Článek
Zrození a šíření husitství
Po upálení Mistra Jana Husa roku 1415 následovalo jeho učení mnoho příznivců. Myšlenky přijímání pod obojí se šířily a vyústily v boje mezi katolíky a kališníky (husity). Začátkem husitských válek bývá označována první pražská defenestrace 30. července 1419, kdy byli protihusitští novoměstští konšelé svrženi z okna radnice. Jedním z čelních účastníků a následným husitským hejtmanem se stal Jan Žižka z Trocnova. Tažení husitů po Čechách vedlo ke střetům s královskými vojsky, které proti nim sice útočily, ale pokaždé marně.
K první změně došlo po založení města Tábora v roce 1420. Husitské oddíly přešly do ofenzívy. Napadaly hrady a města, vypalovaly kláštery. Odveta přišla v podobě první křížové výpravy včele se Zikmundem Lucemburským, římským císařem, českým králem. Zikmundova armáda se ale po bitvě na Vítkově rozpadla a výprava skončila neúspěchem. Pokračovaly boje mezi husity a královskými vojsky. Česká města se přidávala na stranu husitů, některá však bojům odolávala. Takovým byl Most, kde kališníci v čele s Janem Želivským utrpěli prohru. Přesto i druhá křížová výprava proti husitům v roce 1421 skončila krachem.
Svatohavelská aliance
Boje kališníků probíhaly po celé zemi. Postupně se začaly objevovat problémy uvnitř husitských uskupení. Nejednalo se pouze o rozdělení husitů na radikální a umírněné, ale i na Pražany, tábority, orebity a východočeské uskupení vedené Žižkou. Svoji roli také sehrály rozdíly mezi šlechtickým a „vesnickým“ původem. Radikální část husitů v Praze byla rozehnána po popravě již zmíněného Jana Želivského jeho odpůrci. Umírněným kališníkům byly trnem v oku vojenské úspěchy Jana Žižky. Ten se kvůli vzájemným sporům obrátil proti Pražským svazem ovládaným městům - Hradec Králové, Dvůr Králové a Čáslav. Proto se umírnění pražští husité rozhodli svolat sněm, kterého se také zúčastnila katolická šlechta.
Od 16. října do 1. listopadu 1423 společně jednali v Praze o programu politické a hospodářské obnovy země. Největší obavy panovaly ze vzrůstající moci Jana Žižky. Bylo rozhodnuto o vzniku Svatohavelské aliance s tím, že kdo se k úmluvě nepřipojí, bude považován za nepřítele. Sněm zároveň do čela vedení země jmenoval dvanáctičlennou vládu, v níž byli zástupci kališníků i katolíků. Na jaře dalšího roku vyrazilo alianční vojsko proti Žižkovi a obklíčilo jej v Kostelci nad Labem. Vojevůdce však unikl a své protivníky porazil v bitvě u Malešova nedaleko Kutné Hory. Tím skončila i svatohavelská koalice.
Žižkova odplata
Jan Žižka se poté vypravil na Prahu rozhodnut s místními tvrdě zúčtovat. Smír mezi oběma tábory před branami hlavního města vyjednal husitský kněz Jan z Rokycan. Během několika dní došlo ke vzájemné dohodě a následné společné výpravě na Moravu, kde operovala znepřátelená vojska zetě krále Zikmunda. Během tohoto tažení oblehla Žižkova vojska hrad Přibyslav, kde (několik let) slepý vojevůdce 11. října téhož roku umírá. Následující spekulace o jeho otravě arsenikem některým z nepřátel byly po letech vyvráceny vyšetřením kosterních pozůstatků.
