Článek
Tím dnem se z něho stal psanec a oblíbená figura všech lovců válečných zločinců, historiků a záhadologů. Martin Borman zmizel, jako by se do země propadl.
Bývalý Hitlerův tajemník a vedoucí hlavní kanceláře NSDAP patřil mezi nejmocnější nacistické pohlaváry. Svoji kariéru začal jako vedoucí skupiny bývalých vojáků, která měla hlídat volnou hranici s Polskem. Ve čtyřiadvaceti byl odsouzen za napomáhání k vraždě na jedenáct měsíců. Jeho komplic dostal deset let. Byl to později nechvalně proslulý Rudolf Höss.
V necelých třiceti letech se oženil s Gerdou Buchovou, příkladnou árijkou a uvědomělou nacistkou. Měli spolu devět dětí, ale jistou „proslulost“ získal pouze prvorozený syn Martin Adolf Bormann. Otec zmizel oné květnové noci roku 1945, matka zemřela na rakovinu o rok později.
Na rozdíl od svého otce Bormanna staršího, fanatického nepřítele křesťanství se synek Martin Bormann mladší stal knězem. Jako řeholník v kongregaci Misionářů Nejsvětějšího Srdce působil na misiích v Kongu. Později vystoupil z řádu a oženil se.
V roce 2011 byl mladší Bormann obviněn bývalým žákem katolické internátní školy, že ho jako dvanáctiletého znásilnil. V šedesátých letech tam působil jako pedagog a kněz. Několik dalších ho obvinilo z fyzického násilí a týrání. Bormann junior samozřejmě vše popřel. Jako pedagog byl velmi neoblíbený a studenti se ho prý báli.
V tomto se podobal svému otci. Neukojitelné ambice Bormanna staršího a schopnosti využívat a manipulovat s lidmi mu nadělaly množství nepřátel včetně takových osob jako byl Hermann Göring a Heinrich Himmler. Nelichotivě se o něm vyjadřovali všichni, kteří s ním byli ve styku. Od sekretářky až po řidiče.
V roce 1941 převzal kontrolu nad Hitlerovou osobní kanceláří. Organizoval schůzky, měl přístup k veškeré Hitlerově korespondenci a rozhodoval o tom, kdo se k němu dostane a kdo ne.
Hitler byl pro staršího Bormanna nejvyšším božstvem. Snažil se ho uctívat i podlézat mu, při každá příležitosti. Když obědval se svým vůdcem, který byl vegetarián, i Bormann si „pochutnával“ na vegetariánském menu, které vychvaloval do nebes. Přesto že byl silný kuřák a rád se napil, v přítomnosti Hitlera si nikdy nezapálil. Kde jakou, třeba i bezvýznamnou větu svého pána si zapisoval, aby ji později použil v některém nařízení nebo vyhlášce.
V dubnu 1945 se mu podařilo z vedení odstranit i Göringa. Po vůdcově sebevraždě se mu zhroutil svět. Pokusil se z berlínského bunkru utéct. Poté, co se dostal ven v jeho blízkosti vybuchl dělostřelecký granát a všichni si mysleli, že zemřel.
Z ostřelovaného Berlína se snažily dostat tisíce lidí. V malých skupinkách nebo sami, prchali ulicemi a tunely metra. V jedné takové skupině byl i Martin Bormann starší.
Nedaleko stanice metra Lehrtert se rozhodli běžet na východ. Sutiny domů jim poskytovaly úkryt a možnost, dostat se nepozorovaně ze sovětského obklíčení.
Arthur Axmann, mládežnický vůdce, který přišel na východní frontě o pravou ruku utíkal stejným směrem. Za železničním mostem narazil na dvě mrtvá těla. Stopy po zranění neviděl, usoudil tedy, že se oba muži otrávili. V jenom z nich bezpečně identifikoval Vůdcovu pravou ruku, Martina Bormanna staršího.
Jenže Axmannovi, kterého zajali a vyslýchali nikdo nevěřil. Vznikla legenda o prchajícím a skrývajícím se Bormannovi. V Norimberku byl za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti odsouzen v nepřítomnosti k smrti. Mezi tím přicházely „zaručené zprávy“ o jeho pobytu v Tyrolsku, Římě, Buenos Aires nebo v klášteře kdesi v Andách.
Teprve v roce 1972 byly jeho ostatky nalezeny v západním Berlíně a pomocí testů DNA potvrzena jeho identifikace. Bormann starší spáchal sebevraždu 2. května 1945 otravou amoniakem, když se pokoušel uprchnout před sovětskými vojáky.
Verze Arthura Axmanna se nakonec ukázala jako pravdivá.
Zdroje:
