Vtlavská filharmonie: Překonáme světový rekord překročení rozpočtu?

Vltavská filharmonie má být jednou z nejvýznamnějších veřejných staveb v Praze od roku 1989 a také pomníkem, který si vysnili pražští politici. Má dát městu špičkový koncertní sál, stát se novou dominantou a zároveň nastartovat proměnu Bubnů-Zátor. Podle současného harmonogramu má samotná výstavba začít v roce 2028. Jenže ještě než se koplo poprvé do země, vystoupaly náklady do tak závratných čísel, že je namístě položit si nepříjemné otázky: Dokážeme realisticky odhadnout, kolik bude výsledná stavba stát? Potřebujeme vůbec Vltavskou filharmonii (za tyhle peníze)? Můžeme si ji dovolit? A podaří se nám překonat světový rekord v překročení rozpočtu na hudební stánek?

Podle veřejně dostupných údajů pracovala v roce 2021 oficiální dopadová analýza s investičním rozpočtem 6,1 miliardy korun bez DPH. Z toho přibližně 800 milionů připadalo na přípravnou fázi a 5,3 miliardy na stavební práce. Byl to samozřejmě předběžný odhad založený na stavebním programu, nikoli na hotovém architektonickém návrhu.

Po soutěži v roce 2022 už město uvádělo 9,4 miliardy korun jen za samotnou budovu. V září 2024 se odhad zvýšil na 11,65 miliardy a dnes oficiální web Vltavské filharmonie uvádí 11,98 miliardy za budovu a 4,98 miliardy korun za dopravní infrastrukturu a úpravy okolí, celkem tedy 16,96 mld Kč. Jinými slovy, už jsme téměř na trojnásobku, a to jsme ještě ani nezačali stavět!

Už při přechodu k vítěznému návrhu v roce 2022 město vysvětlovalo tehdejší zvýšení ceny přibližně z jedné třetiny inflací, z jedné třetiny výjimečností řešení včetně veřejně využívané střechy a z další části zvětšením podlahové plochy o 16 procent. I v další fázi Praha vysvětluje růst ceny změnou rozsahu projektu a přidáním dalších prostor, zdražením stavebních prací a materiálů, dopracováním konstrukčních a technických řešení, potřebnými infrastrukturními pracemi.

Zvýšení o 10,86 miliard už v přípravné fázi bere nejen laikovi dech! Ale mohu laskavého čtenáře uklidnit, že jsme zdaleka neskončili! Křišťálová koule říká, že k dalšímu skokovému navýšení dojde v průběhu tendru. A až začnou stavební práce, objeví se milion a jeden dalších problémů, „které přece nemohl nikdo očekávat“: špatně odhadnuté podloží, technické problémy, zpoždění, růst cen materiálů, změny požadované zadavatelem, problémy s akustikou, zastarání materiálů a vybavení … . A všechno bude potřeba zaplatit.

A jak to vím? Protože podle podobných not, abychom zůstali u hudební metafory, totiž probíhají stavby většiny ikonických hudebních staveb. A neuvěřitelné překročení rozpočtu a zpoždění nikoho netrápí. Vždyť politici, kteří to schvalovali, tam už dávno nejsou, a ti, kteří jsou právě u moci, „to přece teď nemohou zastavit, takže je potřeba někde v rozpočtu najít další a další miliardy.“

Návrh vždy začíná s vysokým, ale akceptovatelným rozpočtem. Hlavní argument je, že „tuto stavbu potřebujeme a něco takového nestavíme každý den, takže jsme ochotni si připlatit, aby to nejen plnilo funkci, ale i vypadalo reprezentativně.“ První číslo je sice vycucané z prstu, ale na politickou diskusi a schválení záměru projektu to stačí.

Britské ministerstvo financí pro tento postup použilo termín optimistické zkreslení (optimism bias), kdy žadatelé jsou v prvních odhadech systematicky příliš optimističtí ohledně nákladů, termínů i přínosů projektu. Dalším „podrazem“ je tzv. účelové zkreslování dat (strategic misrepresentation), tedy pokušení na začátku ukázat nižší náklady a vyšší přínosy, protože takový projekt se snadněji schválí. To je ostatně pochopitelné, protože kdyby řekli lidem pravdu, otřískali by jim to všichni o hlavu.

Následně se pak projekt „zpřesňuje.“ To znamená, že si někdo dá tu práci, aby opravdu spočítal, kolik to bude asi stát. Paralelně s tím se však objevují nové potřeby, požadavky a nutné infrastrukturní zásahy, takže částka skokově roste. V tuto chvíli jsou však už peníze vedlejší a všichni se tváří, že se s tím nedá nic dělat, když už jsme to schválili. „Kvůli pár korunám (!) to teď nezastavíme.“

A konečně, exploze nákladů ve třetí fázi, tedy tendru a samotné stavbě, už nemůže nic zabránit, protože rychlík už nabral maximální rychlost a jediným cílem je dovést ho do cílové stanice, ať to stojí, co to stojí!

V této chvíli je růst nákladů pouze trojnásobný, což je v porovnání se zahraniční konkurencí docela slabé. Pokud to Praha myslí s rekordem v oblasti překračování rozpočtu kulturního stánku opravdu vážně, měla by se inspirovat u dvou silných konkurentů: operou v Sydney a Labskou filharmonií v Hamburku.

Sydney Opera House byla v roce 1957 schválena s odhadem sedmi milionů australských dolarů a dokončením v roce 1963. To asi nezní jako nic moc, ale při započítání inflace by to bylo v dnešních cenách asi 250 milionů dolarů a při převodu na reálnou kupní sílu dokonce 1 mld. dolarů. Když se nakonec v roce 1973 Opera otevřela, konečný účet činil 102 milionů. Zadavateli se tedy podařilo překročit původní rozpočet téměř 15krát a tento rekord se zatím nepodařilo nikomu překonat, minimálně v oblasti oper a filharmonií!

Důvodů pro růst nákladů byla celá řada. Za prvé se začalo stavět dříve, než byly vyřešeny klíčové konstrukční otázky. Třeba slavné střešní skořepiny byly spíše návrhem než funkčním technickým řešením. Premiér Nového Jižního Walesu ale chtěl projekt rozběhnout co nejrychleji, aby ho už nebylo možno zastavit. Za druhé se zjistily zásadní problémy s nestabilním podložím a bylo nutno vybudovat asi 700 hlubokých železobetonových pilotů, což jsou hlubinné základové prvky zapuštěné do podloží. Další pokračování stavby si vyžádalo extrémně drahé úpravy, jako dořešení unikátních skořepin, změny v uspořádání hlavního sálu, akustika, interiéry, prototypování konstrukčních prvků. A to vše v kontextu dlouhodobého a vyhroceného konfliktu mezi architektem, stavebníky a státem.

Nakonec se Opera dostavěla extrémně draze a se zpožděním 10 let. Ale z pohledu člověka, který to neplatil, výsledek opravdu stojí za to. Dnes je Opera jedním ze symbolů Austrálie a asi si vůbec nedokážeme představit vítání Nového roku bez ohňostroje nad Operou.

Novější, a Praze možná bližší varování, představuje Elbphilharmonie v Hamburku. Studie proveditelnosti z roku 2005 počítala s celkovými náklady 186 milionů eur, z nichž 77 milionů mělo připadnout na město. V roce 2006 už náklady stouply na 241,3 milionu eur roce 2008 byl jen samotný účet města už 323 milionů. Konečný účet v roce 2013 dosáhl 866 milionů eur, městský podíl pak 789 milionů, tedy desetinásobek původní hodnoty.

Pitva z dílny Hertie School poukázala na zásadní problémy strategie vysoutěžit pevnou cenu v situaci, kdy při podpisu smlouvy byly některé technologické části a rozpočtové položky pouze velmi hrubě odhadnuté a stavělo se současně s projektováním. Každá pozdější změna otevírala prostor pro vícepráce, nároky dodavatele a spory. A to se to pak dodavateli naceňuje, když ví, že jako zadavatel nemáte alternativu a tlačí vás čas i veřejné mínění.

Pozorný čtenář si určitě položil otázku, proč „to šílenství někdo“ v průběhu projektu nezastaví? Odpovědí je fenomén, kterému odborná literatura říká eskalace závazku (escalation of commitment) a utopené náklady (sunk costs), tedy situace, kdy v projektu pokračujeme a utápíme v něm další a další peníze jen proto, že už jsme do něj vložili příliš mnoho peněz, času, reputace nebo politického kapitálu.

Jinými slovy, jakmile už stojí základy nebo skelet, mění se klíčová otázka. Ze „chceme dát X miliard za filharmonii“ na „když už jsme utratili deset, máme utratit dalších deset a dostavět to, nebo těch prvních deset odepsat a nechat na nábřeží torzo, které bude všem připomínat, jak jsme to zkazili?“

U politicky exponovaných staveb je tento efekt mimořádně silný. Projekt se postupně stává symbolem města a  pomníkem jeho vedení. Je „příliš velký na to, aby selhal, a příliš drahý na to, aby se zastavil.“ Pokračovat a utrácet peníze je o to jednodušší, že politik to neplatí ze svého, rozpouštějí se veřejné peníze, které „přece nejsou ničí.“

V Praze ani někteří velmi ostří opoziční kritici nezpochybňují samotnou stavbu. Například tu máme spektakulární nárůst výdajů na řízení projektu. První „politický“ odhad 160 milionů se elegantně překlopil na předpokládanou hodnotu zakázky 370 milionů, a tendr skončil jedinou nabídkou s výsledkem 900 milionů, který byl následně dodatkem snížen na 700 milionů. Ale zastupitelka Kristýna Drápalová ke své kritice jedním dechem dodává: „Stavbu filharmonie podporuji, ale takhle to přeci být nemůže.“ Nemůže, ale je.

Rád bych se mýlil, ale ze zkušenosti mohu čtenáře uklidnit, že nakonec si dodavatel projektových prací celou částku vybere a ještě navýší o dalších 10 %, což zákon umožňuje, aniž by se musel vypisovat nový tendr. Jen se to udělá ve správný moment a mimo pozornost veřejnosti.

Když se na projekt Vltavské filharmonie podíváme realisticky, vykazuje minimálně čtyři podobné rysy jako odstrašující příklady ze zahraničí.

Začínáme nerealisticky nízkým číslem, abychom projekt rychle schválili, a přitom nemáme jasno v technickém řešení ani rozsahu potřebných infrastrukturních prací. Britská vládní metodika proto výslovně požaduje, aby se nákladový odhad u těchto megaprojektů prezentoval vždy jako rozpětí odpovídající míře nejistoty a aby se toto rozpětí zužovalo až s postupujícím dopracováním projektu. Kdyby totiž veřejnost viděla, že se v úvodním návrhu pohybujeme mezi 6 a řekněme 60 miliardami, byla by diskuse úplně jiná.

Rozsah projektu se neustále zvětšuje. Vltavské filharmonii se přidávají sály, zkušebny, sklady, technologie, lepší materiály, bezpečnostní požadavky, akustická opatření, restaurace, cesty, úpravy veřejného prostoru. Zmiňme alespoň originálně pojatou střechu, která je koncipována jako veřejná promenáda, soustava stupňovitých teras, po nichž lze vystoupat od řeky až na vrchol budovy. Dodejme, že každé jednotlivé rozhodnutí může být naprosto oprávněné. Ale výsledný účet doslova vyrazí dech!

Můžeme si být jistí, že se v průběhu realizace objeví další a další problémy a požadavky, které půjdou za zadavatelem. Jakákoli smlouva na pevnou cenu tím ztrácí smysl a pro dodavatele je každá změna vítanou záminkou zvýšit marži. Zákon o Zadávání veřejných zakázek sice stanovuje limity, ale kdo se odváží zastavit stavbu „kvůli pár miliardám navíc?“

U tak komplexního projektu, na který bude vyvíjen tlak ze strany politiků, dodavatelů, veřejnosti musíme předpokládat významná zpoždění. A kdo říká zpoždění, říká vyšší náklady na přerušení stavby, řízení projektu, zařízení staveniště, financování, růst ceny práce i stavebních materiálů, zastarávání technologií. A jak se již stalo dobrým zvykem (řečeno s velkou dávkou sarkasmu), bude jakýkoli výsledek tendru napaden nejdříve u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a následně u soudu, takže se realizace určitě zpozdí. A v nejlepším scénáři (opět hořký sarkasmus), se stavba po pár měsících zastaví (třeba jako oprava Libeňského mostu) a každý měsíc budou naskakovat dodatečné náklady.

Vltavská filharmonie může být skvělá stavba. Praha skutečně postrádá moderní koncertní sál světové úrovně. Jenže, taky to vypadá, že se náklady naprosto vymknuly kontrole a příklady z praxe ukazují, že se musíme obávat další eskalace. Kdo studoval mega-projekty, ví, že současná kalkulace ve výši 16,96 miliardy je pořád jenom hrubý odhad a zbožné přání. Pokud ale bude v pesimistickém scénáři projekt stát 25 miliard, půjdeme do toho? A při 35 miliardách? A 50? A co 60? A jestli si myslíte, že jsem se zbláznil, že tohle se může stát jenom tak chaotickému a neorganizovanému národu, jako jsou Němci, dovolím si připomenout anabázi Tunelu Blanka, kde jsme začínali na 16 miliardách (odhad z roku 2021) a skončili na 43.

Nejde o to projekt Vltavské filharmonie adorovat nebo démonizovat, ale potřebujeme reálná data a realistické scénáře. A musíme se ptát, zda to je ta nejlepší investice, kterou Praha může udělat. Nebo by tyto peníze přinesly větší užitek v oblasti bydlení, dopravě, školách nebo třeba v jiné kulturní infrastruktuře?

Dnes se nacházíme v unikátním momentu, protože stavba začne až za dva roky. Můžeme proto ještě jednou vzít kalkulačku a srovnat náklady s přínosy a také si nalít čistého vína, kolik celá ta legrace může stát v pesimistickém scénáři. U podobných projektů totiž platí okřídlené „pokud se může něco pokazit, tak se to taky pokazí.“ Pořád ještě můžeme měnit rozsah, standard, harmonogram i způsob financování. Jakmile se ale začne stavět, bude už pozdě. Nikdo si nevezme na triko zastavení podobného projektu, bez ohledu na to, kolik to bude nakonec reálně stát.

Dosavadní vývoj naznačuje, že přímý konkurent je spíše Hamburk než Sydney. Ale než se filharmonie dostaví, čekají nás několikery volby, definitivní specifikace, tendr, spory před ÚOHS a soudy, zpoždění, změny, růst stavebnin.

Tak si držme palce, abychom tentokrát nevyhráli ani v Evropě ani celosvětově.

(1) Vltavská filharmonie a Praha

Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha). Vltavská filharmonie – analýza dopadů / ekonomické a investiční podklady. Praha, 2021.

Hlavní město Praha. Vltavská filharmonie – otázky a odpovědi. Materiál k výsledkům architektonické soutěže a aktualizaci investičních nákladů, 2022.

Hlavní město Praha. Vltavská filharmonie má hotovou podrobnou architektonickou studii, připravuje se dokumentace pro povolení.

Hlavní město Praha. Investiční akce v lokalitě Vltavská se budou řešit koordinovaně jako jeden projekt.

Vltavská filharmonie / Hlavní město Praha. Projekt Vltavské filharmonie. Aktuální harmonogram projektu; zahájení výstavby je plánováno na rok 2028 a uvedení do provozu na rok 2033.

Vltavská filharmonie / Hlavní město Praha. Nejčastější dotazy.

Hlavní město Praha. Akční plán v oblasti kultury / strategické materiály hl. m. Prahy.

Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy / Hlavní město Praha. Podklady a usnesení k přípravě Vltavské filharmonie.

Seznam Zprávy. Stavbu filharmonie bude mít pod palcem konsorcium. Tendr narostl o stamiliony.

(2) Sydney Opera House

National Museum of Australia. Sydney Opera House – Defining Moments in Australian History.

Sydney Opera House. Construction Begins.

Sydney Opera House. Utzon Departs the House.

(3) Elbphilharmonie, Hamburk

Freie und Hansestadt Hamburg. Die Elbphilharmonie – wie ein neues Wahrzeichen entstand.

FIEDLER, Jobst; SCHUSTER, Sascha. Public Infrastructure Project Planning in Germany: The Case of the Elb Philharmonic in Hamburg.Large Infrastructure Projects in Germany – Between Ambition and Realities, Working Paper 2. Hertie School of Governance, 2015.

Hertie School. Large Infrastructure Projects in Germany: Between Ambition and Realities.

(4) Překračování nákladů, optimism bias, escalation of commitment

FLYVBJERG, Bent; HOLM, Mette Skamris; BUHL, Søren.“Underestimating Costs in Public Works Projects: Error or Lie?” Journal of the American Planning Association, 2002, vol. 68, no. 3, s. 279–295.

HM Treasury. Supplementary Green Book Guidance: Optimism Bias.

HM Treasury. The Green Book: Central Government Guidance on Appraisal and Evaluation.

Infrastructure and Projects Authority / UK Government. Cost Estimating Guidance.

CANTARELLI, Chantal C.; MOLIN, Eric J. E.; VAN WEE, Bert; FLYVBJERG, Bent. „Characteristics of Cost Overruns for Dutch Transport Infrastructure Projects and the Importance of the Decision to Build and Project Phases.“ Transport Policy, 2012, vol. 22, s. 49–56.

CANTARELLI, Chantal C.; FLYVBJERG, Bent; VAN WEE, Bert; MOLIN, Eric J. E. „Lock-in and its Influence on the Project Performance of Large-Scale Transportation Infrastructure Projects: Investigating the Way in Which Lock-in Can Emerge and Affect Cost Overruns.“ Environment and Planning B: Planning and Design, 2010, vol. 37, no. 5, s. 792–807.

DENICOL, Juliano; DAVIES, Andrew; KRYSTALLIS, Ilias. „What Are the Causes and Cures of Poor Megaproject Performance? A Systematic Literature Review and Research Agenda.“ Project Management Journal, 2020.

JUAREZ CORNELIO, Jose Rodrigo; SAINATI, Tristano; LOCATELLI, Giorgio. „What Does It Take to Kill a Megaproject? The Reverse Escalation of Commitment.“ International Journal of Project Management, 2021, vol. 39, no. 7, s. 774–787.

Department for Transport, UK. TAG Unit A1.2: Scheme Costs.

UK Government / Office of Government Commerce. OGC Gateway Review 5: Operations Review and Benefits Realisation – Guidance and Templates.