Článek
Od poloviny prázdnin se na rodiče dětí školou povinných ze všech stran valí akční letáky a slevy typu „zpátky do školy“ společně s reportážemi o neustále dražších školních pomůckách. Stresové období na sklonku léta, na které za několik týdnů volně naváže dlouhý předvánoční shon. Pro někoho již začal, ruku na srdce, kdo z vás má nakoupený nějaký dárek?
Ale zpátky na začátek školního roku. Jistou výhodu mají rodiče prvňáčků. Sice je čekají nákupy veškerého vybavení, ale zase vědí pár let dopředu, že k takové situaci dojde. U starších studentů počítáme, že například některé učebnice zdědí po svém starším sourozenci, nebo je zakoupíme z druhé ruky po spolužákovi z vyššího ročníku, dokud nezjistíme, že škola požaduje aktualizované vydání, nebo přechází na úplně jiné učebnice. K té samozřejmě pracovní sešit, v případě cizího jazyka i slovníček, pro zeměpis atlas… A ze sta korun jsme na tisících.
Jenže i bez těchto požadavků jsme tlačeni okolím na zakoupení nové výbavy. Pominu-li růst dětí, kdy je třeba pořídit nové přezůvky, oblečení a další, chtějí ratolesti vždy všechno nové. Nejlepší. A mnohdy i nejdražší. Vy povolíte, a po několika měsících sháníte nové aktovky a penály, které jsou zrovna „in“, protože máte puberťáka v období osobnostního vývoje, kdy přechází z dětských motivů kačerů Donaldů přes fantasy Spidermany až po vám zcela neidentifikovatelné věci s nesrozumitelnými nápisy.
Někdy samozřejmě odmítnete. Výsledkem je naštvaný obličej, často doprovázený melodickým dupáním, nebo hraním na cokoliv, do čeho lze kopnout a praštit. Čím je vaše dítě starší, tím déle si pamatuje, co chce a svůj nátlak opakuje.
Nechcete si stěžovat, ale svěříte své problémy kamarádce u kávy, aby se vám ulevilo a čekáte pochopení. Přijde jen další nátlak, když spustí, že ona nikdy nepřipustí, aby její ratolest měla cokoliv z druhé ruky. Co jste za rodiče? Vy svým dětem nic nedopřejete! A proč jste si je pořídili, když na ně nemáte finance?
Zkroušení přijdete domů. Přemítáte dlouho do noci nad vším, protože jste podle ostatních nejhorší člověk na světě. Postupně přijde klid a hlavně rozhodnutí, že tedy pořídíte to, co ratolest chce. Odměnou vám budou radost a úsměv. Čím je dítě starší, tím méně se projeví. Pak zbývá krátká úleva s ohlušujícím burácením kamenů, které padají ze srdce. Vše jste zvládli a zaplatili. Do obličeje se vrací úsměv. Dlouho nevydrží. Přijde vaše dcera se slovy: „Mami, potřebuji peníze. Pojedeme na podzimní výlet.“ Následuje ji syn: ,,A já potřebuji dvě stovky na SRPŠ. Zítra to musím odevzdat, učitelka je chtěla už před týdnem!".
Všem rodičům přeji do začátku dalšího školního roku silné nervy a trpělivost. Ta prý (alespoň) růže přináší.
