Článek
Znáte to. Večer si poslušně lehne na své místo, ale ráno zjistíte, že váš miláček zabírá polovinu postele a vy se krčíte na jejím samém okraji. Během noci se několikrát protáhl, převalil, zahrabal v peřině a možná si i hlasitě zachrápal. Není divu, že ho ráno označíte za hlavního viníka své únavy a neklidného spánku. Tentokrát ale není řeč o vaší drahé polovičce, ale o čtyřnohém mazlíčkovi. Napadlo vás někdy, že se mohl vyspat ještě hůře než vy?
Na první pohled úsměvnou otázku se rozhodli prověřit vědci z Torontské univerzity. Aby v tom nebyl chaos, vybrali si pro svůj nedávno zveřejněný výzkum výhradně severská plemena, konkrétně sibiřské husky a aljašské malamuty. Do studie se jich zapojilo celkem 38. Společnost jim dělalo 25 kanadských dobrovolníků. Princip byl jednoduchý. Účastníci si museli každý večer na zápěstí nasadit speciální přístroje zaznamenávající pohyb, zatímco psi nosili podobná zařízení na obojcích. Po dobu čtyř týdnů tak vědci získávali údaje o jejich společném spánku. Dobrovolníci k tomu navíc vyplňovali dotazníky, ve kterých popisovali své spánkové návyky, umístění psího pelíšku i to, jak sami hodnotí kvalitu svého spánku.
A první výsledky ukázaly, že sdílení postele se psem neznamená podle přístrojů žádné drastické zhoršení délky ani efektivity lidského spánku. Skutečné překvapení ale přišlo ve chvíli, kdy se vědci zaměřili na noční pohyby obou nocležníků. U více než poloviny zúčastněných se potvrdilo pravidlo, že když se pohne jeden, hýbe se i druhý. Následně vědci zjišťovali, kdo vlastně celou lavinu odstartoval. U deseti dvojic to byl člověk, který se začal převalovat jako první a psa tím vyrušil. Opačný scénář nastal pouze čtyřikrát. Ve zbylých případech byla aktivita tak synchronizovaná, že se zkrátka nedalo určit, čí noha nebo tlapa vykopla peřinu dřív.
Než ale začneme psy litovat, je potřeba uvést věci na pravou míru. Přístroje totiž měřily pouze pohyb, nikoliv reálné probuzení. Pes mohl ve spánku vesele běžet za zajícem, pohnout tlapkou nebo si jen tak ze zvyku povzdechnout, aniž by skutečně procitl. Stejně tak nelze s jistotou ukázat prstem, že zrovna vaše noční otáčení na posteli psa vytrhlo ze snění. Výsledky tak sice zatím definitivně nerozsekly, kdo koho reálně budí častěji, jasně ale dokazují, že jsme s našimi mazlíčky propojení mnohem víc, než by nás vůbec napadlo.
Devět let starý výzkum z americké Mayo Clinic pak tvrdil, že pes v ložnici odpočinku nijak zvlášť neškodí, ale přímo v posteli už může efektivitu spánku nepozorovaně snižovat.
Sibiřský husky (vlevo) a aljašský malamut.
Živý polštář
Sdílení postele není jen o ukradených centimetrech matrace. Pro mnoho lidí představuje dýchající zvířecí tělo po boku obrovskou úlevu a nenahraditelný pocit bezpečí. Podle torontských dat 72 % účastníků výzkumu přiznalo, že se s chlupáčem po boku cítí klidněji. Pravidelné oddychování a teplo psího kožichu působí antistresově. Pokud tedy zrovna nemáte alergii nebo nejste astmatik.
Zatímco někomu přináší psí čumák na polštáři pocit nekonečného štěstí, pro jiného je to spolehlivá propustka k ucpanému nosu, hromadě použitých kapesníků a svědícím očím. A pak jsou tu pochopitelně i čistotní jedinci, pro které je představa v posteli ležících chlupáčů, kteří ještě před chvílí běhali venku po lese, naprosto nesnesitelná až odsouzeníhodná.
Závěr pro běžný život je ale velmi prostý. Zkoumaný vzorek v kanadské studii byl poměrně malý a týkal se pouze dvou plemen, proto by si každý měl dělat to, co mu vyhovuje - někomu se zkrátka nejlépe usíná s teplým psím kožichem u nohou, zatímco jiný potřebuje sterilní čistotu a obrovskou peřinu výhradně pro sebe.
A pokud se u vás doma zítra ráno bude zase s kruhy pod očima řešit, kdo koho v noci budil, jeden člen domácnosti má nepochybnou výhodu. Pes se totiž nejspíš jen otočí na druhý bok a bude spát dál.
Anketa
Zdroje: University of Toronto, EurekAlert!, Mayo Clinic
