Článek
Ruský diktátor a tyran gruzínského původu Josif Vissarionovič Džugašvili známý jako Stalin zemřel 5. března 1953. Zanechal za sebou zbídačelou zemi a několik milionů mrtvých. Zařadil se tak po bok dalších masových vrahů dvacátého století, jako byl Adolf Hitler v Německu nebo Pol Pot v Kambodži. Během jeho pohřbu o čtyři dny později zemřelo dalších několik tisíc lidí ušlapáním nebo udušením. Vrah zabíjí i po smrti.
Autor: Piotrus / Commons Wikimedia / volné dílo
Nevraždil jen v Sovětském Svazu, jehož je dnešní Rusko nástupnickým státem, ale po celém světě. I v tehdejším Československu. Jednou z jeho obětí byl paradoxně i autor největšího vrahova pomníku na světě.
K sedmdesátým narozeninám Stalina se chtěli českoslovenští bolševici předvést, protože v rektálním alpinismu byli mistry nad mistry. A tak v únoru 1949 rozhodli o postavení majestátního památníku. Samozřejmě okamžitě vznikla koordinační komise a odborná porota, která připravila zadání i lhůtu k odevzdání návrhů. Z šedesáti vybrali sousoší sochaře Otakara Švece a architektů Jiřího a Vlasty Štursových.
Verdikt porotců zněl:
„Z ideologického hlediska je tento návrh jediný, který spojuje osobnost vůdce pracujícího lidu a vedoucí osobnost celého pokrokového světa, osobnost generalissima J. V. Stalina, jasně s lidem.“
Tehdy samozřejmě Otakar Švec nemohl tušit, že už nic dalšího nevytvoří a výhra v soutěži o Stalinův pomník se pro něho ve skutečnosti stane danajským darem. Zaplatí za něj vlastním životem.
neznámý autor, Wikimedia Commons
Celá ta ohavnost zaměstnávala stovky dělníků a stála astronomických 130 milionů korun. Švec téměř denně docházel na staveniště a sledoval postupující práce.
Když už bylo jasné, že dílo spěje do finále, vládní výbor plánoval jak provést slavnostní odhalení. Otakar Švec jako autor u toho samozřejmě neměl chybět. Když pro něj 20. dubna 1955 poslali, nebyl k nalezení.
Žádný z jeho přátel Švece několik týdnů neviděl, takže příští den šla dvojice policistů přímo do jeho bytu. V kuchyni – na stejné pohovce, na které před rokem 20. dubna 1954 ukončila svůj život jeho žena Vlasta, našli mrtvého sochaře, jehož ostatky už jevily známky rozkladu.
Několik týdnů nezvěstný třiašedesátiletý muž, kterého příslušníci Veřejné bezpečnosti našli 21. dubna 1955 mrtvého v pražském bytě, byl skutečně Otakar Švec Za několik dnů – 1. května 1955 – nesměl chybět při slavnostním odhalení svého celoživotního a zároveň posledního díla.
„Odcházím za svou ženou Vlastou a veškerý svůj majetek odkazuji včetně poslední splátky za pomník Stalinův v Praze osleplým ve válce vojínům. Činím tak po zralé úvaze a přeji si, aby to bylo také vykonáno… Tuto závěť píši beze svědků, abych na sebe neupozornil. Obnos na prostou kremaci vezměte z peněz u mne nalezených, ostatní nechť je zaplaceno z mého zbývajícího konta za pomník Stalinův.“
Vlastní rukou psaná poslední vůle nesla datum 3. března 1955, byla zalepena v bílé obálce a objevena v kapse saka, které viselo na opěradle židle.
Závěť, dveře utěsněné zevnitř srolovanými dekami, uspávací prášky, vypnutá elektřina, puštěný kohoutek plynového sporáku jednoznačně ukazovaly na sebevraždu.
Zvěst o sochařově tragédii se okamžitě dostala k šéfovi vládního výboru Václavu Kopeckému. Vzápětí byl vydán pokyn, aby o jeho smrti nevyšel v novinách ani řádek.
A tady začíná ta záhada kolem data úmrtí. Wikipedie uvádí dva termíny. 4. dubna nebo 3. března 1955. Což je rozdíl měsíce.
Ve své knize Gottland uvádí autor na str. 88 (české vydání z roku 2007), že dle spisu StB, který prostudoval, zemřel Švec 3. března. Bezpečnost jej našla v bytě otráveného plynem až 21. dubna 1955. Píše také, že nikde nenašel zdroj, který by vysvětloval udávání data 4. dubna v pozdějších encyklopediích.
Veřejnost si jeho sebevraždu spojovala samozřejmě s tím obludným monstrem. Otakar Švec si vzal život, protože se nemohl vyrovnat se svým dílem. A policejní složka s nadpisem „Sebevražda akademika Švece“ zmizela v archívu na dlouhých padesát let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Otakar_%C5%A0vec_(socha%C5%99)
