Článek
Když se rok po skončení druhé světové války konala poprava „kata českého národa“, jak byl nazýván německý státní ministr pro Protektorát Čechy a Morava Karl Hermann Frank, přišlo se na ni podívat přes pět tisíc lidí. Zřejmě nikdo z přihlížejících netušil, že kat František Nenáhlo, který Frankovi utahoval smyčku kolem krku, je pod vlivem alkoholu.
Hledá se nový mistr popravčí
Veřejné popravy byly v té době téměř na denním pořádku. Mimořádné lidové soudy se totiž rychle vypořádávaly s válečnými zločinci. Bylo nutné získat nového kata, jelikož prvorepublikový popravčí Leopold Wohlschlager zemřel ještě před válkou (popravil například zloděje Martina Leciána) a německý popravčí Alois Weiss utekl do Německa. Do funkce kata v pankrácké věznici tak byl obsazen zmíněný František Nenáhlo.
Jak bývalo v té době zvykem, k nové práci se dostal díky stykům s komunisty, se kterými se poznal v nacistickém kriminále. Ve vězení strávil téměř celou válku, protože se nejprve na jedné zábavě zúčastnil incidentu, při kterém byl napaden německý poddůstojník, a později za krádeže. Že má za sebou i bohatou předválečnou kriminální minulost, zřejmě nikdo netušil.
Poprvé se dostal do křížku se zákony již ve čtrnácti letech za pokus o znásilnění. Pro svůj nízký věk do vězení nenastoupil. O několik let později ale začal střídat československé věznice, kam byl opakovaně posílán za loupeže a rvačky. Vyučil se sice zedníkem, ale kvůli alkoholismu mu byla soudem nařízena ochranná léčba. Na vojnu pak nastoupil až těsně před válkou. Podle dochovaných informací byl na základní vojenské službě v období mnichovské dohody a na začátku německé okupace o půl roku později.
Těsně po válce o sobě tvrdil, že byl účastníkem Pražského povstání a krátce sloužil v Revoluční gardě. Tyto informace se nepodařilo nikdy ověřit, ale pravděpodobně mu také pomohli při jmenování na pozici kata.
Násilnické sklony a prodej oprátek
Během necelých dvou let popravil přes sto lidí, převážně válečných zločinců, kolaborantů a zrádců. K některým se choval velice hrubě. Jeho prvním popraveným byl již čtyři měsíce po skončení války protektorátní náměstek pražského primátora Josef Pfitzner. Jeho poprava se konala před třiceti tisíci přihlížejícími (včetně dětí) na Soudním náměstí na Pankráci (dnes Náměstí Hrdinů). Právě u první popravy se projevily Nenáhlovy násilnické sklony, když Pfitznerovi vrazil facku. To později odůvodnil tím, že nechtěl, aby popravený vykřikoval nacistická hesla.
František Nenáhlo si po válce polepšil a neměl důvod krást. Za každou provedenou popravu dostával odměnu dva tisíce korun, což byla tehdy částka blížící se průměrné měsíční mzdě. Přesto si našel způsob přivýdělku. Oprátky popravených dokázal díky překupníkům dobře zpeněžit. Když popravil snad svého nejznámějšího odsouzence, nacistického pohlavára K. H. Franka, prodal jeho oprátku za deset tisíc korun.
Nutno podotknout, že tuto nelegální činnost zdůvodnil tím, že provaz na oprátky kupoval ze svého, tudíž se jednalo o jeho majetek, se kterým mohl naložit, jak chtěl. Od té doby mu byl dodáván erární provaz, což mělo za důsledek jeho další nevhodné chování a následné odvolání.
Druhým velmi známým a zároveň posledním Nenáhlovým popraveným byl zastupující protektor Kurt Daluege. Jako v mnoha předchozích případech i zde se kat dostavil v silně podnapilém stavu a popravu tak vykonali převážně jeho asistenti. Přesto se dokázal poprat se soudními úředníky o oprátku popraveného. O několik dní později byl za své prohřešky konečně z pozice kata odvolán.
Pobyt v lágru
Další tři roky zůstal ve službách ministerstva spravedlnosti a po komunistickém únorovém převratu se stal národním správcem pražské vinárny Gotzinger. Na této pozici vydržel jen krátkou dobu, jelikož byl opět propuštěn pro rvačky a opilství. Později pracoval v různých restauracích a opět jako zedník.
V padesátých letech se opakovaně dostal do vězení za násilnosti a krádeže. Jeden rok dokonce strávil v pracovním táboře v Jáchymově. Nakonec zemřel ve věku čtyřiceti sedmi let na následky svého notorického alkoholismu.
