Článek
Později ve svých „životopisech“ uváděl, že v divadle hrál.
Vyhrál konkurz na hlasatele v brněnském rozhlase, na čemž měla největší poddíl StB, se kterou už byl v úzkém kontaktu. Po večerech vystudoval střední školu a v roce 1967, už jako dobrovolný spolupracovník, si vybral krycí jméno Ulyxes. O rok později už byl příslušníkem rozvědky na plný úvazek.
„Ulyxes“ je latinskou variantou řeckého jména Odysseus. Ten se po vyhrané trojské válce vrací domů na Ithaku, ale cesta se protáhne na deset let. Jestli instalatér Minařík vnímal sebe sama jako antického hrdinu Odyssea, potom to byl pro tajnou komunistickou policii ten správný týpek.
Následovalo školení a čtyřletý výcvik v přísném utajení, než byl nasazen jako falešný emigrant do Rádia Svobodná Evropa.
Jedním z míst, kde se „připravoval“ na svoji životní roli, byla malá vesnička Veselí na Moravě.
Podle pamětníků dojížděl Minařík do vesnice v letech 1967 a 1968. Bydlel v chalupě u Marie Konečné, kde se měl učit německy. Přijížděl pravidelně každý týden se svojí přítelkyní a partou kumpánů. Aby se sžil s vesničany, což byl možná jeden z úkolů jeho „řídícího orgána“, našel si postiženého Miloše. Byl to jediný člověk z Veselí, který byl ochotný se s ním stýkat. Miloš žil dost osaměle. V řeči zadrhával, měl ochrnutou jednu ruku a byl rád, že má kamaráda z města.
Příprava k vyslání do Mnichova trvala několik let i v době Pražského jara. Takže bez ohledu na politické změny rozvědka jela dál podle svého. V ní se o socialismu s lidskou tváří nediskutovalo. Třetího září 1968 Minařík odjel do Vídně s jasnými úkoly. Tam si jej vybral bývalý ředil RFE Firt jako novou a mladou posilu do českého vysílání.
Přestože Minaříkovo sedmileté působení ve Svobodné Evropě bylo provázeno množstvím skandálů, nevzbudil u kolegů a nadřízených žádné podezření. Vykrádal zásuvky u psacích stolů, často pil v důsledku osobních problémů a vše vyvrcholilo hodně podivnou autonehodou. A k tomu všemu se musel potají a nenápadně scházet s pracovníky čs. rozvědky a vymýšlet způsob, jak vyhodit do vzduchu pět vysílacích stanovišť Svobodné Evropy. Což byl mimochodem Minaříkův vlastní nápad, který už připadal šílený i samotným estébákům.
Zkrátka jak pěl Josef Laufer, „Do pupku hadího jim hrábl, a sedm let vypíjel prolhanou žluč. Ty svobodný rádio, už dech ti zchladl, od našich hrdinů pravdě se uč!“
Dne 28. ledna 1976 oznámil československý tisk návrat agenta nasazeného do Svobodné Evropy. Byl představen jako kapitán Minařík. Přijel do Prahy už před dvěma dny, aby se stihnul naučit své vystoupení před televizními kamerami.
Do budovy Svazu československých novinářů bylo pozváno 137 zpravodajců ze šestnácti zemí dychtivých informací o „prohnilé tváři stanice Svobodná Evropa i celé československé emigrace“.
Jakmile odezněla největší vlna zájmu o rozvědčíka, byl odeslán do Kyjeva ke studiu ekonomie. Po návratu ho soudruzi dosadili do redakce časopisu ministerstva vnitra Signál a později se stal členem širšího vedení Komunistické strany Československa.
Po „sametové revoluci“ odešel nebo byl odejít Minařík ze státních služeb a stal se soukromým podnikatelem. Díky stotisícové injekci od KSČ založil bezpečnostní agenturu „Min“. Soudružská pomoc nezná mezí.
A pak už to šlo s rozvědčíkem-podnikatelem jenom z kopce. Na jedné straně soudní řízení ohledně aktivit ve Svobodné Evropě. Na straně druhé jeho podivné zapletení do zřícení letounu Cesna do švýcarského jezera.
V roce 1996 zinscenoval dopravní nehodu na Ukrajině a od pojišťovny se dožadoval vyplacení 40 milionů korun za náklad optického vlákna. Za tento pojišťovací podvod dostal čtyři a půl roku natvrdo. Po odvolání mu trest zvedli na šest let do vězení s ostrahou.
Ani další léta nebyla procházkou růžovým sadem. V roce 2015 se pokusil o sebevraždu, která dopadla tragikomicky jako všechno, na co sáhl. Nejenže se netrefil, ale navíc byl opět obžalovaný za nedovolené ozbrojování. Zbraň, kterou na jednom z brněnských hřbitovů použil k ukončení svého bídného života, neměl registrovanou. Takže další čtyři měsíce za mřížemi.
Celou situaci agent vysvětlil po svém:
„Na dveřích bytu jsem našel nejprve sáček s náboji, potom sáček s pistolí. Ztratil jsem nad sebou kontrolu. Řekl jsem si, že je to nějaký vzkaz, ale nevěděl jsem od koho. Je pravda, že jsem v životě poznal mnoho lidí, kteří by se mi chtěli mstít.“
A tak skončil agent Minařík, chlapík statečný, jako pomatený nemajetný stařec, dožívající své dny v sociálním bytě Červeného kříže.
Zdroje:
