Článek
Ta hájenka musí být prokletá. Přitom leží v nádherném koutě západních Čech. V lese Lipovka u obce Nekrmíře, mezi Plzní a Plasy. Asi deset minut pěší chůze jsou od sebe vzdálená dvě místa. Lesní kaplička v dost neutěšeném stavu a výletní restaurace Lipovka. Ta je naopak ve stavu velmi utěšeném.
Kdysi obora patřila hraběti ze Schönbornu, který v ní onen zlověstný den, 13. září 1884, pořádal pro své přátele lovecký hon. Mezi pozvanými byla i hraběnka Teresie z Lažan s manželem hrabětem Klementem Kerssenbrockem. Krátce poté, co se pozdravili s ostatními hosty, byla hraběnka trefena do břicha. Několik hodin ležela postřelená v lese a po přenesení do nedaleké hájovny druhého dne zemřela. Hlas lidu ihned po události nemluvil o nešťastné náhodě ale o vraždě. Do krásné hraběnky se prý zamiloval synek hostitele a když jeho návrhy odmítla, využil situace při honu.
Jako připomínku oné tragédie nechala rodina postavit na místě události kamennou lesní kapličku, která tam stojí dodnes.
V březnu 1951 v opuštěné hájence, kde před 67 lety vydechla naposledy krásná hraběnka, vypukl požár. Na spáleništi policisté nalezli ohořelé lidské tělo. Pitva potvrdila, že se jednalo o muže ve věku kolem 60 let. Příčinou smrti bylo uhoření zaživa.
Na místě bylo několik drobností, které oheň nedokázal roztavit. Střepy ze skel brýlí, přezka z boty a kovová výztuha límečku od košile. A také část řetízku na krku nebožtíka.
V osamělé pískovně, kam chodily zamilované páry a děti sbírat písek na drhnutí pánví a hrnců, našly v písku lidskou nohu. Jak se později ukázalo, patřila ženě ve věku kolem třiceti let. V ústech měla roubík a kolem krku pevně utažený provaz. Nález byl necelých deset kilometrů od vypálené hájenky.
Podle neobvyklé zubní výplně se po mravenčím pátrání dostali k plzeňskému dentistovi, pro kterého už nebylo těžké najít v záznamech její majitelku. Byla jí Renata Balleyová, která společně s otcem, matkou a dvanáctiletou Danielou chtěla emigrovat na Západ. Úvaha, že ohořelé ostatky v hájence by mohly patřit jejímu otci Emanuelu Balleyovi, se ukázala jako správná.
„Strýček“ Hubert Pilčík, jak mu mnozí říkali, byl zatčen ve svém domě 6. září. Ti, kteří ho znali o něm mluvili jen v dobrém. Laskavý a přátelský důchodce, který se rád toulal přírodou, sbíral a sušil bylinky, miloval švitoření ptactva.
Jeho druhá tvář byla tváří sadistického vraha. Jako placený převaděč lidí, kteří chtěli z komunistického Československa utéct do západního Německa, své klienty vraždil a jejich majetek si ponechal. Dvanáctiletou Danielu několik měsíců znásilňoval v kozím chlívku. Dívka byla přivázaná ke dřevěné desce a hlavu jí zavíral do bedny vycpané hadry, aby nebylo slyšet její křik a pláč.
Byl obviněn „pouze“ z pětinásobné vraždy a množství dalších zločinů. Dne 9. září 1951 spáchal ve své cele ve věznici Plzeň-Bory sebevraždu. Oběsil se na oprátce vyrobené ze dvou kapesníků.
Sebevražda to byla od počátku podezřelá. Omylem prý dostal dva kapesníky, které mohl použít jako škrtidlo. Podle pitevního protokolu se ale nemohl sám uškrtit Byl oběšen. S největší pravděpodobností to udělali samotní bachaři.
Jeho hlava byla oddělena od těla a naložena do lihu. Kdo dal k takovému úkonu příkaz se zjistit nepodařilo. Dodnes je uložena v pražském Muzeu Policie ČR.
Dům Huberta Pilčíka v Senci byl dlouho prázdný. Nikdo ho nechtěl koupit, nikdo se tam nechtěl nastěhovat. Byl prokletý jako hájenka Lipovka. Lidé se báli nejen stavby samotné, ale i místa a ulice, ve které stál. Nakonec ho koupil ten, který Pilčíka odhalil a vyšetřoval. Kriminalista Jan Znamenáček.
Zdroje:
