitura ruských komunistů v čele s Brežněvem. Jako věčně opilý šašek nedělal dobrou reklamu post stalinistické éře, s níž byl těsně spjatý.
Chruščov a jeho první manželka Jefrosinie v roce 1916
Byl podivnou figurou, kterou mohl vyprodukovat jen bolševický systém. Stalinista i antistalinista, věřící komunista i bolševický cynik, zbabělý opilec, nevzdělaný státník, který mohl rozpoutat atomovou válku. A komunista, který ostatním komunistům svrhl z piedestálu jejich společného boha Stalina.
Přestože mu mnozí stále přisuzují ukrajinskou národnost, byl to Rus, narozený ruským rodičům v ruské vesnici Kalinovce. Rodina byla chudá a malý Nikita se po čtyřech třídách základní školy stal pasáčkem skotu.
Je pochopitelné, že nikomu se nechce celý život třít bídu s nouzí. Rodina se přestěhovala za prací na Ukrajinu do dnešní Doněcké oblasti, ale na dřině se toho moc nezměnilo. Bída a hlad hnala tehdy mnoho pracujících do různých odborových a socialistických spolků v naději, že se budou mít lépe. Stejně tak to bylo i u Chruščovovů.
Chruščov později jezdil za prací po celém carském Rusku a vystřídal různé pracovní pozice, od horníka přes železničáře po dělníka v továrně. Tehdy se také oženil s Jefrosinií Pisarevovou, s níž měl dvě děti. Do toho přišla abdikace cara Mikuláše II. a vznik sovětů. Mnozí pochopili, že jakákoliv funkce u bolševiků je lepší než nekonečná dřina za pár kopějek. A tak se Nikita stal se čtyřmi třídami základní školy předsedou místního sovětu. Poté komisařem Rudé armády, kde vojákům vtloukal do hlav bolševické fráze.
Chruščovova druhá manželka Nina Petrovna Kucharčuková. Fotografie z roku 1924
Během jednoho z prvních hladomorů v průběhu občanské války zemřela jeho žena na tyfus. Ale Chruščovova stranická kariéra stoupala vzhůru. Byl zástupcem ředitele dolů v Donbasu, a dokonce ho soudruzi poslali i do školy. Už to nebyl pasáček a udřený dělník. Naopak, byl to uvědomělý dělnický kádr s aktovkou, lejstry a razítkem. A razítko výše postaveného soudruha mělo cenu života i smrti pro mnoho ostatních.
Lazar Kaganovič, jeden z nejvyšších soudruhů a masový vrah, si vzal Nikitu pod svá ochranná křídla a odvedl si nadějného aparátčíka do Moskvy. A tam společně rukou nerozdílnou spustili kampaň proti pravičákům v místních organizacích komunistické strany. Z pasáčka se stal tyran a vrah z moci úřední.
Jako mužik, který se situoval do role ukrajinského šaška, se zalíbil Stalinovi a byl zván k jeho pitkám, kde se náramně osvědčil. Samozřejmě v tom hrála roli nejen odolnost vůči alkoholu, ale i psí oddanost a bezmezný obdiv Nikity Chruščova k „hospodáři“.
Teror rozpoutaný Stalinem v roce 1934 Chruščov nejen podporoval, ale osobně se na něm podílel:
„Každý, kdo se raduje z úspěchů dosažených v naší zemi, z vítězství naší strany pod vedením velikého Stalina, najde jen jedno slovo vhodné pro žoldnéřské, fašistické psy trockisticko-zinovjevského gangu. Tím slovem je poprava“.
Chruščov po boku Josifa Stalina někdy během 30. let 20. století
Z 38 nejvyšších představitelů bolševiků v moskevské oblasti přežili jen tři. Pod souhlasem k zatčení a popravě byl Chruščovův podpis. Navyšoval počty osob vytipovaných jako nepřátelé socialismu, kteří skončili v gulagu nebo v cele smrti.
V roce 1937 se stal Chruščov komisařem na Ukrajině, což znamenalo zesílení teroru a navýšení poštu popravených a povražděných. Následující hladomor měl za následek 3,3 miliónů mrtvých, tedy 10 procent ukrajinského obyvatelstva. Jedním z jeho strůjců byl plešatý vrah v ukrajinské rubášce a čepici, bývalý pasáček skotu soudruh Nikita Chruščov.
Během války působil mezi vojáky jako komisař Rudé armády. Jeho syn Leonid zmizel a vyrojilo se množství spekulací o jeho konci. Žádná z nich ovšem nebyla potvrzena. Po válce byl Nikita Chruščov povolán zpět do Moskvy, kde se vetřel do nejbližších kruhů Stalina a stal se jeho oblíbeným šaškem během nočních pijatik.
Když 5. března 1953 Stalin zemřel, vypukla rvačka o moc i o život. Chruščov, Malenkov, Berija. Tři komunističtí vrahouni se do sebe pustili ještě nad teplou mrtvolou netvora. Vítězem se stal outsider Nikita Chruščov. Berija skončil s kulkou v týlu a Malenkov přežil odsunutý kamsi na spodní příčky stranického žebříčku.
Na XX. sjezdu sovětských komunistů v únoru 1956 Chruščov už jako hlava SSSR odpálil mezi svými soudruhy bombu. Projev, ve kterém odhalil Stalinův kult osobnosti, jeho brutální praktiky a vraždy poctivých soudruhů a funkcionářů. Hladomor, obrovské ztráty v období Velké vlastenecké války a další miliony obětí Velkého teroru.
Samozřejmě, že taktně pomlčel o své roli věrného pomocníka řezníka Stalina, o obdivu, věrnosti a poslušném plnění jakýchkoliv rozkazů největšího génia lidstva. I přesto se komunistům zhroutil svět. Nejen těm ruským. Českoslovenští komunističtí patolízalové reagovali jednomyslně souhlasně jako vždy a pár měsíců hotové sousoší na Letné začali s velkým úsilím bourat. Miliony obrazů a plakátů Stalina byly velmi opatrně odstraněny na půdy a do sklepů stranických sekretariátů, protože co kdyby ….. soudruzi nikdy neví.
Chruščov s viceprezidentem Richardem Nixonem, 1959
Na konci padesátých let navštívil Chruščov nepřítele míru a socialismu USA, aby tam osobně vysvětlil svoji vizi budoucnosti světa.
„Mohu prorokovat, že vaše vnoučata v Americe budou žít v socialismu. Naše přesvědčení je, že dříve nebo později kapitalismus ustoupí socialismu. Ať už se vám to líbí nebo ne, historie je na naší straně. Pohřbíme vás.“
Amerikou byl okouzlen a během jeho pobytu se mu hosté snažili ukázat co nejvíc. Největší zájem měl sovětský vládce o návštěvu Disneylandu, což mu z bezpečnostních důvodů rozmluvili.
I přes všechen ten bolševický balast frází a vyhrožování byl samozřejmě ohromen rozdílem mezi Amerikou a Sovětským svazem. Nejvíc ho zřejmě na základě zkušeností z hladomoru, na kterém se podílel, uchvátily lány kukuřice. Rozhodl se, že nasytí svůj národ a stane se sovětským spasitelem. Nikita rozhodl, všichni jednomyslně souhlasili a najednou byla kukuřice všude. Uvědomělí soudruzi zařadili kukuřici na svůj každodenní jídelníček a rozpoutali tak po Velké říjnové socialistické revoluci i revoluci kukuřičnou.
Druhá a poslední návštěva Chruščova v USA proběhla v září 1960. Sám se jmenoval vedoucím sovětské delegace v OSN, přestože nedostal pozvánku. V debatě odsuzující imperialistický kolonialismus mu filipínský delegát předhodil země východní Evropy, které jsou koloniemi SSSR od konce války. Což Chruščova natolik rozzuřilo, že konečně ukázal svoji pravou tvář. Filipínce seřval, že je „podlézavým lokajem amerických imperialistů“ jako kdyby byl na nějaké schůzi komunistů v Moskvě. Poté si zul botu a začal s ní mlátit do řečnického pultu, což vyděsilo i jeho vlastní soudruhy v delegaci, kteří byli jistě zvyklí na ledacos.
Okamžitě se začala šířit vysvětlení a všelijaké zvěsti, zda to bylo zinscenované a dopředu připravené nebo to byl přirozený projev vrcholného komunisty, kterému někdo dokázal oponovat.
V Kremlu dál probíhaly čistky, střídání komunistů ve funkcích, odstraňování podezřelých a paranoidní vztahy s novými, vyzdviženými k moci. Ve světě mezi tím proběhlo Maďarské povstání, krvavě potlačené právě sovětskými tanky. 9. dubna 1960 došlo k sestřelení špionážního letadla U-2 a vypukla berlínská krize. Studená válka mezi velmocemi eskalovala Karibskou krizí a smlouvou o zákazu jaderných zkoušek.
Chruščov a John F. Kennedy, Vídeň, červen 1961
Jenže to už se éra Stalinova kumpána, reformátora stalinismu a milovníka kukuřice chýlila ke konci. K moci se drali noví, mladší, kteří politiky uvolňování a bratříčkování se s vrahy z Wall Streatu měli dost.
Převrat v Kremlu chystala skupina vedená Leonidem Brežněvem, podporovaná špičkami KGB.Chruščov se nijak nebránil, nechtěl přežívat někde v gulagu nebo skončit v mučírnách tajné policie, a proto výměna na trůnu proběhla celkem v klidu. Podal rezignaci ze zdravotních důvodů, dostal byt, daču a důchod 400 rublů. Jako jeden z mála přežil ve všech funkcích éru stalinismu, dvakrát se podíval do Spojených států, jenom ten Disneyland nestihnul.
Zemřel ve věku 77 let na infarkt 11. září 1971. Žádný státní pohřeb, žádné uložení mezi soudruhy u Kremelské zdi. Jen obyčejný hrob na Novoděvičím hřbitově.
Zdroje:
