Globální ekonomika ve stínu války: Tři scénáře MMF pro váš byznys

Vydání dubnového reportu World Economic Outlook (WEO) 2026 od Mezinárodního měnového fondu (MMF) se v ekonomických kruzích očekávalo s napětím, jaké nepamatujeme od finanční krize v roce 2008 nebo od propuknutí covidové pandemie v 2020. Tento report totiž není jen souborem suchých statistik o ekonomickém růstu, cenách surovin a inflaci. Pro mnoho rozhodovatelů je to mapa i kompas v jednom, a tentokrát je mapa plná varovných signálů a kompas neukazuje žádný jednoznačný směr.

World Economic Outlook je vlajkovou lodí MMF, vydávanou dvakrát ročně. Jeho účelem je poskytnout čtenářům komplexní analýzu světové ekonomiky, předpovědět budoucí vývoj a identifikovat rizika, která by mohla ohrozit globální ekonomickou stabilitu. Vlády podle něj upravují rozpočty, centrální banky kalibrují úrokové sazby, nadnárodní korporace plánují svou obchodní strategii a investice. Naopak manažeři běžných firem často ani netuší, že něco takového vůbec existuje a je zdarma přístupné všem.

Letošní dubnový report nese podtitul „Globální ekonomika ve stínu války,“ kterýžto název s brutální přesností odráží nepříjemnou realitu. Totiž, geopolitické napětí v Perském zálivu není jen lokálním problémem. Dlouhý a zlověstný stín konfliktu dopadá na světovou ekonomiku a  může za prudký růst cen energií a nestabilitu globálních dodavatelských řetězců. Krátkodobě jsou nejvíce zasaženy některé asijské země jako

Report se jako vždy zabývá širokou škálou témat- od digitálních měn po demografické změny. Ale pro státy a firmy a jejich strategické plánování je kritická především první kapitola, která se detailně věnuje geopolitickým rizikům a nabízí tři krizové scénáře konfliktu v Perském zálivu, což je oblast zásadní nejen pro energetické suroviny jako jsou ropa a zemní plyn, ale i pro základní suroviny pro chemický průmysl a výrobu hnojiv, bez kterých hrozí především v chudých zemích doslova hladomor!

A kapitola rozhodně není poslem dobrých zpráv a prostřednictvím scénářů vývoje na roky 2026 a 27 nabádá státy i firmy, aby se nespoléhaly na „základní“ scénář rychlého ukončení konfliktu, ale aktivně se připravovaly i na „pesimistickou“ a dokonce „katastrofální“ budoucnost.

Ve světle eskalace konfliktu z posledních několika hodin se jedná o „optimistický“ scénář, který sice počítá s mírným zhoršením oproti předchozím prognózám, ale rozhodně se nejedná o katastrofu. Předpokládá, že konflikt v Perském zálivu se podaří relativně rychle ukončit mírovou dohodou a otevřením námořních cest. Výroba a přeprava surovin se do poloviny roku stabilizují a ceny sice zůstanou nad lednovou úrovní, okolo 80 dolarů za barel, ale nebude to nic, co by globální ekonomika nedokázala zvládnout.

Tento scénář už je o poznání pesimističtější a počítá s vleklým konfliktem, narušením dodávek energií po celý zbytek roku 2026 a trvalým tlakem na růst cen až ke 100 dolarům za barel, výrobních nákladů a následně i inflace. Dojde k poměrně znatelnému zpomalení globálního růstu o 0,6 % a některé země se překlopí do recese.

Tento scénář znamená „pravděpodobný příchod“ globální recese, která je definována jako globální růst pod 2 %. Od roku 1980 se svět ocitl v podobné situaci jen 4× a vždy to bylo kvůli katastrofám typu světová hospodářská krize v roce 2008 nebo Kovid19. Vleklý konflikt provázený blokádou Hormuzského průlivu, bombardováním výrobních kapacit států Perského zálivu a dramatickým nedostatkem paliv, hnojiv a některých surovin povede k prudkému růstu cen energií (až 160 % oproti lednu 2026), který se promítne do růstu inflace a současně se významně ochladí poptávky se všemi negativními důsledky pro zaměstnanost a ochotou spotřebitelů utrácet a firem investovat.

Pro management je obtížné se paralelně adaptovat na tři různé scénáře vývoje. Každý totiž vyžaduje zcela odlišnou strategii.

Pokud se naplní základní scénář a firmy budou čelit sice prudkému, ale jen krátkodobému růstu nákladů, musí manažeři zvolit optimální nákupní strategii z hlediska cenotvorby: Pokrýt zvýšené náklady z vlastní marže, nebo je přenést na zákazníka? Pokud totiž ceny zvýšíte, riskujete ztrátu tržního podílu ve prospěch konkurence, která se rozhodne „zatnout zuby.“ Pokud naopak vezmete zvýšení na sebe, utrpí krátkodobá profitabilita (i cena akcií na burze). Francouzi tomu poeticky říkají vybírat mezi morem a cholerou.

Střednědobé, poměrně výrazné zdražení vyžaduje aktivní řízení cenového rizika. Pokud máte opravdu vysoké marže, můžete to vzít na sebe, ale většina podniků volí kombinaci přenosu na koncového zákazníka prostřednictvím dobře nastavených cenových doložek a zajištění stabilních cen na komoditních burzách. Velký problém mají naopak firmy, které ve smlouvě souhlasily s „pevnou a nepřekročitelnou“ cenou na delší období, a také firmy s cenově citlivými zákazníky, kdy i malý nárůst ceny vede k prudkému poklesu poptávky. Angličané těmto situacím říkají krvavá lázeň, protože se bude v rámci dodavatelského řetězce tvrdě vyjednávat o každou korunu. Platí totiž, že každá koruna navýšení znamená čistý zisk pro dodavatele a čistou ztrátu pro zákazníka.

Nejnebezpečnější je samozřejmě katastrofický scénář v podobě stagflační recese, která kombinuje hospodářský pokles s vysokou mírou inflace. Svět tyto situace zažil již několikrát a nikdy to nebyl hezký obrázek, protože firmy se ocitají mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně jim raketově rostou ceny vstupů a pokud nezdraží, zkrachují. Na druhé straně podniky čelí slábnoucí poptávce zákazníků, kteří kvůli nezaměstnanosti i negativním očekáváním odmítají utrácet. V tomto scénáři často nejde o růst, ale o čisté přežití, zajištění likvidity a radikální osekávání nákladů.

Manažerská teorie i zdravý selský rozum velí, aby vedení firem nesedělo se založenýma rukama a nečekalo, který scénář se nakonec naplní. Manažeři musí začít okamžitě jednat. Samozřejmě, strategická a často emocemi nabitá diskuse o nepopulárních krocích, jako je zdražování, propouštění nebo omezení investic, není nikdy nic příjemného, ale v dnešní situaci jednoduše nemáte na výběr. Slovy generálního ředitele z filmu Margin Call: „Jsou jen tři způsoby, jak vydělat peníze – být první, být nejchytřejší nebo podvádět. Já nepodvádím. A i když si myslím, že tu máme spoustu chytrých lidí, je pořád nejjednodušší být první!“

Takže, jak na to? Sestavte mezioborový tým, jehož úkolem nebude předpovídat budoucnost, ale připravit akční plán pro každý z výše uvedených scénářů. Následně proveďte stress-test vlastních marží i finančního zdraví klíčových dodavatelů a zákazníků. Spočítejte si, co s vaším hospodařením udělá ropa za 80, 100 nebo dokonce 150 dolarů a s tím spojený nárůst cen vstupních surovin. Zamyslete se, co pro vás znamená pokles poptávky o 5, 10 nebo 20%. Vytáhněte z archívu všechny smlouvy a podívejte se na cenové doložky, doložky vyšší moci i na možnost smlouvu řádně nebo mimořádně vypovědět. Pokud stojíte tváří tvář nevýhodné smlouvě, která nedává ekonomický smysl, otevřete jednání co nejdříve, dokud je ještě na trhu relativní klid. Vyjednávat za dunění kanonů totiž často připomíná známé „zoufalí lidé, dělají zoufalé věci.“ Svou strategii neustále adaptujte na měnící se kontext - musíte vědět, kam jdete, ale jak se tam dostanete, to závisí na aktuální situaci!

International Monetary Fund (2026) World Economic Outlook: Global Economy in the Shadow of War.

Jeyaretnam, Miranda (2026) How Trump’s War With Iran Is Impacting Asia’s Economy—and Why That Matters for the World, Time, dostupné na: https://time.com/article/2026/03/16/us-israel-iran-war-trump-asia-economy-oil-energy-inflation-recession/

Margin call (2011), film.